Podlažické a olomoucké stopy ve Švédsku i v Praze

Codex Gigas

Codex Gigas

Codex Gigas

Codex argenteus
 
Olomoucké horologium

Ďáblova bible, největší kniha světa, osmý div světa, jak bývá Codex Gigas nazýván, je foliant natolik tajuplný, že se příběh knihy prolíná s osudy celé Evropy. Především s časy třicetileté války. Osud Ďáblovy bible, její dodnes nevysvětlený způsob vzniku ve zdech podlažického gotického kláštera mapuje seriál Karla Moudrého v Českém rozhlase Leonardo.

V současné době vrcholí přípravy na zapůjčení Ďáblovy bible (Codexu Gigas) do České republiky. Po náročné restauraci a digitalizaci, kterou nakonec provedli sami Švédové, by se měla kniha během léta přesunout do České republiky a k vidění bude na několik měsíců trvající výstavě v pražském Klementinu. Termín zatím nebyl přesně určen, z dobře informovaných zdrojů se podařilo zjistit, že se tak stane v druhé polovině září.

O připravované zápůjčce jsme v našem časopise psali již v loňském roce. Po skončení pražské výstavy bude bible vrácena do Švédska. Jak nám sdělil chrastenský starosta Tomáš Vagenknecht, celá výstava by se měla na čas přesunout do místního muzea ve východočeské Chrasti, možná přímo do kostela sv. Markéty v Podlažicích.

Doprovodná výstava bude možná zajímavější než vlastní Codex Gigas, měla by totiž obsahovat i faksimile většiny stránek foliantu, zatímco původní kniha bude na výstavě v Klementinu otevřena na jediné stránce (hádejte na které) a pochopitelně v ní listovat nepůjde. A propo, zajeďte se podívat do Muzea v Chrasti, uvidíte tam model bible v původní velikosti, v klidu, tichu, bez ochranky a možná se zajímavým výkladem místního muzejníka pana magistra Schütze.

Máme se tedy na co těšit. Drobné peripetie však nastaly a nastávají stále. Například se nepodařilo sehnat žádnou pojišťovnu, která by byla ochotna tento obrovský foliant o váze 75 kilogramů pojistit, takže se nakonec musela zaručit naše vláda. Ve Švédsku, jak nám napsala naše spolupracovnice Jana Witthed z Göteborgu, také stále panují jisté obavy, zda budeme chtít knihu vrátit. Přece jen se do Švédska nedostala zrovna legální cestou.

Spis vznikl za dodnes nepříliš jasných okolností v podlažickém klášteře poblíž Chrasti na Chrudimsku. Legenda tvrdí, že celou knihu, ve které je latinsky vepsána bible – Starý i Nový zákon, Kosmova kronika česká, a řada dalších traktátů, např. kalendář s nekrologiem, seznam bratří podlažického kláštera, zaklínadla a různé dobové záznamy, napsal za jedinou noc jeden mnich – prý aby odčinil neskutečné hříchy. Protože to nemohl stihnout, pozval si na pomoc samotného ďábla. Ten je za odměnu vyobrazen jako „čertovské miminko“ na listu 290. Dlouho se také tradovalo, že tento foliant musel zadlužený klášter zastavit. Nebude zřejmě pravdou, že klášter byl zadlužený, naopak v té době zažíval období rozmachu – zřejmě proto se mu nedostávalo peněz na nákup dalších pozemků a nemovitostí.

Časem se Codex Gigas dostal až na dvůr Rudolfa II. Čeští stavové, kterým panovník poměrně hodně peněz dlužil, pořídili za třicetileté války soupis vzácných uměleckých děl a drahého majetku ve vlastnictví panovníka. Tento soupis zřejmě někdo za tučný peníz prodal Švédům, protože ti, když se dostali na Pražský hrad, věděli přesně, co naložit a co odvézt do Stockholmu. Dokonce si na některá díla přivezli už předem připravené dřevěné bedny vyrobené přesně na míru. Tak se do Švédska dostala velká spousta památek, soch (nejznámější jsou Vriesovy sochy z Valdštejnské zahrady v Praze, jejichž originály najdete v královském zámku Drottningholm na okraji Stockholmu) ale i knih a jiných vzácností. Nejznámější knihou je v dnešní době zřejmě Codex Gigas, který se po téměř 360 letech vrací na čtvrt roku do Prahy.

Další poměrně známou ukradenou knihou je tzv. Stříbrná bible (Codex argenteus) zčásti umístěná v uppsalské univerzitní knihovně Carolina Rediviva. Ta ale není původem česká, vznikla již v 6. století v Ravenně (kolem roku 520) a obsahuje gótský překlad bible biskupa Wulfily ze 4. století. Z původních 336 listů se podařilo zrestaurovat 188. Jeden list je uložen v Německu, byl v roce 1970 objeven v katedrále Speyer. Obsahem je překlad významné části čtyř evangelií. Bible byla kořistěna poměrně dlouhou dobu, Rudolf II. jí však údajně koupil poté, co byla v 16. století objevena v benediktýnském klášteře Werden nad řekou Ruhr poblíž německého Essenu. Švédové nikoliv, ti si jí odvezli bez ptaní.

Ani další osudy rukopisu nebyly nezajímavé, poté co ukořistěnou bibli přivezli do Stockholmu, byla uložena v knihovně královny Kristýny. Po jejím odstoupení v roce 1654 ji získal jeden z jejích knihovníků, holandský učenec Izák Vossius. Ten rukopis odvezl do Holandska, kde jej od něj v roce 1662 koupil švédský hrabě Magnus Gabriel de la Gardie. Hrabě jej roku 1669 věnoval uppsalské univerzitě, před tím však nechal bibli ve Stockholmu svázat do stříbrných desek s ornamenty podle návrhu malíře Davida Klöckera Ehrenstrahla. Odtud tedy Stříbrná bible.

V Královské knihovně ve Stockholmu je pod signaturou Theol. Mss A 144 uložen i jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů ze Zdíkova skriptoria, je vyzdoben malířem Hildebertem a jeho pomocníkem Ewervinem. Jedná se o tzv. Olomoucké horologium (Horologium olomucense, Olomoucký kolektář) – bohoslužebnou knihu z roku 1136 *). Do Švédska se tato kniha dostala také za třicetileté války, neboť v roce 1642 se švédská vojska zmocnila Olomouce a při následném rabování utrpěla olomoucká kapitulní knihovna značné ztráty. Možná tomu bylo jinak **).

Podle kurátorky sbírky středověkého umění Arcidiecézního muzea (Muzeum umění Olomouc) Mgr. Jany Hrbáčové se pravděpodobně podaří Olomoucké horologium zapůjčit a vystavit na připravované výstavě dochovaných památek z doby biskupa Jindřicha Zdíka v roce 2009. Vyobrazení Olomouckého horologia můžete nalézt v knize Dějiny českého výtvarného umění I/1 (Academia Praha 1984, s. 109).

Olomoucký biskup Jindřicha II. zvaný Zdíka byl jedním z největších českých vzdělanců. V Olomouci založil skriptorium, v němž vzniklo nejméně deset dochovaných rukopisů. V nově zrekonstruovaném Arcidiecézním muzeu, v prostorách paláce z 12. století, je umístěn panel věnovaný Zdíkovi.

Michael Stanovský, 10. června 2007

Obrázky

Codex Gigas, Královská knihovna Stockholm, A 148, fol. 290r, první čtvrtina 13. století
Reproduction Ulf Lundin, The Royal Library, National Library of Sweden
Copyright laws should be followed where they are applicable.

Codex argenteus, Evagelium podle Marka, VII. 3. Upsala, univerzitní knihovna Carolina Rediviva, kolem roku 520, reprodukce z http://mek.oszk.hu

Olomoucké horologium, dedikační obraz, Stockholm, Královská knihovna theol. A 144, fol. 34v, 1136, reprodukce Dějiny českého výtvarného umění I/1 (Academia Praha 1984, s. 107-110).

Poznámky

*) Datum vzniku Olomouckého horologia:
V článku jsem čerpal z informací v knize Dějiny českého výtvarného umění I/1 (Academia Praha 1984, s. 109), kde se píše: „Podle tabulky velikonočních svátků pro léta 1136–69 lze vznik horologia upřesnit a vročit jej do prvého roku tohoto cyklu, tj. do roku 1136.“
Náš čtenář PhDr. Jan Bistřický nám k tomu napsal:  „Kniha nevznikla roku 1136, ale až počátkem roku 1142. Datum 1136 ve velikonoční tabulce je vypočtena pro léta 1136–1169 neznačí dobu vzniku, ale počátek velikonočního cyklu, kdy pohyblivé svátky jsou u svých výchozích dat.
Tabulka se serií dat 1136–1161 není tabulka časová, ale velikonoční. Rok 1136 tu je rokem počátku velikonočního cyklu, kdy velikonoce připadají na nejnižší možné datum 22.3. Písař a sestavovatel tabulky pracoval mezi lety 1136–1161. Data všech pohyblivých svátků v kalendáři připadají také na svá výchozí data, až na prosebnou neděli, jejíž datum v kalendáři písař zapomněl vypočítat na začátek, ale ponechal tu datum, které právě platilo – k roku 1142.“

**) PhDr. Jan Bistřický tuto informaci upřesňuje. Rukopis už zřejmě v Olomouci během vpádu Švédů nebyl.
„Poslední stopou po přítomnosti rukopisu v Olomouci jsou převzaté záznamy z něho v kapitulním nekrologiu z roku 1263, předtím zápis na nedávno odlepeném přídeští o zástavě několika kostelních klenotů za hotové peníze biskupem Brunem hned po jeho příchodu do Olomouce.
Záznam v kapitulní korespondenci s biskupem asi z roku 1623  o „horologium in orbiculis suis omnino atritum“ se netýká rukopisu, ale hodin na dómské věži. Kapitula odvezla před švédskou okupací knihovnu do Vídně a ztráty měla jen knihovna jezuitské koleje. Za Švédů už kodex v Olomouci nebyl, možná ležel ve sbírkách Rudolfa II. v Praze.“

Horologium (lat.)

[1] Veřejné hodiny většinou umístěné na věžích nebo uvnitř chrámů, udávající též astronomický čas a další důležité údaje. Obvykle s bohatou uměleckou výzdobou.  (cojeco.cz)

[2] Ottův slovník naučný dodává: V řecké katolické církvi zove se tak modlitební kniha s modlitbami na každou hodinu předepsanými. Poprvé vytištěna v Benátkách (1535).

[3] Jinak též souhvězdí jižní oblohy.

za upřesnění a opravu údajů panu Bystřickému srdečně děkuji
Michael Stanovský, 27. dubna 2008