Dr. Václav Smetáček a Sever

Dr. Václav Smetáček

paní Míla Smetáčková

záběr z podvečera ve Smetanově muzeu
foto archiv Míly Smetáčkové a Lidmily Němcové

Islandská sekce Severské společnosti uspořádala 31. října 2006 ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany v Praze v Muzeu Bedřicha Smetany setkání věnované významnému dirigentovi Václavu Smetáčkovi (1906–1986), a to především jeho vztahům k severským zemím, zejména pak k Islandu, kde umělec uvedl Prodanou nevěstu. Vrcholem pořadu, který moderovala vedoucí Islandské sekce Lidmila Němcová, byly osobní vzpomínky umělcovy manželky paní Míly Smetáčkové a Smetanova Šárka z první digitální nahrávky Mé vlasti (Česká filharmonie pod taktovkou Václava Smetáčka). Účastníci, kteří zaplnili celý sál, měli možnost prohlédnout si také některé vzácné dokumenty z archivu Václava Smetáčka. S krátkými projevy vystoupili honorární konzul Islandské republiky Þórir Gunnarsson a známý hudební badatel a historik Ladislav Řezníček. Rovněž bylo prezentováno druhé rozšířené vydání knihy M. Smetáčkové „Život s taktovkou“, které vyšlo právě k jubileu dirigenta.

Uvedeným pořadem i tímto článkem se Severská společnost připojila k oslavám letošního dvojího výročí dirigenta, na jehož počest byla v pražské čtvrti Stodůlky pojmenována jedna z devatenácti nových ulic.

PhDr. Václav Smetáček se narodil 30. září 1906 v Brně. Na dirigentskou činnost se výborně připravil. Studoval na pražské konzervatoři nejen dirigování, ale také hru na hoboj a skladbu. Vedle toho studoval na Karlově univerzitě hudební vědy. Několik let hrál v orchestru České filharmonie, dlouhá desetiletí působil v Pražském dechovém kvintetu, které založil v roce 1929 a v němž setrval až do ukončení činnosti souboru v roce 1956. Pracoval i v Československém rozhlase. Od roku 1942 stál po třicet sezón v čele orchestru FOK, vedle toho byl činný i pedagogicky. Získal si jméno i v zahraničí, kde dirigoval nejvýznamnější orchestry a také neúnavně propagoval českou hudbu. Smetanův cyklus Má vlast naučil mnohé české i zahraniční orchestry. Byl nositelem četných domácích a zahraničních vyznamenání. Poslední koncert s pořadovým číslem 2000 dirigoval ve Zlíně 5. prosince 1985. Zemřel v Praze 18. února 1986.

Václav Smetáček byl znám svou pokorou, pečlivostí, skromností, přísností a pílí. Bylo-li třeba, ručně přepisoval i celé partitury, které nebyly k dostání (např. Triumfální symfonii Bedřicha Smetany). Ještě dnes si hudebníci přicházejí vypůjčit takto přepsané partitury.

Měl vysoce vyvinutý smysl pro řád i pro dokumentaci. Od roku 1953 až do své smrti si psal do svého deníku každý den, co dělal. Ke konci života už záznamy diktoval paní Míle, neboť špatně viděl. Každý koncert si také zaznamenal na lístky s datem a místem konání (město, země, název koncertního sálu, název orchestru, jména další účinkujících a přesný program koncertu). Vedl si také abecední seznam autorů a skladeb, které řídil. Proto dnes není problém zpětně sestavit přehled o jeho působení kdekoli na světě. Na základě těchto informací i dalších osobních informací paní Míly je také sestaven tento článek.

Cesty na Island

Václav Smetáček jako dirigent procestoval prakticky celý svět. Významné místo patří i evropským severským zemím. Již kolem roku 1935 navštívil Kodaň, kde koncertoval s Pražským dechovým kvintetem.

První severskou zemí, kterou po válce navštívil, byl Island, kde v únoru 1957 dirigoval v Reykjavíku dva koncerty s Islandským národním symfonickým orchestrem. V roce 1958 následovaly další dva koncerty. Na programu byli kromě Beethovena a Mozarta i čeští skladatelé z různých období – Jan Václav Stamic, Jan Václav Hugo Voříšek, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Iša Krejčí, Jan Klusák – i soudobý polský autor Witold Lutoslawski. Island se stal Smetáčkovi velkou láskou a v roce 1960 tam pobyl celé tři měsíce. Islandské národní divadlo jej požádalo o nastudování Prodané nevěsty a Verdiho Rigoletta, Václav Smetáček tak zahájil činnost operního dirigenta, které se pak občas věnoval, pouze však na prestižních zahraničních scénách – v domácím prostředí opery nedirigoval.

ukázky z pečlivě vedenékartotéky Václava Smetáčka
(repro archiv Míly Smetáčkové)

V Reykjavíku se hrálo, tak jako ve většině světových operních domů, jen po 3-4 měsíce. Každá uváděná opera měla po premiéře pouze několik repríz. Na Prodanou nevěstu byli kromě Václava Smetáčka pozváni také čeští pěvci z pražského Národního divadla – Miluše Fiedlerová, Zdeněk Švehla, Eduard Haken, Oldřich Kovář, Štěpánka Jelínková, Jan Konstantin, Zdeněk Otava, Ludmila Čadikovičová – i český výtvarník Oldřich Šimáček, režisér Luděk Mandaus a choreograf Fráňa Halmazňa. Pouze menší role principála, Esmeraldy a Indiána zpívali Islanďané. Sbor byl islandský a zpíval islandsky. Během zkoušek byla významnou organizátorkou, páteří provozu i tlumočnicí manželka Míla Smetáčková. Premiéra dopadla skvěle, byli přítomen též islandský prezident s chotí a spisovatel světového jména Halldór Kiljan Laxness. Všichni si Prodanou nevěstu zamilovali. Místní tisk psal: „Úspěch představení byl nepochybně zaručen zásluhou Václava Smetáčka, který je dávno přítelem a možno říci kmotrem islandské hudební kultury.“ Po poslední repríze následovaly velké ovace, sbor provolával hurá a oslavy trvaly do třetí hodiny ráno. Je třeba zdůraznit, že se toto nastudování bez nadsázky zapsalo zlatým písmem do česko-islandských vztahů a dodnes se na ně na Islandu vzpomíná

Dva dny po pátém provedení Prodané nevěsty následovala premiéra Verdiho opery Rigoletto, která měla ještě sedm repríz. Na hostování v islandské opeře divadlo pozvalo takové hvězdy, jako byli Nicolai Gedda z Metropolitní opery v roli vévody nebo Stina Britta Melander v roli Gildy. Výborný výkon podal i domácí představitel titulní role Gudmundur Jónsson.

Během pobytu na Islandu v roce 1960 nahrával Smetáček ještě před premiérou Prodané nevěsty v Reykjavíku pro rozhlas. S Islandským národním symfonickým orchestrem měl další koncert (Gluck, Beethoven, Mozart). Po ukončení série operních večerů odletěl s tímto orchestrem k dalšímu koncertu do Akureyri. V menším obsazení pak po deset dnů cestoval Islandem s pestrým programem, v němž byly vedle Mozarta, Smetany a Tří českých tanců Slávy Vorlové hrány i skladby islandských autorů Pálla Isólfssona, Þ. Guðmundssona a Sv. Bj. Sveinbjörnssona. Turné obsáhlo města: Þingeyri, Isafjörður, Sudureyri, Patrexfjörður, Bolungavík, Núpur a Flateyri.

Pak se už Václav Smetáček sám na Island nedostal, v sezóně 1961/62 tam však šéfoval rozhlasovému orchestru II. dirigent FOK Jindřich Rohan. Manželé Smetáčkovi nadšeni Islandem zůstávali se svými tamními přáteli aspoň v písemném styku a paní Míla se na Island vrátila jako turistka až v devadesátých letech, kdy objela celý ostrov.

Další cesty na Sever

Dalším cílem cest na Sever byl norský Trondheim (1962), kde Václav Smetáček dirigoval v sálu lóže svobodných zednářů místní symfonický orchestr. Sólistou ve slavném Čajkovského klavírním koncertu b-moll byl mladý český umělec Stanislav Knor, který se později v Norsku usadil. Na pořadu byla také Symfonie d-moll Césara Francka. V roce 1963 zastoupila severské země pobaltská Litva, tehdy to bylo území SSSR. Smetáček ve Vilniusu a v Kaunasu řídil Státní symfonický orchestr Litevské filharmonie a z českých skladeb uvedl Dvořákovu Novosvětskou. Setkání s Litevci potěšilo, mnozí místní hudebníci studovali před 2. světovou válkou v Československu. Koncem října 1964 podnikl Václav Smetáček cestu do Švédska a Finska, kde měl s místními orchestry koncerty v Malmö, dvakrát v Göteborgu a v Helsinkách. V Göteborgu – někdejším významném působišti Bedřicha Smetany – zazněla na jednom koncertu také symfonická báseň Håkon Jarl, kterou Smetana ve Švédsku komponoval, na druhém Vltava. Na švédských koncertech se hrála také 5. symfonie Dvořákova F-dur, v Helsinkách v sále tamní univerzity mj. dvě symfonické básně ze Smetanovy Mé vlasti – Z českých luhů a hájů a Šárka.

Zájezdu v roce 1966 do Švédska se směla účastnit také paní Míla. V době od 27. ledna do 1. března Václav Smetáček s místními orchestry vystoupil celkem na osmi koncertech v Helsingbörgu, Gävle, Göteborgu a Malmö. V Göteborgu tehdy absolvoval celkem čtyři koncerty, na dvou bylo na programu Dvořákovo oratorium Stabat mater. O rok později – v únoru 1967 – dirigoval Smetáček opět v Göteborgu tamní symfonický orchestr na dvou koncertech s různými programy (na prvém L. Janáček: Suita pro smyčce, A. Dvořák: Symfonie č. 7 a Béla Bartók: Koncert pro klavír č. 3, na druhém Dvořákův Karneval vedle flétnového koncertu Jindřicha Felda a Schumannovy Jarní symfonie). Kritiky psaly v superlativech a vysoce oceňovaly dynamickou a precizní práci Václava Smetáčka s orchestrem. „Perfektní Smetáček z Prahy“ dokonale reprezentoval českou hudební kulturu.

Poslední Smetáčkův umělecký zájezd na Sever směřoval v roce 1973 do dánského Odense – rodiště H. Ch. Andersena. Dirigoval Odense Byorkester a na programu byly Symfonické scherzo Jiřího Pauera, Koncert pro klavír č. 7 Nilse Viggo Bentzona (sólistou byl sám autor) a Dvořákova 3. symfonie Es dur.

Na podzim 1974 byl Václav Smetáček ve Florencii postižen vážnou poruchou krevního oběhu přímo v závěru koncertu, který ještě stačil heroicky dokončit. Po dlouhé rekonvalescenci mu zdravotní stav i s novými potížemi, včetně zhoršeného zraku, velice ztěžoval aktivní činnost. Přesto se k ní vracel, i když zahraniční zájezdy byly téměř vyloučeny a na některé koncerty dokonce přerušoval pobyt v nemocnici. Stihl i různé nahrávky na gramofonové desky.

Stará lidská zkušenost praví: Za vším hledej ženu. Paní Míla Smetáčková stála sice v pozadí, ale bez její podpory a perfektního zázemí nebyl by asi mohl její manžel tak úspěšně zdolávat všechny překážky ve svém uměleckém i osobním životě. Byla jeho prvním kritikem, přísným, ale bezpochyby nejupřímnějším. V závěru života – když se nakupily velké zdravotní potíže – bez její láskyplné péče se Václav Smetáček ani nemohl obejít. Také jí proto patří dík a uznání.

Lidmila Němcová, 23. listopadu 2006
Autorka je členkou Severské společnosti, vedoucí Islandské sekce