Cena Severské rady 2007

  Sara Stridsbergová,
foto: Annika von Hauswolffová

Kromě řady národních literárních ocenění každoročně udělovaných v jednotlivých zemích Skandinávie existuje i jedno, které je společné pro celý sever Evropy. Jmenuje se Cena Severské rady a díky své prestižnosti a v neposlední řadě i finanční zajímavosti – jde o částku ve výši 350 000 dánských, 430 000 švédských či 1 300 000 českých korun – se těší velké úctě spisovatelů, kritiků i čtenářské veřejnosti.

Šanci na její získání mají nejenom díla psaná v pěti hlavních severských jazycích – švédštině, norštině, dánštině, islandštině a finštině – ale i ve faerštině, laponštině či eskymáčtině (smím-li použít těchto politicky nekorektních označení). Jejím prvním nositelem se v roce 1962 stal Eyvind Johnson, shodou okolností zároveň poslední švédský laureát ceny Nobelovy. Také autoři, kteří jí byli poctěni v následujících pětačtyřiceti letech, byli vesměs známí, zkušení a zavedení tvůrci. Za všechny jmenujme například Švédy Per Olofa Sundmana, Pera Olova Enquista, Görana Tunströma, Saru Lidmanovou a Kerstin Ekmanovou, Nory Johana Borgena, Tarjei Vesaase, Herbjörg Wassmoovou a Larse Saabyeho Christensena, Dány Klause Rifbjerga a Dorrit Willumsenovou nebo Finy Väinö Linnu a Kariho Hotakainena.

Loni cenu získal Švéd Göran Sonnevi, a jelikož se obvykle podle nepsaného pravidla uplatňuje princip „rotace“ jednotlivých národů, porota všechny překvapila, když i letos vybrala spisovatele, přesněji řečeno spisovatelku ze Švédska: Saru Stridsbergovou. Nebylo to však překvapení jediné: Stridsbergová totiž patří k mladší generaci, je jí čtyřiatřicet let a kniha, za kterou byla odměněna, nazvaná Fakulta snů (Drömfakulteten), je jejím teprve druhým publikovaným dílem.

Své rozhodnutí porota mimo jiné odůvodnila takto: „Jde o zanícený mnohovrstevný román Stridsbergová v horečně pulzující próze mísí dokumentární materiál s volnou fikcí Její román představuje palčivé zúčtování s různými utlačovacími mechanismy, které se uplatňují ve společnosti“

Spisovatelku zjevně zajímají tak či onak výjimečné ženy. Její prvotina pojednávala o první skandinávské pokořitele Lamanšského průlivu Sally Bauerové, protagonistkou oceněného díla je Valerie Solanasová, militantní feministka, která se proslavila tím, že se v šedesátých letech minulého století pokusila zastřelit Andyho Warhola a v téže době vydala manifest SCUM, což je zkratka anglického výrazu „the Society for Cutting up Men“ neboli Společnost pro rozřezávání mužů. Solanasová ve svém opusu vykreslila příslušníky mužského pohlaví jako podřadné a zbytečné bytosti a prezentovala svůj sen o světě, jenž by byl těchto parazitů zbaven a kde by zůstaly jenom ženy.

Stridsbergová, která mimochodem zmíněný manifest přeložila do švédštiny a opatřila obdivnou předmluvou a se svou hrdinkou se zjevně do značné míry ztotožňuje, přiznává, že udělení Ceny Severské rady bylo překvapením i pro ni samu. „Seděla jsem na pohovce a kojila syna, když mi zavolali,“ říká. „Myslela jsem, že si ze mě dělají legraci,“ dodala. Vzhledem k postoji, jaký zaujímá k mužskému plemenu, nelze vyloučit, že započatá řada překvapení se ještě neuzavřela a bude pokračovat během předávání ceny, které proběhne v říjnu tohoto roku v norském Oslu.

Zbyněk Černík, 10. března 2007