Värttinä roztančili Akropoli i v roce 2006

foto Michael Stanovský

Téměř po roce se do na jaře roku 2006 Prahy vrátila finská legenda world music Värttinä. Nádavkem s sebou přivezla novou desku Miero, kterou vydala na labelu Petera Gabriela Real World a která představuje Värttinä v mírně rockovějším balení.

Koncert konaný 24. dubna 2006 v Paláci Akropolis však otevírala česká skupina Njorek, což je sdružení kolem Jarka Nejezchleby, člena skupin E. T. C. nebo Marsyas. Njorek ve vyhrazené půlhodince předvedl akustickou směs složenou z velké dávky moravských lidových písniček okořeněných dávkou rockových a bluesových postupů. A je nutné říci, že šlo o čas velmi příjemný, to ostatně ocenili i posluchači v sále.

Avšak pak už přišel čas na hlavní hvězdy pondělního večera. Před plachtu v zadní části pódia, zobrazující motivy finského lesa, nastoupila skupina Värttinä, na kterou čekalo bouřlivé přivítání.

Skupina Värttinä předvedla jak staré kousky, tak samozřejmě i písničky z nejnovějšího alba Miero. Na všech bylo vidět, že si večer opravdu užívají a publikum jim příval pozitivní energie velmi rádo vracelo zpět. Rychlejší skladby byly střídány pomalejšími (za zmínku stojí výkon Susan při skladbě Maria, který byl odměněn frenetickým potleskem) a ty zase rychlejšími, při kterých se do rytmu pohyboval snad celý sál.

Zhruba uprostřed koncertu se dostalo i na instrumentální pasáž, vyplněnou bubenickým sólem. Bylo znát, že Värttinä má za svoji více než 20letou kariéru dokonale zvládnutou stavbu koncertu, protože s blížícím se koncem vystoupení bylo možné pozitivní náladu ve vzduchu doslova nahmatat.

Vše jednou končí. A stejně tak i Värttinä ukončila svůj koncert. Došlo na dva přídavky, během nich na tři písničky, ale nakonec se světla v sále rozsvítila a tak nezbylo než se vydat na cestu domů. Tu ale zpříjemňoval hezký pocit z toho, kolik radosti může být člověk z hudby, která je dělaná poctivě a s láskou.

Petr Slavík, 26. dubna 2006