Finština – a jaké to je

Sešlo se nás tu zatím devět – dva Portugalci, dvě Španělky (ale ty jsou vlastně pyšně na to, ze jsou z Baskicka), Belgičanka, Holanďan, Němec, Italka a já zastupující „východní Evropu“… Většina z nás bude pak pokračovat ve studiu na univerzitě v Joensuu, tak se tímto způsobem pokouší nás seznámit ještě než začneme studovat své obory.

Finština je docela legrační jazyk. Pro mě jako Čecha je jednoduchá výslovnost – Dlouhé samohlásky, diftongy au, ou atp. Ale ta gramatika – vždycky jsem si myslela, ze nemůže byt nic horšího než 7 českých pádů, ale pěkně jsem se mýlila. Finština má prý minimálně 15 pádů! Na druhou stranu zase nemá rody (takže nerozeznáte, když Vám někdo o sobe píše – pochopíte až ho/ji vidíte na vlastni oči) a cleny, které jsou tak nepříjemně v angličtině, francouzštině a jinde.

Už nás tu zvládli jakžtakž naučit číslovky a dneska jsme měli za úkol spáchat krátké povídání o sobe – všem nám to zabralo celou 1,5 hodinu a když si to přeložím do češtiny, je to opravdu velmi jednoduché:-)

Tak jen pokud Vás to zajímá, číslo 358 se finsky řekne kolmesataaviisikymmentäkahdeksan. Ale květina je jednodušší: kukka. Ale může se Vám stát, ze zapomenete ve větě zdůraznit jedno písmenko a je z toho „pěkný“ omyl:

Sejdu se s nim zítra. = Minä tapaan huomenna.
Zabiju ho zítra. = Minä tapan huomenna.

Jako příklad šílenosti tohoto jazyka to asi stačí, nebo ne?

Alena Králíková, Jyväskylä, Neviditelný pes 14. srpna 1998