Základní škola ve Finsku

  Základní škola Heinavarra, foto: cuningham.com

Děti ve Finsku začínají školní docházku v sedmi letech, tj. v tom kalendářním roce, kdy dovrší věku sedmi let. Ti, kteří se narodili koncem roku tedy nastupují do školy v necelých sedmi letech. Rok před nástupem do základní školy procházejí v současné době prakticky všechny děti předškolní výukou a to buď v rámci mateřské školky nebo formou výuky organizované školou. Základní škola je devítiletá a dělí se na tzv. nižší stupeň (1. – 6. třída) a vyšší stupeň (7. – 9. třída). Výuka je bezplatná, děti dostávají zdarma také knihy, sešity a další běžné školní pomůcky. Školákům je rovněž poskytován ve škole zdarma oběd, takže svačiny si s sebou nenosí.

Školní rok začíná ve Finsku v polovině srpna a končí koncem května či začátkem června. V prvních třídách bývá výuka v rozsahu zhruba 4 hodin denně (pondělí až pátek), na vyšším stupni pak v průměru 6 až 7 vyučovacích hodin denně. Počet žáků ve třídě bývá kolem 25. V prvních třídách se děti učí hlavně základy čtení, psaní a počítání a dostávají také domácí úkoly. Zajímavé je možná to, že žáci píší ve škole zásadně obyčejnou tužkou a to až do nejvyšších tříd. Plnící pera ani jiná pera se nepoužívají. Postupně přibývají další předměty jako vlastivěda a náboženství (ve Finsku je nejsilněji zastoupena evangelicko-luteránská církev) nebo alternativně světonázorová nauka. V učebním plánu nechybí pochopitelně ani hudební, výtvarná a tělesná výchova. V ručních pracích je obvykle výběr mezi prací s textilem a prací se dřevem a kovem.

Vzhledem k tomu, že ve Finsku je kromě finštiny druhým úředním jazykem švédština, je ve školách povinná výuka švédského jazyka. Systém jazykové výuky je takový, že ve 3. třídě si žák povinně zvolí první cizí jazyk, kterým však nemusí být ještě švédština, v současné době to bývá převážně angličtina. V páté třídě si žák může dobrovolně přibrat další cizí jazyk podle možností, které konkrétní škola nabízí. Nejpozději v sedmé třídě pak přichází na řadu povinná švédština, pokud si jí žák nezvolil již dříve.

Na vyšším stupni v sedmé třídě se žáci vedle tradičních předmětů učí také základy informační techniky a práci s počítačem. Dále mají předmět nazývaný „domácnost“, kde se děvčata i chlapci učí vařit, prát prádlo, žehlit a další domácí práce. Ve finských školách se hodně uplatňuje týmová práce, kdy žáci ve skupinách řeší společně zadané úkoly. Vedle toho jsou žáci vedeni také k samostatné práci např. vypracováváním referátů na zvolené téma, k němuž si sami musí vyhledat podklady z různých zdrojů.

Odlišné od české školy je způsob známkování. Ve finské základní škole se používá stupnice 4 až 10, přičemž desítka je nejlepší známka a čtyřka nejhorší (nevyhovující). V prvních třídách se však ještě neznámkuje a vysvědčení se píše formou slovního hodnocení. Nejvíce však českého člověka zřejmě zaujme velmi bezprostřední, neformální, mnohdy až kamarádský vztah učitelů a žáků. Žáci oslovují učitele křestními jmény a tykají jim. Toto však není specifické jen pro finské školy, neboť neformální oslovování a tykání mezi lidmi je velmi běžné ve finské společnosti vůbec. Důležité však je, že učitel i přes tento neformální přístup má ve třídě potřebnou autoritu.

Blanka Lemmetyinen, Vantaa, Finsko, leden 2007