Jak jsem se (ne)svezl metrem v Kodani

Velmi jsem se těšil na to, jak se v Kodani projedu nejnovějším evropským metrem. Navíc jsem navštívil internetové stránky metra a byl povzbuzen článkem v Severských listech. Při příjezdu do Kodaně jsem byl velmi nedočkavý a snažil si představit, jak vagóny metra bezobslužně jezdí jeden za druhým a jak asi „kodaňští domorodci“ hodnotí novinku ve svém městě.

21. února 2003 byl můj velký den. Byl jsem opět v Kodani!!! Poté co jsem vykonal svoji práci (pomalu mě začínalo mrazit v zádech) jsem velmi rychle chvátal na náměstí Kongens Nytorv, kde je jedna ze stanic metra. Už z povzdálí jsem viděl u vstupu pod zem davy lidí. Že by byla páteční špička? Nebo, tomu jsem ani nechtěl věřit, nějaký teroristický útok?

Ani jedno ani druhé. U každého vstupu do podzemí stáli pracovníci metra s megafony a zklamaně oznamovali poruchu. Co se porouchalo to neřekli. Davy lidí se valily ven z podzemí a nastupovaly do náhradních autobusů. Tak jsem si svoji premiéru v bezobslužném metru nepředstavoval!

Situace ani nebyla nejvhodnější pro poptávání se místních obyvatel, jak jsou spokojeni s metrem. Nakonec jsem se dozvěděl cosi o čertovských počítačích a o starých časech, kdy se o metru jen básnilo. Ti méně pospíchající a rozčílení pasažéři však metro chválili. Prý se nemám nechat odradit, metro je úžasná věc. Rád jsem jim věřil a hlavou se mi honila myšlenka, jak je metro v Kodani, přímo u břehu Øresundské úžiny chráněno před případným vzedmutím mořské hladiny.

Mám tedy pořád alespoň jeden dobrý důvod, proč při první příležitosti navštívit Kodaň. Nesvezl jsem se, zato jsem přemítal o mnohých problémech pražského metra a v duchu jsem přál tomu kodaňskému, ať nikdy není zaplaveno mírně slanou vodou. Obyvatelům Kodaně (a ostatně všech měst) také přeji jen ty čertovské počítače a ne žádné pražské záplavy, korejské požáry či tokijské teroristy. Útočit na nevinné cestující je cosi nepochopitelného a čertovské počítače jsou proti tomu pouhou dětskou říkankou.

Ondřej Horský, 1. března 2003