Pověst o švédském generálu a čarostřelci

Maršál Lennart Torstensson.
Ačkoli byl postižen pakostnicí
 a musel být přepravován
 kočárem nebo v nosítkách,
 dokázal vést nejrychlejší tažení
 ze všech švédských vojevůdců.

Ani samotný ďábel nebyl Švédům v obléhání města Brna v polovině 17. století nic platný. A to už je co říci! Když zklamalo i samotné peklo, ztratil generál Torstensson již všechnu naději a sílu k boji se zatvrzelými obránci. Mrzutě se posadil do pohodlné lenošky před svůj velitelský stan a, vztekle brblaje, poručil si pohár vína. Bláhově si myslel, že alkoholem svůj neúspěch spláchne. Ale kdež! Jakmile pozdvihl nádobu k ústům, zaburácel ze špilberských hradeb výstřel a dělová koule, která se vzápětí přihnala, ji roztříštila na tisíc kousků. Generál zbledl jako stěna a notnou chvíli nebyl schopen slova. Pak se však vzchopil a rozčileně poznamenal: "To byl skutečně mistrovský výstřel! Jen tak tak, že jsem unikl jisté smrti. Nuže, přineste mi menší pohár, aby neměl ten čarostřelec tam nahoře tak jistý cíl!" Ale je možné, že se všechno seběhlo docela jinak.

To jel tenkrát generál Torstensson se svými důstojníky na obhlídku bojové situace a dostal se až do blízkosti bašty nedaleko kláštera svatého Tomáše. Vtom ze Špilberku přilétla dělová koule jako blesk a trefila vojáka po generálově levici. No co vám budu povídat, na místě byl mrtev! Když se švédský generál Lennart Torstensson jakž takž vzpamatoval a ovládl svého splašeného koně, postavil se prý ve třmenech a se slovy: "To mi draze zaplatíš!" zahrozil neznámému ostrostřelci na Špilberku pěstí. K žádnému splacení dluhu však vůbec nedošlo, neboť Švédové města Brna, a tím spíše hradu Špilberku, nikdy nedobyli a nakonec přece jenom odtáhli, tváříce se jako spráskaní psi.

Michaela Radvanová, mfd, 7. září 2000

U Brna

Na jaře 1642 vpadla švédská armáda vedená maršálem Lennartem Torstenssonem do Slezska a 1. června rozprášila císařské vojsko v bitvě u Svídnice. O pouhých 14 dní později kapitulovala před Švédy po krátké obraně Olomouc. Krátce nato padly do švédských rukou Litovel, Prostějov, Opava, Moravská Třebová a další města. Před přesilou císařských, kteří mu zabránili dobýt Břeh ve Slezsku, ustoupil Torstensson do Braniborska a počátkem listopadu nad nimi zvítězil u Breitenfeldu. Na jaře 1643 znovu vpadla Torstenssonova armáda do Čech. Pak stočili Švédové svůj pochod přes východní Čechy na Moravu. Postupně se zmocnili řady měst. Císařští se neodvážili na švédskou armádu zaútočit ani u Horních Moštěnic, ani u Mikulova a pádu Brna do jejich rukou zabránilo jen vypuknutí války s Dány, která přiměla Torstenssona k pochodu zpátky na sever. Počátkem roku 1645 se dostal Torstensson do našich zemí znovu, ale již neměl takové štěstí jako před třemi lety. 6. března sice Torstenssonova armáda zvítězila nad spojeným císařským a bavorským vojskem u Jankova v Čechách, v létě již bez úspěchu obléhali Brno a na podzim vysílená švédská vojska odtáhla z Moravy přes severní Čechy do Slezska.

ms