Henrik Ibsen a „plody jeho moří“

Pod záštitou velvyslanců Norského království a Italské republiky v Praze a náměstka primátora hlavního města Prahy proběhlo dne 8. října 2002 scénické čtení norského literárního drahokamu – básnické skladby Henrika Ibsena Terje Vigen v plenéru jedinečné Vrtbovské zahrady na Malé straně v Praze.

Představení připravili herci Činoherního studia v Ústí nad Labem v režii Filipa Nuckollse jako benefiční představení na podporu obnovy povodní poškozené budovy Činoherního studia.

Ve prospěch divadla byl určen i výtěžek z dražby kamenů ze sbírky elvoner Ladislava Řezníčka, kamenů broušených vodami „Ibsenových“ moří – Severního a Středozemního. Ladislav Řezníček byl také iniciátorem a spoluorganizátora celé benefiční akce.

Posluchači si mohli zakoupit první český překlad básně Terje Vigen pořízený Ladislavem Řezníčkem a Josefem Hiršalem s ilustracemi Jana Kristoforiho.

Výstava „Plody moře – Havets Frukt – Frutti di mare“ potrvá do 23. října 2002. Zájemci mají stále možnost si zakoupit některý z exponátů ze sbírky Ladislava Řezníčka, mohou si také zakoupit knížku Terje Vigen a tím podpořit Činoherního studia z Ústí nad Labem.

Benefiční akci, na které v úvodu vystoupili oba velvyslanci, pod jejichž záštitou se akce konala, umožnila a organizačně zajišťovala firma Casus direct mail s.r.o, správce a provozovatel Vrtbovské zahrady.

Pavel Dobrovský, 10. října 2002

Terje Vigen. Děj se odehrává v létech napoleonských válek. Tehdy v roce 1814 bylo Norsko součástí Dánského království nedobrovolně vtaženo do válečného konfliktu na straně císaře Napoleona proti Británii. V důsledku válečné strategie kontrolovaly britské lodě dovoz potravin nejen do Francie, ale i jejím spojenců. Pro Nory to bylo o to svízelnější, že tyto válečné útrapy se násobily léty neúrody.

Hrdina příběhu, rybář Terje Vigen žijící nedaleko norského městečka Grimstad se vypravil na riskantní plavbu do Dánska, aby přivezl své hladovějící dcerce a ženě obilí. Na zpáteční cestě jej však zadržela britská loď, náklad a loďku potopila a statečného Nora zatkla. Po válce propuštěný Terje Vigen nalezne v rodném Norsku jen hrob svých drahých. Stane se lodivodem a v této funkci má jednou za úkol vyvést britskou jachtu z bouře. Velí ji stejný muž, který před léty Terjeho zajal a způsobil smrt jeho rodiny. Ne dosti na tomto setkání. Na jachtě se plaví také Angličanova manželka a dcerka. Terje je zprvu zachvácen touhou po odplatě, potlačí však svoji nenávist a osvobodí se tak z pout pomstychtivosti, která po léta svazovala jeho mysl.

Henrik Ibsen (1828–1906) – norský dramatik světového významu, se narodil v norském Skienu jako syn bohatého obchodníka, který však zkrachoval. Ibsen vystudoval v Kristianii (Oslu) a zde začal vydávat týdeník Andhrimmer, v němž prosazoval národní a revoluční myšlenky. Roku 1851 se stal režisérem v Bergenu a odtud často vyjížděl na studijní cesty do Kodaně a Drážďan. V roce 1858 byl povolán zpět do Osla, aby řídil norské Národní divadlo. Toto období bývá označováno jako nejnešťastnější etapa jeho života. Po čtyřech letech (1862), rezignoval na funkci ředitele a v roce 1864 opouští svou vlast téměř na 30 let (do 1891). Žil střídavě v Itálii a v Německu. Henrik Ibsen zemřel roku 1906 v Oslu.

První jeho divadelní hry jsou dramata z národní historie (Paní Inger na ostrově, Slavnost v Solhaugu, Nápadníci trůnu). Roku 1862 napsal první norskou komedii (Komedie lásky) a pak velké dramatické básně (Brand, Peer Gynt). Jeho slávu založily společenské kritické hry (Nepřítel lidu, Nora, Když my mrtví procitáme, Strašidla). V pozdních hrách se objevují stále častěji prvky symbolismu (Hedda Gablerová, Rosmersholm, John Gabriel Borkman).