Vega a Jeanette – triumf a katastrofa (1878–1881)

Vega se triumfálně vrací do Stockholmu,
zatímco Jeannette se vydává vstříc svému
tragickému osudu

Důstojnická jídelna na lodi Vega

Útrapy zpátečního pochodu

Útrapy zpátečního pochodu

Útrapy zpátečního pochodu

Baron Adolf Nordenskiöld, člen švédské akademie věd, vyplouvá z Göteborgu v roce 1878 se dvěma loděmi Vega a Lena. Jeho cílem je pokusit se proplout Severovýchodním průjezdem.

Obě lodě dosáhnou bez větších problému mysu Čeljuskin. Tam se ale rozdělí. Lena zamíří do Jakutska, proti proudu stejnojmenné řeky. Vega, menší velrybářská loď s parním motorem, vedená Nordenskiöldem, pokračuje dál ve své plavbě mezi plovoucím ledem podél sibiřských břehů. Počátkem září je již blízko svého cíle – volného moře v Beringově průlivu, ale nakonec je nucena přezimovat. Ve vlasti proto narůstají obavy o Nordenskiöldův osud. Příští rok se lodi Vega podaří z ledového sevření osvobodit, a tak se může vydat na zbytek své cesty. V září nakonec připluje nepoškozená do japonské Jokohamy. Záměr se podařil, všichni jsou vyčerpaní, ale šťastní. Po celou dobu na zpáteční cestě do vlasti se Nordenskiöldovi, který jako první proplul Severovýchodním průjezdem, dostává obrovských ovací.

V přibližně stejné době, kdy je Nordenskiöld triumfálně přivítán ve vlasti, se ale začíná odehrávat počátek nečekané tragédie. Americký důstojník George Washington De Long na trojstěžňovém plachetním škuneru Jeannette, který se nezvěstného Nordenskiölda původně vypravil hledat, vydává posádce svůj osudný rozkaz…

Výpravu financuje bohatý americký tiskový magnát G. Bennett, který ví, že když vyšle výpravu na severní pól (ať už dopadne jakkoli), zvýší náklad svého deníku New York Herald. Proto se De Long nevrátí, když zjistí, že Vega se zachránila sama. Místo všemi očekávaného návratu přichází onen tajný, pro posádku dosud neznámý a osudný De Longův rozkaz – pokusit se dobýt severní točnu.

Loď s 23člennou posádkou se tedy vydává dál na sever, vstříc svému neodvratnému osudu. V té době někteří vědci předpokládají, že může existovat mořský proud, který směřuje od Beringová průlivu napříč Arktidou kolem pólu až ke Grónsku. Této teorie chce De Long využít. Jeannette je brzo pevně sevřená v ledových polích, která jí berou možnost volného pohybu. S těmito ledovými poli loď velmi pomalu driftuje, nikoli však předpokládaným severním, nýbrž severozápadním směrem. Silné ledové valy ji vážně poškodí, a tak neustále hrozí její potopení. Posádka proto musí být neustále připravena k opuštění lodi. V tomto zajetí ledu a vynucené nečinnosti nakonec prožije celé dvě kruté polární zimy. V červenci 1881 již silné poškozená loď další nápor ker nevydrží. Ty ji nakonec rozdrtí, a Jeannette se po 21 měsících bludné pouti neznámým oceánem, daleko od lidí potopí.

Posádka se ocitne na pustých ledových pláních a nastane tak opravdový zápas člověka s Arktidou. Za nesmírného utrpení vlečou námořníci čluny a saně s proviantem na jih, k sibiřským břehům. Je to zoufalý zápas o čas. Zásoby potravin jsou totiž značně omezené a zlověstnou hrozbou je i blížící se zima. Po vyčerpávajícím pochodu po ledových krách se jim nakonec podaří dosáhnout volného moře. Tam se výprava musí rozdělit do tří člunů, ve kterých zamíří směrem k deltě řeky Leny. Doufají, že se jim tam podaří najít pomoc ruských lovců. Temná noc a silná bouře však De Longovy čluny postupně rozdělí… Člun číslo 3 s celou posádkou pod vedením poručíka Chippa zmizí v této bouří navždy, bez jakékoliv stopy…

Posádka druhého člunu vedená Ing. Mellvilem má větší štěstí. Podaří se jí dosáhnout břehu Sibiře a nalézt osadu ruských vyhnanců. Všichni jsou zachráněni! S minimem potravin, omrzlá a zcela vyčerpaná posádka prvního člunu s velitelem De Longem sice též dorazí k sibiřským břehům, ale neví, kde hledat pomoc. Navíc většina jeho lidí již není schopna dalšího pochodu do vnitrozemí. De Long proto vyšle dva nejsilnější námořníky hledat jakutské osady. To se jim sice nakonec podaří a Jakuti je nakrmí i obléknou, avšak zoufalí Američané se s Jakuty nedokáží vzájemně dorozumět a vysvětlit jim, že je nutné se ještě vrátit pro zbylé členy, kteří marně cekají na pomoc. A tak opuštěný De Long i se zbytkem mužů umírá někde u delty řeky Leny, daleko od vlasti, zcela bez pomoci.

Příští rok najde pátrací výprava zbytky jeho posledního tábora. Vedle zmrzlého těla velitele leží jeho deník s posledním záznamem: „140. den od opuštění lodi. Během noci zemřeli Boyd a Gortz. Collins umírá…“ De Long psal svůj deník až do své smrti. Zemřel jako poslední.

Po třech letech se na kře u jižního Grónska našlo několik věcí prokazatelně pocházejících že ztroskotané Jeannetty. To dokazuje, že předpokládaný mořský proud napříč Arktidou opravdu existuje. Tato skutečnost je ale už jen posledním poselstvím nešťastné lodi dalším průkopníkům v dobývání Arktidy.

Z cyklu Příběhy a záhady Arktidy, Vladimír Vojíř, 1999–2000
ilustrace a fotografie z archivu Vl. Vojíře

Reakce čtenářů

Dovoluji si upozornit na podobný příběh lodi Endurance v Antarktidě r. 1914–16