Finské školství (2007)

ilustrační foto
laststand4children.blogspot.cz

Finsko opakovaně dosahuje nejlepších výsledků v mezinárodních výzkumech srovnávajících vědomosti a dovednosti žáků různých zemí. Zároveň se finskému systému velmi dobře daří vyrovnávat hendikepy, které si děti do školy přinášejí z rodiny.

Jak vypadá finský vzdělávací systém?

Již v prvních letech po získání nezávislosti (r. 1918) bylo evidentní, že vzdělání je důležitou cestou k úspěchu. V roce 1919 byla vydána Obecná ustanovení, ve kterých bylo určeno, že povinnou školní docházku také studium gymnáziích zajišťují úřady je pro všechny bezplatné.

Povinná školní docházka

Povinnou školní docházku zahajují děti po dovršení 7 let (nikoliv ve vztahu k akademickému roku, ale k roku kalendářnímu). Povinná školní docházka trvá 9 let.

Základní škola je zajišťována městským úřadem v oblasti, kde má dítě trvalý pobyt.

Ve Finsku je zhruba 450 obcí a každý městský úřad je zodpovědný za poskytnutí vzdělání všem dětem, které v dané oblasti žijí a dosáhly věku 7 let. Veškeré vybavení (např. učebnice) jsou dětem poskytovány zdarma. Každá škola také zajišťuje každý den dopravu do školy, teplý oběd a zdravotnici.

Děti, které dovrší 6 let, mohou navštěvovat školku, která je často součástí školy a je přípravným rokem před vstupem do školy. Docházka není povinná, městská část však musí tuto možnost pro děti zajistit.

Základní vzdělávání končí ve věku 17 let žáka či dokončením 9. ročníku.

Školní rok a prázdniny

Školní rok začíná vždy v polovině srpna a končí koncem května či začátkem června. Během školního roku mají děti také prázdniny podzimní (říjen), vánoční (prosinec), zimní (únor), velikonoční (duben).

Do školy a zpět

Většinou děti do školy chodí pěšky nebo jezdí na kole, protože vzdálenost od domova je krátká. Limit pro zajištění dopravy je pět kilometrů od domova k nejbližší škole. Pokud vje vzdálenost kratší, musí chodit dítě pěšky či jezdit na kole, pokud je vzdálenost delší, zajišťuje dopravu orgán místní správy. V městech hradí náklady na použití veřejné hromadné dopravy, na vesnicích poskytuje dopravu formou školních autobusů či taxíků.

Hodiny a přestávky

Školní vyučování začíná mezi 8. – 10. hodinou (záleží na škole) a končí mezi 13. – 16. hodinou.

Vyučovací hodina trvá 45 minut. Mezi hodinami jsou 15 minutové přestávky.

Na prvním stupni je povinné jít v době přestávky ven na školní dvůr celý školní rok, za každého počasí). Přestávka na oběd trvá 30 minut a oběd je servírován ve školní jídelně.

Střední školy

Přibližně 90% procent žáků základních škol pokračuje ve studiu na střední škole. Vzdělávání je opět bezplatně zajišťováno městskou částí a školy také poskytují teplý oběd. Střední vzdělání poskytují gymnázia (na těch studuje 52% středoškoláků)a tříleté odborné školy s různým zaměřením.Finská gymnázia připomínají strukturou spíše školu vysokou.

Studenti absolvují různé přednášky, od povinných po volitelné. Studium trvá přibližně dva až tři roky, záleží na úspěšnosti studenta.

Maturitní zkouška

Studium na gymnáziu je zakončeno státní maturitní zkouškou.

Zkouška se skládá ze 4 povinných testů: test z mateřského jazyka (švédského či finského jazyka), druhého oficiálního jazyka (švédského či finského jazyka), cizího jazyka a dále buď z matematiky nebo všeobecného testu.

Zde si student vybírá z několika předmětů: biologie, zeměpis, chemie, fyzika, dějepis, občanská výchova, náboženství, etika, filozofie či psychologie. Kromě ještě speciální předměty navíc. Jazyková zkouška se skládá ze dvou částí poslechu a písemné části.

Součástí zkoušky z mateřského jazyka je slohová práce.Testy jsou vytvořeny Výborem pro maturitní zkoušky, který se zodpovídá Ministerstvu školství. Výbor také testy všech studentů hodnotí podle předepsaných kritérií.

Maturitní večírky a oslavy se konají na jaře a na podzim, kdy maturanti dostávají speciální bílé čepice jako symbol úspěšného ukončení studia.

Vysoké školy

Po ukončení středního vzdělávání pokračují studenti ve studiu na univerzitách či polytechnikách.

Počet uchazečů o studium na VŠ je výrazně vyšší, než kapacita otvíraných prvních ročníků VŠ. Proto jsou studenti přijímáni na základě výsledků státních maturitních zkoušek, či kombinace výsledků maturitní zkoušky a vstupního testu.

Ve Finsku je velmi podporováno celoživotní vzdělávání, a tak není neobvyklé, že se dospělí, již pracující v jednom oboru, rozhodnou vyučit jiné profesi. Všechny úrovně vzdělávání jsou pro studenty poskytovány bezplatně.

Vláda poskytuje kapitál pro různé účely dopravu, obědy, ubytování na kolejích apod.

Co a jak se učí ve Finsku

Ve třídách základních škol je maximálně 24 žáků. V prvních 6 letech (první stupeň)základní školy mají žáci jednoho třídního, který je vyučuje převážné většině předmětů. Následující tři roky (druhý stupeň, 7. – 9. třída) vyučují různí učitelé různé předměty (dle specializace). Žáci druhého stupně navštěvují jinou školu než žáci prvního stupně.

Tím se stávají žáci 6. ročníků nejstaršími na primární škole, což v propukající pubertě způsobuje mnoho výchovných problémů. Oddělení teenagerů od mladších spolužáků pomáhá v rozvoji zodpovědnosti.

Slovy jednoho tatínka o své dceři: „Na primární škole byla ještě dítětem a teď je najednou (nedospělou) dospělou. Ne oficiálně, ale chová se tak.“

Žákům se specifickými poruchami učení, vadou řeči apod. je k dispozici výchovný poradce či specializovaný učitel. Pokud obtíže žákovi neumožňují chodit do běžné třídy, je zařazen do speciální třídy.

V těchto třídách je maximálně 12 dětí (např. i s Downovým syndromem)a učitel pro každé vypracovává jejich individuální vzdělávací plány.

Cíle vzdělávání jsou zakotveny v národním kurikulu. Orgány místní samosprávy a školy vytvářejí však vlastní kurikulum, založené na kurikulu národním.

Důraz na výuku jazyků

Výuka prvního cizího jazyka začíná ve 3. ročníku ZŠ, do 6. ročníku je však dotován pouze dvěma hodinami týdně. V 7. ročníku je povinně vyučován druhý oficiální jazyk švédština, resp. finština (je možnost jej začít studovat již v 5. ročníku). Podle nabídky školy a zájmu žáka je možnost výběru jazyka ke studiu nejčastěji z angličtiny, němčiny, francouzštiny, ruštiny a španělštiny.

Náboženství

Většina Finů vyznává evangelicko-luteránskou církev.

Náboženství je povinnou součástí školní docházky. Pokud dítě není členem církve, je zproštěno výuky náboženství a místo něj absolvuje hodiny etiky. V hodinách náboženství se děti seznamují s Biblí, žalmy, ve vyšších ročnících s historií náboženství a různými druhy náboženství.

Učitelé

Většina učitelů je vysoce kvalifikovaná, jsou magistry pedagogiky a mají další specializaci na konkrétní předměty. Finský školní systém je založen na důvěře, nikoli na kontrole. Neexistují inspekce. Učitelé se účastní vzdělávacích kurzů a trvale si tak zvyšují kvalifikaci.

U některých učitelů je však stále nejčastěji používanou formou frontální výuka. V národním kurikulu je uvedeno, že se výuka již nezaměřuje na předávání poznatků, ale vede žáky k vlastnímu studiu a kompetencím učit se, nicméně, obdobně jako v našich školách, je i ve finských školách vše v procesu vytváření.

Na málotřídních školách se stává, že učitelé nejsou plně kvalifikovaní. Důvodem je potřeba učitele a nedostatek zájemců o pozici učitele na málotřídní škole.

Většinou se snaží městský úřad zaměstnat někoho, kdo má alespoň pedagogické minimum a specializaci na jinou oblast (např. vedení sportovních akcí). Jednou za dva roky (pokud je zájem) jsou místa nekvalifikovaných učitelů na období jednoho měsíce nabídnuta k dispozici potenciálním uchazečům.

Ti píší své žádosti ředitelům škol. Ředitelé mají možnost nabídnout či nenabídnout pracovní pohovor na základě informací v životopise.

Pokud ředitel nepovažuje nikoho z uchazečů za kompetentního (tj. nestačí kvalifikace, ředitel zvažuje, co ztratí v původním učiteli a co získá novým učitelem),nemusí si nikoho vybrat a nekvalifikovaný učitel pokračuje ve své práci. Praxe dokazuje, že ne vždy je dosažené vzdělání zásadní hodnotou. Nicméně stejně jako v ČR jsou kvalifikovaní a nekvalifikovaní učitelé odlišně platově hodnoceni.

Hodnocení

Zajímavým prvkem finského školství je hodnocení. Požadavky na žáky jsou obdobné jako v našich školách.

Hodnotící škála je od 4 do 10, kdy 4 značí nejslabší výkon. V šíři hodnocení vidím velkou výhodu.

Ve finském hodnocení dokonce ještě odlišují např. 9-, 9, 9+, 10-, 10. Škála je poté opravdu velká.

Porozumění potřebám dětí je klíčem k úspěchu.

Silnou stránkou finského školství je poskytování vzdělání všem bez výhrad, přizpůsobit výuku potřebám jednotlivých žáků. Na individualizaci výuky a podporu různě disponovaných žáků je také kladen velký důraz při přípravě učitelů.

Učitelé se nezaměřují na porovnání žáků mezi sebou ale na sledování pokroku každého z nich a na podporu žáků se specifickými potřebami. Opakování ročníku je velmi výjimečné.

Vztah učitele a dětí je velmi vřelý, všichni si navzájem tykají. Pro podporu vzdělávání i rozšiřování informací má Finsko také velmi dobře vybudovanou síť knihoven.

Studium jazyků je velmi podporováno nejen na všech stupních škol, ale i ve volném čase, kdy jsou pro zahraniční filmy v kinech místo dabingu využívány titulky, a také vysílání všech programů v televizi je v originálním znění s titulky. Titulky nejenže podporují čtenářské dovednosti v mateřském jazyce, ale ušetří náklady, které by byly vynaloženy na dabování.

Z toho by se mohla Česká republika inspirovat.

Irena Matalová, Moderní vyučování, 2007
převzato s laskavým svolením šéfredaktorky portálu