Jean Sibelius – orchestrální skladby

Sibeliova maska z helsinského
pomníku od Eily Hiltunenové
foto Michael Stanovský

Finský národní skladatel Jean Sibelius (1865–1957) patří ke skladatelům, jejichž tvorba se postupem času prosadila na koncertních pódiích v plné šíři. Dnes tedy máme možnost znát tohoto autora nejen jako tvůrce houslového koncertu d-moll nebo symfonické básně Finlandia, ale také sedmi symfonií, řady orchestrálních skladeb, písňové a komorní tvorby.

Jde o autora osobitého hudebního jazyka, jemuž se rodná země – její příroda, ságy, tvorba jejích spisovatelů – stala zdrojem tvůrčí inspirace, ale i přesto se jedná o hudbu univerzální, oslovující posluchače na celém světě.

Je také pravdou, že ve střední Evropě není Sibeliově dílu věnována taková pozornost, kterou by si tento autor zasloužil a které se jí dostává ve skandinávských státech, ve Velké Británii anebo v USA. Tento posluchačský handicap však odstranil vynález nosičů zvukového záznamu – dnešní posluchač tak má možnost poznávat Sibeliovo dílo v řadě provedení a jedinou překážkou se mu může stát nedostupnost některých titulů na českém trhu.

Jedním z nejvýznamnějších interpretů Sibeliova díla ve druhé polovině minulého století a na počátku 21. století je anglický dirigent Sir Colin Davis (*1927), v letech 1995–2006 šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru. Svůj první komplet Sibeliových symfonií pořídil Sir Colin Davis na přelomu 70. a 80. let minulého století pro label Philips s Bostonským symfonickým orchestrem; po čase se rozhodl do „téže řeky“ vstoupit znovu – na přelomu 20. a 21. století vznikl jeho druhý komplet pro label BMG, realizovaný s Londýnským symfonickým orchestrem; v současné době vznikají s tímtéž tělesem další nahrávky Sibeliova díla, tentokrát pro vlastní vydavatelství orchestru LSO Live.

V roce 1999 vydala společnost BMG kompaktní disk, na němž Sir Colin Davis a Londýnský symfonický orchestr prezentují Sibeliovy orchestrální skladby z různých tvůrčích období, umožňující sledovat vývoj autorovy hudební řeči. Skladby na CD sice nejsou vždy řazeny chronologicky, k jejich záměně však podle mého názoru dramaturgie sáhla z důvodu hudební gradace celého disku.

První část CD tvoří třídílná suita Karelia z roku 1893. Je vytvořena ze scénické hudby zkomponované k živému obrazu z dějin Karélie. Za ní následují kompozice z pozdějších tvůrčích období, u kterých lze v konfrontaci se zmíněnou suitou Karelia jen žasnout, že se jedná o díla téhož autora. Zejména mám na mysli symfonickou báseň Oceanidy z roku 1914, koncipovanou jako jednu velkou zvukovou gradaci, nebo o symfonickou báseň Tapiola z roku 1925, inspirovanou Kalevalou, která je poslední Sibeliovou skladbou vůbec. Disk obsahuje i dvě nejslavnější Sibeliovy orchestrální skladby – symfonickou báseň Finlandia z roku 1899, hudební apoteózu finského národa a jeho touhy po svobodě, a Valse triste z roku 1903, orchestrální číslo z hudby ke hře Smrt od Sibeliova švagra Arvida Järnefelta. CD uzavírá symfonická báseň Noční jízda a východ slunce z roku1907, hudební popis pocitů muže jedoucího na koni nočním lesem, jehož cesta provázená zvláštními zvuky a nejrůznějšími přízraky končí východem slunce, vnášejícím do mužova nitra klid. Z hlediska posluchačského zážitku si neumím představit lepší dramaturgický tah než zakončení CD právě touto skladbou; po jejím vyslechnutí cítím vždy potřebu poslouchat „ticho, které následuje po hudbě“ a které je podle mě její logickou součástí

Z hlediska výkonu zúčastněných interpretů mohu psát pouze v superlativech. Londýnský symfonický orchestr svým výkonem potvrzuje, že náleží ke světové orchestrální špičce. Je-li tomuto tělesu (někdy oprávněně) vytýkán příliš „americký styl“ hraní, prvoplánovitě sázející na zvukovou stránku na úkor výrazu, sibeliovský komplet u vydavatelství BMG. Lví podíl na tomto výsledku má dirigent Sir Colin Davis, který zúročil své celoživotní zkušenosti s interpretací Sibeliova díla. Z jeho výkladu lze vycítit hluboký a vroucí vztah ke skladateli – na prvním místě v jeho pojetí stojí hudba, nikoli originalita jejího provedení. Tím, kdo z předkládaného CD vychází jako „absolutní vítěz“ a jemuž patří můj největší obdiv a upřímný hold, je však samotný Jean Sibelius a jeho hudba

Lukáš Seibert, 7. července 2006