foto archiv ČRo
foto archiv ČT
Dne 22. března 2009 zemřel Karel Moudrý. Dlouhá léta působil jako politický komentátor v české redakci Radio Free Europe a v roce 1996 obdržel Evropskou cenu za objektivní žurnalistiku ve Svobodné Evropě. Pro Český rozhlas Leonardo připravoval cyklus Tajemství Ďáblovy bible, na tomto seriálu spolupracoval i s redakcí Severských listů. Hlas Karla Moudrého jste mohli slyšet také ve vysílání Českého rozhlasu 6.
Karel? Kamarád. Člověk, který je fajn. Mám ho rád. Možná mu malounko scházejí asi tři centimetry k zemi. Velice snadno se nechá odfouknout do beznaděje. Ležérní bohém… (Karel Kryl)
Když Karel Moudrý vzpomínal na svého kolegu Slávu Volného z redakce Svobodné Evropy v Mnichově, rád připomínal vtip o tom, jak ho v nebi hledá věrný posluchač. Nikde není. „Už jste se byl podívat v kantýně?“ zeptá se sv. Petr… Naposledy jsme tuhle historku slyšeli na začátku března. Připomnělo ji smutné výročí smrti Karla Kryla. V neděli 22. března 2008 v pravé poledne zaklepal na nebeskou kantýnu i náš kolega Karel Moudrý. Kamarády, kteří ho předešli, Karel nikdy neopustil. Sedávali spolu dál u redakčního stolu a bylo příjemné občas přisednout a poslouchat vzpomínky na léta strávená před mnichovským rozhlasovým mikrofonem. Jistě i v tuhle chvíli jejich dialog pokračuje. Není divu, že k sobě měli ti tři tak blízko. Platilo pro ně to, co spisovatel Josef Jedlička řekl v nekrologu Slávy Volného. „Miloval rozhlas a život. Se vším všudy. Škoda, že z nebe se nevysílá.“ Glosy, postřehy a myšlenky „mistra sarkasmu“, jak Karlu Moudrému na „Svobodce“ přezdívali, nám budou chybět.
Kdybych se tu zprávu nedozvěděl, jak se říká v médiích, ze seriózního zdroje, asi bych jí raději neuvěřil a možná bych se chvíli pídil, zda to není nějaký další černý žert dotyčné osoby. Seriózní zdroj mi sdělil, že zemřel Karel Moudrý…
ert to není, ale vsadím se, že někde v zásvětí, v tom prostoru, kde se podle buddhistů (což podle mne on alespoň zčásti byl) pěkně dlouho po tzv. smrti pohybuje lidská duše, se Karel Moudrý dobře baví tím, že o něm píši cosi jako nekrolog. Slušně řečeno, můj vztah k němu byl, po celou dobu naší známosti, ambivalentní. Vzhledem k tomu, že jsme si kdysi ve společné mnichovské kanceláři pěkně po „orwellovsku“ slíbili, že nebudeme posluchače krmit učenými cizími výrazy, tak to řeknu česky - rozporuplný. A to tak, že hodně.
Karel Moudrý byl, a teď přijde otřepaná, v jeho případě ovšem naprosto příhodná fráze, Bohem nadaný psavec. Měl fantastický dar nádherným slohem s vyloženě barokně košatým slovníkem popsat kdejakou banalitu. Když bylo zapotřebí zaplnit v krátkosti pět minut vysílání, okamžitě vychrlil příspěvek třeba o něčem, co zaslechl přes rameno v tramvaji. A napsal to tak, že posluchač musel nabýt dojmu, že se dozvídá cosi jedinečného, že je tím Karlovým příspěvkem zasvěcován do čehosi, co celému zbylému lidstvu málem uniklo. Leč uměl i velká témata, byť v „malém“ radiovém formátu. Kdo by si to, o čem je tu řeč, chtěl připomenout, tak na webových stránkách Radia Leonardo, kde Karel Moudrý naposledy redakčně spolupracoval, jsou stále vyvěšeny jeho příspěvky. Mají ohromně široký záběr témat, ale - a to je to hlavní: každý z nich má v sobě tu jeho jiskru, jeho „snadný“ styl vyprávění, jeho - lépe to opsat nedovedu - šarm. V řadě z nich je jeho trochu podivný humor, který často připomíná archetypálního Šibala, nebo indiánského Kojota - tedy postavy, které by, jak říkáme česky, „pro fór i fotra zabili“.
Mám za to, že Karel si byl svého nadání dobře vědom. Z toho plyne i jedna obtíž, o níž, asi právě proto, že jsme si pěkný kus našich společných životů byli dost blízcí, zamlčet nedovedu a nechci. O co více byl Karel novinářským géniem, o to více mu týž Bůh, a mluvím tu za sebe a za svou zkušenost, ubral na tom, co v jiných osobnostních konstelacích (česky - uspořádáních) dělá z lidských bytostí kamarády. Díky své „božské“ nátuře se mu často „dařilo“ zacházet s lidmi kolem sebe, jako by to všechno byli osoby, jejichž hlavní povinností je mu nějakým způsobem, a hlavně bez nároku na jakoukoli odměnu, posloužit. On nemusel nic, my všichni ostatní museli všechno. Hlavně pochopit. Hlavně pochopit, proč dělá, co dělal, a proč se kdy a jak zachoval. Snadné to nebylo. Pravda, dokázal to vše obalit do shora zmíněných šarmantních slov, ale skutky, které posléze z jeho životního nastavení (a také ze silně divokého životního stylu) plynuly, jaksi zapovídaly získat k němu skutečně niterný a setrvale pevný kamarádský vztah. Řeknu tu závěrem jednu banalitu a navíc, nejsem ten, který jí vynalezl. Ale to už k té dennodenní rozhlasové novinařině patří. Použijete prostě cokoli, co se hodí, a já vím, že by mi to i tentokrát Karel prominul. Takže takhle: vzhledem k tomu, jaký byl Karel Moudrý (s láskou vysloveno) „zloprcek“ (a věru, že to slovo vybírám z těch jemnějších), nebyl s ním život lehký. Ale bez něj - bude zase jen o kousek horší…
převzato ze stránek ČRo, 22. března 2009
v Severských listech publikováno
Codex Gigas alias Ďáblova bible – 25. 10. 2012
Občanské sdružení NORD-OS ? Ohlasy Codexu Gigas ? výstava ve Škodově paláci – 30. 5. 2009
Zemřel Karel Moudrý – 22. 3. 2009
Ďáblova bible ? Codex Gigas má pokračovatele – 22. 2. 2009
Faksimile Codexu Gigas (Ďáblovy bible) bylo vystaveno na pardubickém zámku – 22. 4. 2008
Ďáblova lest ? film o Ďáblově bibli – 28. 3. 2008
Ještě jednou k nárokům na Ďáblovu bibli aneb právnické okénko – 1. 12. 2007
Jak to vlastně bylo – 21. 11. 2007
Maketa Ďáblovy bible – 14. 11. 2007
Nový Jeruzalém a ďáblovo nemluvně – 30. 10. 2007
Opět stojíme fronty na knihy – 25. 9. 2007
Ďáblovo miminko – 20. 9. 2007
Richard Dübell: Ďáblova bible – 20. 9. 2007
Vrátit kořist? Nemáme nárok – 19. 9. 2007
Výstava Codex Gigas (Ďáblova bible) ? Tajemství největší knihy světa – 10. 9. 2007
Podlažické a olomoucké stopy ve Švédsku i v Praze – 10. 6. 2007
Mirek Topolánek ve Švédsku, Grippeny prověříme a Ďáblovu bibli si půjčíme – 18. 4. 2007
Za ukradeným pokladem (po stopách Ďáblovy bible) – 15. 6. 2006
Osmý div světa aneb Tajemství Ďáblovy bible (1) – 8. 4. 2006
Ďáblova bible ukončí třicetiletou válku – 1. 3. 2006
Ďáblova bible se vrací do Česka – 20. 2. 2006
Podlažický klášter – 6. 11. 2005
Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:
Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.
Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.
Upozornění:
• Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.
• Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.
Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.
SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168
PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773
Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552
Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01 Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168
Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-8552