Tohle tam a tamto sem

Dnes o tom, jak se překládá, co nebylo řečeno. Stalo se mi také, že jsem měl tlumočit Dánovi, který neuměl dánsky, v životě nevytáhl paty z rodného kraje a mluvil nářečím…

Jistě to znáte taky: člověk dojde (nebo teprve dochází) k nějaké myšlence nebo pocitu a říká si, že je s tím na světě sám – a pak to nadšení, když se dozví, že to už jasně formuloval někdo jiný. Třeba když Haruki Murakami řekne, že když člověk vaří a jí italské těstoviny, může u toho poslouchat jedině Rossiniho operní předehry. Nebo že Goethe, jenž rozhodně netrpěl nouzí, odpovídal přátelům a známým, když se divili prostému a čistému zařízení jeho výmarského domu, že přepych, cetky a podobná špína jsou pro hlupáky, kteří nemyslí a ani myslet nechtějí. A před jednou mi podobnou radost udělal kolega Komers svým sloupkem o trampotách tlumočníkových – tím spíše, že to v těchto týdnech den co den okouším na vlastní kůži.

Někteří lidé si myslí, že mohou hovořit dialektem, že mohou mluvit vágně, slangem a nekonečně dlouho a že tlumočník si s tím bez mrknutí oka poradí a podá to druhé straně jako na talíři a bez ztráty kytičky, samozřejmě v kultivované, strukturované a smysluplné podobě. Mnozí si neuvědomují, že mluví se svým protějškem, nikoli s tlumočníkem, jenž je pouhým médiem, skrz něž řeč jen proudí z jedné strany na druhou.

Při odborných kurzech a zácvicích se často stává, že školitel, místo aby postupoval pedagogicky a vysvětloval názorně věci, kvůli kterým tam frekventanti jsou, protože je neznají, se obrací jen k samotnému tlumočníkovi a jaksi předpokládá, že ten je se vším důvěrně obeznámen a vysvětlí jim to podle jeho náznaků sám. Když seřizovač u obráběcího stroje neřekne, že fréza se musí posunout doprava a vrták zase nahoru, nýbrž jen „tohle musí tam a tamto sem“, překládá se to těžko. Či vlastně: překládá se to lehko, ale otázkou je, co taková moudrost bude adresátovi platná.

Jistý pražský orchestr měl jednou s jedním zahraničním dirigentem hrát nějakou romantickou skladbu, snad Schumanna. Maestro se postavil před hráče a vysvětloval: „Budeme hrát romantismus. Romantismus, to je návrat k přírodě, romantici k přírodě chovali hluboké city a hledali v ní duši a v té hudbě to musí být cítit, to šumění lesů a zurčení potoků…“ Takto pokračoval několik minut, aby pak pokynul tlumočníkovi. Ten si ve své věru nelehké situaci poradil způsobem v každém ohledu pozoruhodným a celé páně dirigentovo expozé obsáhl jednou jedinou větou: „Horny víc nahlas!“

Robert Novotný, in: rubrika Ztraceno v překladu, Lidové noviny

---

foto Michael Stanovský

Překladatel Robert Novotný absolvoval filozofickou fakultu, obor dánština, švédština, němčina, a překládání se věnuje již od roku 1992. Z dánštiny přeložil dvě knihy povídek, několik románů a téměř 20 filmů. Nyní bude překládat monografii o významném dánském režisérovi Lars von Trierovi. V knize Petera Schepelerna, dánského filmového vědce, se i český čtenář bude moci seznámit s životem a dílem tohoto světově proslulého dánského filmaře.

Svoje sloupky Ztraceno v překladu publikuje v sobotní příloze Lidových novin.