Värttinä opět u nás

z pražského koncertu v Paláci Akropolis
foto Michael Stanovský, 14. 5. 2005

Začátkem května navštívila finská skupina „třech dračic“ Värttinä Čechy i Slovensko. O bratislavském koncertu nám napsal náš spolupracovník ze Slovenského rozhlasu Igor Javorský.  O připravovaném turné jakož i o kompilačním CD Snow Angel vydaném brněnským vydavatelstvím Indies jsme již informovali (pozn. red.).

Bratislavané se smyslem pro krásu a uměleckou kvalitu měli 12. května 2005 opět důvod být šťastní: finské hudební seskupení Värttinä odstartovalo své malé koncertní turné právě nad břehy Dunaje.

Koncertu samozřejmě u všech vyznavačů skutečného hudebního umění předcházelo vzrušující očekávání: čím tyto mistryně svého řemesla potěší, co nabídnou …?

Na programu turné se naštěstí nic nezměnilo a v určený slavnostní den se všechno v našich aktivitách točilo kolem jejich vystoupení v klubu Babylon (ten na mě působí příliš městský, doslova jako "dupárna" a v zásadě křehká hudba Värttinä tam velmi nepasovala; to však není kritika, to je jen můj osobní postřeh).

Byli jsme poctěni ochotou organizátorů koncertu a samozřejmě i ochotou hudebníků ještě před akcí poskytnout obsáhlé interview. Nás, novinářů, bylo tentokrát víc, takže jsme si členy kapely museli "rozebrat". Naší sekci připadl usměvavý Janne Lappalainen - skvělý multiinstrumentalista, sympatický člověk.

Dozvěděli jsme se detaily v souvislosti s přípravami premiéry Pána prstenů; přiznám se, že toto téma mi velmi nekonvenovala, protože účast Värttinä na tomto komerčním megaprojektu mi prostě "nevoní" (tento názor jsem již několikrát prezentoval, takže nejde o chvilkový rozmar).

Více mě zajímala odpověď Janneho na mou otázku, zda nevidí world scénu v ohrožení náporů tvrdého rocku a levného popu. Mám totiž jisté zážitky z "live" vystoupení i z nahrávek a ty mě nabádají k ostražitosti před deformací poctivého "world světa".

Janne podobnými obavami netrpí … Bylo to pro mě překvapující, protože skupinu Värttinä vnímám jako velké poctivce a jeho odpověď mě opravdu velmi nepřesvědčila.

Samotný koncert: řekl bych, že trio dračic a jejich pánský doprovod podali standardní výkon – to znamená vynikající výkon. Občasné nesrovnalosti ve vokálech vznikly pravděpodobně proto, že šlo o první větší vystoupení po zimním spánku (ta polární noc je přece jen zátěží na psychiku a na hlas…).

Nabídli i písně, které jsme na koncertě ještě nikdy neslyšeli, v zásadě však byl koncert tím, na co jsme zvyklí. Už teď se těšíme na naši cestu do Finska, kde Värttinä zastihneme v jejich rodné obci Rääkylä na velkém festivalu lidového umění.

Igor Javorský alias Iire Vaahteralianen, 1. června 2005