Jiří Ernest v Reykjavíku

Od 9. dubna 2008 do 3. června 2008 se v Reykjavíckém muzeu fotografie (Ljósmyndasafn Reykjavíkur) se koná výstava českého fotografa Jiřího Ernesta nazvaná FRAGMENTY.

Doma?

Barevné fotografie vznikaly v letech 2005–2006, kdy jsem začal fotografovat prostředí mého domova, kde jsem vyrůstal a prožil šťastná léta dětství. Dnes tam již nežiji. Vracím se ale občas za matkou a pozoruji věci, které stále stojí na svých místech jako před více než dvaceti lety. Byt je z panelů, typický pozůstatek socialistického stavebnictví, bytové jádro je vytvořeno z umakartového materiálu. Matka zde žije, obklopena věcmi připomínající minulost a vzpomínky. Mám toto místo rád, rád se tam vracím. Když slunce občas pronikne oknem a jeho paprsky se měkce rozptýlí přes jemná oka záclony, začne mi hlavou běžet v nekonečné smyčce dávný film mého dětství.

Otisky

Mám rád záclony skrze nichž je okolní svět jako střípky v kaleidoskopu a za jejichž závojem občas vykoukne zapomenutá hračka z dětství. Mám rád dečky, které vyráběla ručně babička a jejichž zdobnost vytváří teplo domova. Mám rád pokrývky, které se netečně povalují na různých místech a čekají, až pod nimi spočine teplé lidské tělo. Mám rád koberce různých barev. Často sešlapané, často čekající až na ně dosedne něčí noha a na chvíli vytvoří v koberci otisk. Mám rád tkané obrazy pražských motivů pečlivě zarámované. Mám rád vánoční ozdoby zapomenutě visící celý rok na okně. Mám rád věci, v kterých nacházím doteky časů minulých, doteky rukou mne blízkých lidí. Zavírám oči a vzpomínám.

Stmívání

Každý den ráno slunce vychází, každý den zapadá. Člověk ani nevnímá, co se opakuje již miliony let a stalo se zcela běžným. V minulosti se při východu a západu slunce konaly různé obřady. Dávné civilizace uctívaly své bohy, jimž věnovali velkou úctu a pozornost. Vše se časem změnilo. K večeru, kdy ještě den neskončil a poslední paprsky se snaží drápky zachytit země a uložit se ke spánku nastává krátký okamžik – „stmívání“. Ještě to však není noc. Není ani světlo, není ani tma. Citlivá vrstva filmu zachycuje poslední částečky pološera a umožňuje otisknout to, co posunem k noci změnilo se na neurčité, nejasné, kouzelné. Stmívání je okamžik snění, stmívání je moment, kouzelná chvilka, kdy věci zdají se, že ještě jsou, kdy zdá se nám, že už nic není.

Hranice – Jižní Morava

V roce 1938 tehdejší Československo zabrala Německá armáda a byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Na nebezpečí invaze se země připravovala již v letech 1935 až 1938 budováním betonových opevnění v blízkosti hranic s Německem, Rakouskem a Polskem. Tyto betonové stavby přežily válku a dodnes dotvářejí ráz krajiny v pohraničních oblastech České republiky. Stojí osamělé v polích, lesních porostech, vykukují na nás svými pohaslými zraky střílen z houštin a skalních masivů. Zapomenuté monumenty minulé doby se postupem času proměnily v objekty dotvářející kulturní krajinu současnosti. Projekt je sondou do příhraničních oblastí v době, kdy hranice ztratila vstupem ČR do Schengenského prostoru svůj význam. Fotografie jsou výsledkem sledování a uvažování o proměnách, ke kterým zde z nejrůznějších důvodů docházelo.

Jiří Ernest

Internetové odkazy

www.ljosmyndasafnreykjavikur.is
www.photomuseum.is