Expedice Severských listů do Laponska 2008

Online denní zpravodajství je dole na stránce

Expedice UKK/Kaldoaivi, Sámieatnan Finland  (21. 7. 2008 – 18. 8. 2008)

Půlnoční slunce u jezera Pulmanki ve finském Laponsku, foto Michael Stanovský

Expedice se sestávala ze dvou částí – zhruba prvních 14 dní bylo věnováno Národnímu parku Urho Kalevy Kekkonena (UKK NP), zbytek potom nejsevernější finské divočině Kaldoaivi, na závěr dvoudenní trek na jižních březích Sevettijärvi. Také jsme navštívili několik lokalit v tradiční oblasti u jezera Inari.
Zpravodajství a fotografie jsme zasílali prostřednictvím mobilního telefonu. Přestože v divočině nebývá signál každý den, snažili jsme se toto zpravodajství zasílat denně.
Omluvte horší kvalitu fotografií, jednak pocházejí z mobilního telefonu, jednak podmínky pokrytí signálem mnohdy neumožnily odeslat kvalitnější snímek.

Expedice měla několik cílů, jeden z hlavních je navštívit končiny poblíž finsko-ruských hranic, poznat některé artefakty laponské války a místa bojů, kde německá vojska při svém ústupu zanechávala jen spoušť. Navštívili jsme oblast Sevettijärvi, kam se po druhé světové válce přesídlily některé rodiny sámského kmene Skoltů (když Rusové zabrali území jejich původního osídlení). Navštívili jsme i nejsevernější bod Evropské unie, kde prý v místní „hospodě“ čepují české pivo.

Michael Stanovský

Denní zpravodajství

Klikněte pro mapu Google s trasou...

pátek 18. července 2008, 2.30 hod.

Horečka stoupá, přípravy vrcholí  

Za čtyři dny touhle dobou uľ budu v Laponsku, tisíce kilometrů od domova. V krajině, kterou cítím trochu jako svůj druhý domov. Všichni mě litují, ľe mám určitě cestovní horečku, ľe nespím a co já vím ještě. Nelitujte. Nemám a spím!! V myšlenkách samozřejmě v Laponsku jsem uľ dlouho, ve skutečnosti ještě ladím a testuju tyhle stránky, aby všechno fungovalo. Jsem zvědavý, jestli technika neselľe... Takľe na cestovní horečku nemám čas. Spíš mám hrůzu z naprostých nezbytností, které potřebuju s sebou vzít. A jídlo na 14 dní. To všechno dát do batohu, který by měl být lehký jako pírko. Neřešitelné záleľitosti. No, tak nebudu jíst...

Vyrážím z Pardubic
20. července 2008

neděle 20. července 2008, 17.00 hod.

Vyrážím z Pardubic  

Už je sbaleno. Baťoh má 20 kilo, v Ivalu čeká ještě pár kilo proviantu. Inu, počítám se 14 dny v divočině. Možná to bude míň, ale přece se nebudu šidit a hladovět. Připravil jsem několik variant treku, podle toho, jak mé líné a po dlouhé zimě rozlámané tělo bude schopné tahat proviant po divočině. Odpoledne jedu do Prahy, zítra na letadlo. Po přestupu v Helsinkách bych měl být večer ve městě Ivalo, přes dvěstě kilometrů za polárním kruhem. Kamarádi závidí, známý laponský zpravodaj Riku se se mnou odmítl rozloučit, aby nebyla depka. Ženě jsem pro jistotu vysvětlil, jednak kde najde všechny mé pojistky a jednak, že laponští medvědi a rosomáci jsou hladoví. Nevím, jestli mi věřila, každopádně je už za ta léta na ledaco zvyklá. Každopádně je skvělá v tom, že mi mé blázniviny na stará pětapadesátiletá kolena nerozmlouvá...

Noční snímek z River-campu v Ivalu
21. července 2008

pondělí 21. července 2008, 20.15 hod.

Ivalo  

Ivalo - Expedice zacina mokre. Jsem v Laponsku, poprchava, autobus z letiste jede jinam, taxiky zmizely. Musim pesky. Pekny malinky River Camp na kraji Ivala, sauna, taborak v samskem stanu lavvu. Ani pocasi tolik nevadi, pozitri ma byt uz pekne. Co by to bylo za Laponsko bez deste. Akorat to pristani na slepo za mlhy nebylo nic moc. Ale pilot je asi zvyklý...

Kiilopää
22. července 2008 • na mapě

Niilanpää - porokämppä
22. července 2008 • na mapě

úterý 22. července 2008, 13.00 hod.

Kiilopää   pozice na mapě

Oblíbené východiště trekařů do Národního parku Urho Kekkonena. Tento NP byl založen roku 1983 na celkové rozloze více než 2,5 tisíce čtverečních kilometrů. Byl pojmenován po známém finském prezidentovi, který se zde prý rád toulával. Značených cest tu je pomálu, prakticky jen kolem Kilopää a Saariselky (kousek severněji), hodně se to tu navštěvuje v zimě, tato střediska jsou vlastně lyžařské areály. Většina NP je vlastně divočina, bez značených cest, ale se spoustou tábořišť a občas iotevřených srubů. Navštěvují to tu hlavně dobrodruzi toužící po pusté a krásné přírodě. Na vstupu do národního parku je dřevěná brána s informacemi, mapou a váhou na baťohy. Tak nevím, jestli tu ta váha není na odstrašení. Alespoň mě se zatmělo před očima.

úterý 22. července 2008, 14.15 hod.

Niilanpää - porokämppä   pozice na mapě

Niilanpää - porokämppä je tradiční místo samskych pastevců sobů, kteří zde shánějí dvakrát ročně svá stáda, počítají, kastruji, značkují a vybírají kusy na porážku. V létě mají kempy (kämppä) v kopcích. U jednoho takového dnes expedice nocuje. Je tu volně otevřena půlka srubu. I když se sobareni hodně modernizovalo, tahle porokamppä asi bude stále v provozu, soudě podle pletiva na opravu plotu.

Tuiskukuru
24. července 2008 • na mapě

čtvrtek 24. července 2008, 23.00 hod.

Tuiskukuru   pozice na mapě

Za hodinu zapadne slunicko, za tri zase vyjde. Pulnoc tedy bude az v jednu. To je tim, ze mame i tady letni cas. Jsem v udoli, nepochybne take, stejne jako vcera, zlatonosne ricky Tuiskujoki (foto vlevo). Pro zlatokopy to tady uz neni vynosne, ryzuji jinde, ale jeste pred 50 lety to tu pry byval Klondike. Cesta sem vedla udolim pekneho potoka a kus i pres tundrove vrchy "tunturi". Cestou spatren medvedi trus.

Jezero Luiro
25. července 2008 • na mapě

pátek 25. července 2008, 18.52 hod.

Jezero Luiro   pozice na mapě

Expedice odpoledne dosahla tohoto bajneho jezera uprostred Kekkonenova narodniho parku. Cni nad nim tajemna tunturi Sokosti, zvana mistnimi Samy Kamenny Dedek, vzbuzujici posvatnou hruzu nedostupnosti. Jezero tu ma, jako vse, ledovcovou historii, masiv Sokosti tahnouci se az na ruskou Kolu (Chibiny, Lovozero,...) byl ledovcem take mocne formovan.

pátek 25. července 2008, 19.00 hod.

Luirojärvi   pozice na mapě

Mystické jezero uprostřed národního parku Urho Kekkonena. Alespoň tedy pro trekaře (vidět Luiro a umřít). Je tu několik srubů různé kvality a původu, sauna a většinou i spousta lidí. Jezero se rozkládá na úpatí hřebene Sokosti, který se táhne dále na východ, až do Ruska. Na vrchol Sokosti (718 m) se dá vylézt. Někteří mají štěstí, že najdou snadnou cestu...

Cestou na Sokosti
26. července 2008

Sokosti - 718 m n. m.
26. července 2008 • na mapě

sobota 26. července 2008, 14.13 hod.

Sokosti - 718 m n. m.   pozice na mapě

Ve 14:13 místního času bylo dosazeno Sokosti. Ac jen 718 m n. m., vypada to tu jak Gerlachovce. Tady holt ve 400m konci sranda a zacinaji "velehory". Jen kameni a semtam lisejnik. Nekde se ten sever projevit musi. Prudky vitr a teplota kolem 5 stupnu. Byvala tady i kamenna "kammi" pro jednoho cloveka. Takový kamenný bunkr. Už jsou z něj jen obvodové zdi. Zbytek buď spadl, nebo jej vzal vítr, nebo (byl-li dřevěný, mohl skončit v táboráku.

Tuiskujoki
27. července 2008 • na mapě

peřeje Kotakongas
27. července 2008 • na mapě

neděle 27. července 2008, 12.00 hod.

Tuiskukuru   pozice na mapě

Opet Tuiskukuru - ovsem cesta zpet nebyla stejna. Vzal jsem to severneji ubocim Apupaa. Puvodne jsem uz u Strelne ricky Ampuoji chtel otocit na sever a udolim Vasanlyoapaanjoi dojit k Lankojarvi. Oficialne je to tu divocina, dve cesticky na dvou ruznych mapach nevedou stejne. Ve skutecnosti pak nenajdete zadnou, nebo naopak nekolik. Buzola navic ukazovala do mokradu, tedy asi spravne. Cesta pres Tuiskukuru je jistota, navic kanonem potoka Tuisku. Nikdy jsem nepochopil, jak se mapy tyhle divociny tvori. Letecke snimkovani je novy vynalez. Po shlednuti Kurosawova Dersu Uzala tuplem.

neděle 27. července 2008, 21.00 hod.

peřeje Kotakongas   pozice na mapě

Nocleh na soutoku Tuiskujoki a Supinate reky Suomujoki. Moc prijemne misto, nepochybne kdysi raj zlatokopu. Letos vsak spis komaru. Take pereje Kotakongas. Uzasna podivana, zvlaste ve Finsku. Stejne nechapu, proc ta voda prorvava skaly, kdyz okolo je prihodnejsi teren.

řeka poblíž Lankojärvi
28. července 2008 • na mapě

Lankojärvi
28. července 2008 • na mapě

pondělí 28. července 2008, 21.15 hod.

Lankojärvi   pozice na mapě

Nocleh na Lankojarvi. I zde Lesni sprava vybudovala volne pristupny srub s kamnama, zasobou dreva, prycnama na spani a plynovym sporakem (!). Poutniku prespi, uklid a neznic. Rikaji tomu autiotupa a nesmi se to zneuzivat k hromadnym akcim. Od toho tu je placena vedlejsi varaustupa. Nebo pro ty, co chteji vice soukromi. Suomujoki tu vytvari v meandrech krasna jezera, aby pak spechala k soutoku s Kiertaamojou - a do Ruska. Parada.

Rautalampi
29. července 2008 • na mapě

úterý 29. července 2008

Rautalampi   pozice na mapě

Rautalampi. Pekne pleso na horni urovni vzrostle vegetace. Na zatim nejkrasnejsim noclehu vcera na Lankojarvi (186m) byl vzrostly borovy les - tajga ("jak u Machace"), ted v 356m jiz konci zakrsle varianty briz a jeste kousek vys nastoupi horska tundra. Ta spravna tundra (nejlepe s permafrostem vespod) to vsak nebude. Ta je v Evrope tak akorat nekde na severu v Norsku pripadne na ruske Kole. Je 19,15 hod. 15 stupnu a slunecno.

Vrch Kiilopaa
31. července 2008 • na mapě

čtvrtek 31. července 2008, 15.30 hod.

Vrch Kiilopaa   pozice na mapě

V 15.30 "Zdolan" vrch Kiilopaa (546 m n.m., převýšení asi 200 m). Typicka tunturi, holy tundrovy vrch, porostly cimsi podobajici se tundre, take to jmenuje vrcholova tundra. Zakrsle formy brizy, sem tam cosi jako bidna borova klec, zbytky jalovcu, vresy, sicha... Nahoru vede dreveny chodnik (schodiste) aby to lidi nerozhamtali, u nas by to spis zakazali. Je tu totiz rekreacni cetrum, ale to obzivne az v zari. Pod horou a za větrem 10 stupňů.

pátek 1. srpna 2008

Kiilopää  

Tak je Kekkonenuv NP za nami. Nadherna finska priroda umocnena velkou odloucenosti od civilizace dava moznost prozit trochu dobrodruzstvi i na pomerne malem uzemi, kazdy si totiz na Aljasku netroufne. Hlavne se zdejsi trekkeri musi spolehnout jen na sebe a vsechno nest s sebou. Ti otrlejsi, co se ponori do vychodnich bazin, obzvlaste. Je to krajina, ktera byvala rajem zlatokopu i samskych sobaru, dnes je lakadlem pro spoustu turistu. Velke skupiny sem moc nepatri, zvlaste kdyz po sobe kolikrat nechaji curbes. Potkal jsem tu ctyri vypravy finskych deti... Proste raj osamelych tulaku uz neni, jak byval. Budu se přesunovat o něco severněji, do Inari, a pak ještě až na samý severní konec Evropské unie. Také bude naše expedice posílena o dalšího člena. Susu přiletí letadlem do Ivala.

neděle 3. srpna 2008

Inari   pozice na mapě

Centrum sámské (laponské) kultury (inarští Sámové, inarština). Je tu nejúľasnější muzeum, které jsem kdy viděl - jmenuje se Siida (název tradičních sámských "vesnic") a najdete v něm úplně vše z historie Laponska, přírody Laponska, obyvatel Laponska - a také poměrně rozsáhlý skanzen.

Skaidejávri
4. srpna 2008 • na mapě

pondělí 4. srpna 2008

Nuorgam   pozice na mapě

Poměrně bezvýznamný konec světa. Nejsevernější osada ve Finsku a zároveň v Evropské unii. Bydlí tu pád desítek lidí, je tu obchod, pošta, kemp a čepují tu prý plzeňské pivo. Dobrodruzi odtud vyráľejí na stokilometrovou cestu divočinou Kaldoaivi (Jarní Vysočina, ze severosámského Gáiddo=jaro a Oaivi= vysočiná, mírné kopečky). Vede sem silnička která pokračuje dále do Norska. Nuorgam je na břehu öööbrovké laponské řeky Tena (Tenojoki).

pondělí 4. srpna 2008, 16.24 hod.

Skaidejávri   pozice na mapě

Nad kaňonem lososí řeky Teno (14 m n.m, 50 km od ledomoře) se tyci nizky hreben Stuorakeadhevári. A tam u tajemneho jezera Skaidejávri (182 m n.m) poprve nocuje nase expedice v laponske divocine Kaldoaivi. Ze tu ziji i ryby nas presvedcuje osamely sámský rybář. Zato stadecko sobu nemusi nikoho o nicem presvedcovat. Krome toho jsme nasli hovna jakychsi selem, akorat se nemuzeme shodnout, slo-li o psa, medveda ci rosomaka.

Pulmankijärvi
5. srpna 2008 • na mapě

u potoka Mivvtehjohka
5. srpna 2008 • na mapě

úterý 5. srpna 2008

Pulmankijärvi   pozice na mapě

Poměrně velké jezero Pulmanki, asi 20 km dlouhé, ani ne dvacet metrů nadmořské výšky. Oblíbené místo, kde má spousta Finů lovecké chaty. Takový bělokur je prý mňamka. Tady také končí "silnička" a dál na jih se jde cestou, necestou, skálou i bažinou.

úterý 5. srpna 2008, 12.29 hod.

u potoka Mivvtehjohka   pozice na mapě

Cesta divocinou Kaldoavi na jih od jezera Pulmanki mirne stoupa brezovymi fjelly, bohuzel dost mrtvymi diky 5 až 10 let stare kalamitě housenek jakychsi obalečů. Nocleh u potoka Mivvtejohka. V zari nezapadajiciho slunce je hezky pohled na hrebeny Mivttecohky a Cuomasvarri. Komari sili.

pohled z Miutisohkky na jezero Tsuomasjavrik
6. srpna 2008 • na mapě

středa 6. srpna 2008, 9.46 hod.

Jezero Tsuomasjavrik   pozice na mapě

Došli jsme na tupu (chatu) u jezera Tsuomasjavrik. Finská lesní správa Metsähallitus se tu o tuláky příklaně stará. Otevřené a slušně vybavené sruby jsou asi 10 km od sebe. Jsou ale hlavně kvůli zimnímu období, kdy by spát ve davcetistupňovém mrazu ve stanu nebylo moc příjemné. Nicméně ani v létě, když začne pršet, nejsou chaty k zachození...

středa 6. srpna 2008, 9.55 hod.

pohled z Miutisohkky na jezero Tsuomasjavrik   pozice na mapě

Mezi fotkama vpravo by se mel objevit pohled z vrcholu Miutisohkky smerem na jezero Tsuomasjavrik. Baziny a komari na dennim menu. 12 st. nad nulou, vitr.

čtvrtek 7. srpna 2008, 10.21 hod.

Golmmesoaivi   pozice na mapě

Prechod masivu Golmmesoaivi 317 m n.m. cca 9 st., stredne silny vitr, oblacno, daleke vyhledy spousty jezer a tundrovych vrchu TUNTURI.

Kistapeljohka
8. srpna 2008 • na mapě

pátek 8. srpna 2008, 12.35 hod.

Kistapeljohka   pozice na mapě

Dnesni cesta vede převážně mocaly prevazne v povodi Kistapeljohky.

Tsoagesjávri
9. srpna 2008 • na mapě

jezero Iisakkijärvi
9. srpna 2008 • na mapě

sobota 9. srpna 2008, 12.09 hod.

Tsoagesjávri   pozice na mapě

Dnesni cesta je prakticky nejodlehlejsi cast nasi expedice. Do civilizace je odtud nejdal. V noci kolem 5 st, pres den lehce nad 10st, obcas vysvitne slunicko. Na obrazku kamenna morena v oblasti jezerni oblasti soustavy Tsoagesjávri. Rostou tu brizy a jalovce, obcas nejsou zadne stromy.

sobota 9. srpna 2008, 21.59 hod.

jezero Iisakkijärvi   pozice na mapě

Dosazeno velke jezero Iisakkijarvi. Neni sice ani zdaleka tak velke, jako Inari, ale clenitosti jej pripomina. Nejkrasnejsi pohled je z asi kilometroveho eskeru (pozustatek pusobeni ledovce), pres 20 m vysokeho. Vpravo si najdete pulnocni snimek polostrova na jezere v mlze. Dny se krati, slunce zapada ve 22:40 jiz na 5 hodin, je vsak velmi nizko pod obzorem, takze je stale videt.Vsechny zemepisne utvary tu maji vice jmen. Finske, nekdy i norske, severosamske, v inarske samstine a kolem Sevettijarvi i ve skoltske samstine. Jak na ktere mape. Iisakkijarvi = Issakjavri = Iisakj'aurr.

jezero Opukasjärvi
10. srpna 2008 • na mapě

neděle 10. srpna 2008

jezero Opukasjärvi   pozice na mapě

V jezere Opukasjarvi se spojuji reky Naatamojoki, Avlejohka a Silisjoki v jeste vetsi Naatamojoki. Vpravo pereje na Avlejohce.

Sevettijärvi
12. srpna 2008 • na mapě

úterý 12. srpna 2008

Sevettijärvi   pozice na mapě

Dnes ve 12:00 nase expedice prekonala divocinu Kaldoaivi a dosahla sveho hlavniho cile - skoltsko-samske vesnice Sevettijarvi. Zbyva jeste prozkoumat okoli a navstivit a popsat mistni zajimavosti. Sevettijarvi je osada, kde žije také jen pár desítek lidí, centrum celé místní oblasti, kde dnes žijí potomci přesídlených Skoltských Sámů z oblastí, které si Sověti po druhé světové válce nechali jako odměnu na německo-finský kamaráčoft. Zajímavé etnikum. Přečtěte si o tom článek (viz odkazy na konci této stránky). Mají tu evangelický kostel, který je dnes prý pravoslavný, malinký skanzen a ještě menší muzeum o velikosti panelákového obýváku. Kdybyste si tam chtěli koupit CD s místní hudbou, nedělejte to. Hlídací paní umí jen finsky a na tom CD vám jiná paní přečte finsky nějaké sámské pohádky. Ještě tu mají nesmírně důležitou věc - domeček, ve kterém je hospoda Sevetti-baari, malinkatý obchůdek, samoobslužnou poštu (stůl s nálepkama a obálkama), je tu i stanice autobusu a asi 40 poštovních schránek místních obyvatel. Autobus přijiždí večer, přiveze chleba do krámku, rybáře do hospody a poštu pro všechny obyvatele. Pak pokračuje na hranici Finska, kde přenocuje a druhý den ráno jede zpátky do civilizace. Rybáři a sem tam i nějaký vaellusáci (tuláci divočinou) navečer zmizí, bohatší přespí v chatce a ráno odletí hydroplánem rybařit někam na jezero, chudší si postaví někde v lese stan a druhý den ráno vyráží na vandr. My se dělíme, Susu se vrací do Inari, má tam známé, já se ještě půjdu podívat na jižní konec jezera Sevettijärvi.

Semekurtta
13. srpna 2008 • na mapě

Jezero Vainospaa (213 m n. m.)
13. srpna 2008 • na mapě

středa 13. srpna 2008, 10.51 hod.

Semekurtta   pozice na mapě

Stezka vystoupala do kopcu kolem 250 m n. m. Semtam briza, skaly, mnohem hezci jezirka. Nadhera. Uzasne vyhledy.

středa 13. srpna 2008, 16.31 hod.

Jezero Vainospaa (213 m n. m.)   pozice na mapě

Jizni brehy Sevettijaärvi (95 m n. m.) jsou jine nez divocina Kaldoaivi. Je to take divocina s 'Laponskou stezkou'. U jezera borove lesy, mila krajina, lisejniky, jezirka. Lesy po par km proridnou. Stezka stoupa do kopcu kolem 250 m n. m.. Semtam briza, skaly, mnohem hezci jezirka. Nadhera. Uzasne vyhledy. To snad neni Laponsko, to je esence Kanady, Aljasky, Laplandu a vsech divocin sveta. 50km daleko lesy, tunturi, skaly, skalky a jezera. Voda zabira snad pulku vyhledu. Neda se to popsat, vyfotit ani namalovat. Skoda ze na jih neni videt az k Inari. Nocleh u jezera Vainospaa 213 m n. m. Teplota asi 10 st.

Inari - Pielpajarvi
16. srpna 2008 • na mapě

sobota 16. srpna 2008, 13.10 hod.

Inari - Pielpajarvi   pozice na mapě

Posledni zastavkou nasi expedice je opět Inari. Zdolali jsme medvedi horu Otsamo, prohledli si nadherne muzeum Siida a setkali s jeho reditelem Tarhem i mistnim stribrotepcem Mattim. Inari - nejvetsi finske jezero v Laponsku - je velmi clenite, dlouhe asi 50 km, tato oblast byvala "nejpravejsim" samskym centrem - s vlastnim krojem a vlastnim dialektem - inarstinou. Poslední nocleh v divočině je u lesniho kostela u jezera Pielpajarvi, asi 7 km vzdusnou carou od dnesniho centra Inari. Byl postaven v letech 1752-60 a bezne pouzivan do konce 19. stoleti, protoze tehdy byl v centru inarskeho osidleni. Po vybudovani "arkticke dalnice" se centrum prestehovalo na dnesni misto u silnice a byl tu postaven novy kostel. Ve starem lesním kostele se bohosluzby konaji uz jen obcas, nekdy jsou tu i svatby, naposledy pred 14 dny.