Reine Brynolfsson: Paralysie Générale

Reine Brynolfsson na besedě po představení
v Divadle na Zábradlí dne 10. listopadu 2004

Diváci z řad Severské společnosti na
představení v Divadle na Zábradlí
dne 10. listopadu 2004

Našim divákům se jen zřídkakdy naskytne možnost seznámit se současným švédským divadelním děním. Ještě nikdy u nás například nehostoval Dramaten neboli Královské dramatické divadlo ze Stockholmu, nejznámější a nejvýznamnější švédská scéna, před několika málo dny – v rámci takzvaného Skandinávského podzimu – však Prahu navštívil člen jeho stálého souboru Reine Brynolfsson a vystoupil v Divadle Na zábradlí.

Dnes jednapadesátiletý Brynolfsson je předním představitelem herecké generace, která ve Švédsku nastoupila po světově proslulé „stáji Ingmara Bergmana“ Maxi von Sydowovi, Erlandu Josephssonovi, Harriet Anderssonové, Bibi Anderssonové a dalších. Na svém kontě má řadu účinkování ve filmech a televizních inscenacích – z těch, které jsme měli možnost vidět i u nás, jmenujme Píseň pro Martina dánského režiséra Billeho Augusta – a samozřejmě i divadelních rolí: na prknech Královského dramatického divadla si mimo jiné zahrál v hrách Shakespearových, Sartrových či hvězdy současného švédského dramatického nebe Larse Noréna.

Vystupovat v nějakém kuse švédského dramatika číslo jedna Augusta Strindberga se mu za dvacet let profesionální kariéry podařilo zatím jenom jednou, ale jak se sám svěřil, navzdory tomu je tímto autorem nesmírně přitahován a fascinován. Právě jemu věnoval monodrama Paralysie Générale, které spolu s dramaturgem Jacobem Hirdwallem připravil pro stockholmskou experimentální scénu Elverket a poté představil v Divadle Na zábradlí.

Paralysie Générale je francouzský termín pro progresivní paralýzu, poslední stadium syfilidy, což už samo o sobě leccos naznačuje o obsahu a charakteru celého představení. Brynolfsson vychází ze Strindbergových textů, především jeho nesmírně rozsáhlé korespondence, která v posledním půlstoletí vyšla ve dvaadvaceti svazcích tiskem. Ve svých dopisech se Strindberg zabývá stejnými otázkami a tématy jako ve svých dílech, i když, pravda, ještě otevřeněji a razantněji: píše například o švédském provincialismu, o rozporuplném, ambivalentním vztahu muže a ženy, jejž chápe jako nesmiřitelný boj pohlaví, o jizvách na duši, které si člověk nese z dětství až do konce života, či o tragickém údělu celého lidstva, na něž pohlíží s hlubokým schopenhauerovským pesimismem.

Brynolfsson s velkou bravurou a erudicí namíchal divadelní koktejl, ve kterém nechyběly ani takové ingredience jako rozmačkávání a konzumace syrových vajec, a s pravou strindbergovskou zarputilostí ho naservíroval divákům. Tím je nadchl a snad i trochu popudil, v každém případě nikoho nenechal lhostejného. Svou interpretací dokázal, že myšlenky a postoje již téměř sto let mrtvého klasika jsou – promiňte mi ten otřelý výraz – stále živé a aktuální.

Zbyněk Černík, ČRo 3 Vltava, 28. 11. 2004