Setkání s Hanne Ørstavikovou

Koncem dubna letošního roku 2002 uspořádalo dánské středisko Dansk-Norsk Fond v Schæffer-gården v Gentofte severně od Kodaně besedu a představení díla přední norské spisovatelky Hanne Ørstavikové. Její pátá novela Čas to vzal (Den Tid den Tager), která vyšla v dánštině loni na podzim, byla kritikou pochvalně přijata.

Hanne Ørstaviková se narodila v roce 1969 v Taně, v nejsevernějším kraji Norska ve Finmarce. Absolvovala studia psychologie a sociologie v Oslu a určitou dobu pracovala ve státní správě v resortu zdravotnictví. Nyní se však věnuje jen spisovatelské tvorbě. Je to talentovaná norská spisovatelka mladé generace. Získala si popularitu ve Skandinávii i mimo ni. Její díla byla přeložena do řady jazyků – dánštiny, nizozemštiny, němčiny či maďarštiny. Svůj první román Hakk vydala v roce 1994. Její nejnovější dílo Čas to vzal tvoří spolu s romány Kjærlighet (Láska) a As True as I am trilogii, jejímž tématem jsou rodinné vztahy.

Román Láska (Kjaerlighet) v současné době překládá do češtiny pro nakladatelství Doplněk brněnská nordistka Dr. Miluše Juřičková. A tak již brzo dostanou čeští čtenáři možnost seznámit se s dílem současné norské spisovatelky, která v norské literatuře příštích let jistě sehraje nezanedbatelnou roli.

Román Láska je členěn do série krátkých kapitol. Zachycuje děj odehrávající se v průběhu jediného dne a noci. Jakoby pod drobnohledem jsou zde zachycena vnitřní hnutí dvou ústředních protagonistů, jejich poměr ke světu, k vlastní osobě a především vztah k sobě navzájem. Osoby bývají často označovány jen osobními zájmeny. Ona – Vibeke – je ctižádostivá mladá žena úporně hledající zakotvení v novém zaměstnání a v novém prostředí na severu Norska. On – Jon – její devítiletý syn je ústřední postavou, která touží po matčině pozornosti, po její blízkosti a pochopení. Jeho tichá nesmělost je vyvolaná lhostejností a odmítáním ze strany matky. Matka přehlíží chlapcovo nervózní mrkání, nebere jeho osobu a jeho svět vážně, nevnímá jej jen jako dítě, ale v některých okamžicích i jako náhražku za neexistujícího partnera. Žádá, aby jí vyslovoval komplimenty, aby jí česal vlasy, aby přebíral odpovědnost nepřipadající jeho věku, aby jí byl nápomocen v domácích pracích.

Jazyk, kterým se autorka v tomto díle vyjadřuje, je značně artificiální, její přístup k zachycenému tématu – tragický, nenaplněný vztah matky a syna – dostal svou podobu ve zvoleném titulu. Slovo láska se totiž v celém díle nikde jinde nevyskytuje.

Charakteristickým rysem tohoto textu, který vyšel v roce 1997 jako autorčin třetí román, je stupňující se napětí srovnatelné s kriminálním příběhem. Perspektiva vyprávění se neustále střídá – od matky k chlapci a zase zpět. Další charakteristickým rysem stylu, v jakém je Láska napsána, je důsledné užití přítomného času. Présens je určující jak gramaticky tak vnitřním dosahem – čtenář se např. nedozvídá nic o souvislostech z minulosti, pouze přítomný okamžik je rozhodující, reálný.

Vědomí obou hlavních postav plyne v časových paralelách, ale nikdy se nepropojí, nesetká. Vzhledem k tomu, že v textu není graficky naznačen předěl mezi oběma proudy vědomí, je někdy velmi obtížné rozeznat myšlenky matky a syna, kteří spolu v průběhu děje nepromluví více než pár nahodilých slov.

Kniha je dokladem toho, že Hanne Örstaviková dokáže vytvořit značné napětí, takže čtenář s obavami a úzkostí očekává vývoj děje a rozuzlení. Závěr knihy pak dává za pravdu náznakům, podtónům i temnému tušení.

Pavel Dobrovský, 30. září 2002