Reykjavík v Brně

Hudební skladatel a historik Richard Mayer, foto archiv

Reykjavík jako hlavní město Islandu zná téměř každý. Reykjavík jako hudební skladbu mohli poznat a posoudit 4. prosince 2001 návštěvníci koncertu v městě Brně. Jejím autorem však nebyl Islanďan, jak by se mohlo zdát, ale Čech známý hudební skladatel a historik Richard Mayer. Předseda brněnské pobočky Islandské sekce Severské společnosti je znám svou láskou a obdivem k této zemi, k její divoké přírodě i barvité historii. Zrovna pár dní před touto kulturní akcí (22. 11.) uvedl Český rozhlas jiné jeho dílo inspirované Islandem Ságu severské noci.

Velká koncertantní sonáta pro violu a violoncello Reykjavík zazněla na závěr večera. Posluchači měli příležitost uslyšet v brněnské premiéře koncertantní sonátu Reykjavík (první uvedení skladby bylo roku 1991 ve Znojmě). V podání mladých umělců Jana Řezníčka (viola) a Josefa Klíče (violoncello) se před námi rozprostřela na poslech úchvatná a pro interprety náročná epická skladba. Jak se sám skladatel vyjádřil, má jeho dílo znázorňovat přípravy k bojům a vikinské výpravy, dlouhé večery na starých dvorcích, kde si účastníci bitev vyprávěj í o hrdinských činech. V první části skutečně slyšíme v náznaku ladění nástrojů a v klasické harmonii jakoby přípravu k nadcházejícímu ději. Následuje vzruch, vnitřní napětí, zmatek střídá uklidnění, nástroje si přebírají hudební témata a končí unisono. V druhé větě sonáty zaznívá harmonická velebnost, viola doprovází cello, harmonické úseky se opakují jako vyprávěni lidských hlasů. V poslední části bouří ohlasy divokých bitev, útoky, rozjíždění a zastavování se, disonantní řinčení zbraní a hon. Skladba však končí akordem náhlým a nečekaným jako symbolem budoucnosti města i celého ostrova.

Zasvěcení posluchači se skutečně mohli nechat unést touto historickou představivostí, ve skutečnosti však Mayerova hudba není tak popisná. Výrazové prostředky, které ve skladbě používá, mohou vyvolat i jiné představy nebo jen čistě hudební estetický zážitek z tvůrčí nápaditosti a dokonalé souhry obou nástrojů, z nich žádný není dominantní.

Oba mladí umělci podali brilantní výkon jak po technické tak i výrazové stránce. Bylo vidět, že interpretace zajímavé skladby jim působí potěšení. Posluchači ocenili dílo i jeho podání dlouhotrvajícím potleskem a gratulacemi autorovi, který byl na koncertě přítomen. Jedinou nepříjemností kulturní akce byl vpravdě seversky ostrý vítr, mrholení a náledí, které nás po východu ze sálu konzervatoře nemile překvapilo. Ze by skladba měla účinek i na počasí?

PhDr. Eliška Štoudová, pobočka Brno, 10.12.2001