Jachtou do Skotska 2009 / 7. část – Od moře k domu

<<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>

předchozí díl…

Lodní zdvihadlo Luneburg
na Elbe-Seiten kanálu

Mittelland kanál

Dálnice na Mittelland kanálu

Provoz na Mittelland kanálu

Plavební komora v Magdeburgu

Pohled na Labe z aquaduktu

Martin Luther

Rekreace na Labi

Pečeme si vlastní chléb

Hřensko

Mlha v Roudnici

A jsme doma – konec plavby

Úterý – 18. srpna 2009

Jsem už dva měsíce na cestách. S Mírou čekáme v přístavu, abychom mohli na Labe vyplout s přílivem. V 11 hodin voda začíná stoupat, tak to je ten pravý čas na start. Opouštíme Moldauhafen a na 618. km vplouváme na řeku. Příliv nás unáší téměř až do plavební komory Geesthacht na 585. km. Tam však čekáme dlouhé 3 hodiny s dalšími sportovními loděmi na proplavení. Konečně jsme z komory venku (je dlouhá 230 m) a plujeme k Elbe–Seiten kanálu (byl postaven v letech 1968 až 1976, délka 115 km s převýšením 61 m, je to nejmladší kanál a lodě se na něm vyhýbají plavbě proti proudu Labe). Odbočujeme na Labi na 573. km a vplouváme do kanálu s novou kilometráží. Začíná na 115. km. Večer ještě stihneme lodní zdvihadlo Lüneburg na 106. km. Má zdvih 38 m a je to úžasná podívaná na technické dílo. Ve 21 hodin jsme ze zdvihadla venku, začíná se stmívat a my uvažujeme, zda zůstat nebo plout dál. Tak plujeme ještě hodinu a to už je slušná tma a na 101. km zaplouváme do obchodního přístavu Lüneburg.

Středa – 19. srpna 2009

Vyplouváme s ranním rozbřeskem v 6 hodin. Na kanále je ještě jedna komora Uelzen na 61. km (dlouhá 190 m a zdvih nahoru 23 m a jsou tam jezdící vodítka na uvázání lodí). Zase tu čekáme téměř 3 hodiny, je tu silný lodní provoz. Večer končíme téměř na konci kanálu na úvazišti pro sport na 10. km.

Čtvrtek – 20. srpna 2009

Opět startujeme časně ráno a to už vplouváme na Mittellandkanal, kde je hned komora Sülfeld, do které vplouváme po domluvě na kanále UKW 20. A to je na 236. km (nová kilometráž). Komora je dlouhá 220 m a my klesáme o 9 m. Jedeme celý den úspornou rychlostí po této vodní dálnici – plechové nebe a 40˚C tepla na lodi. Končíme na 320. km před plavební komorou Rothensee. Večer si ještě děláme zdravotní procházku na aquadukt přes Labe, blíže stránky www.wsa-magdeburg.de.

Pátek – 21. srpna 2009

Ráno pracuje komora od 7 hodin, vyplouváme na zelený semafor ze stanoviště pro sport a v komoře klesáme asi o 18 m. Za chvíli už vplouváme na volné Labe a začíná boj s proudem v Magdeburgu. Zkoušíme sehnat vlek proti proudu, tak zastavujeme u české základny – tankovací lodě. Domlouváme se s kapitánem tlačného remorkéru. Říká nám, že vlekl sportovní loď a na konci byli všichni včetně lodi černí od výfukových plynů. Tak jsme poděkovali a plujeme na vlastní motor. Aspoň nejsme na nikom závislí. Navštěvujeme v Magdeburgu jachetní přístav Zollyacht, abychom doplnili palivo a vodu. Mají tam také dobře vybavený jachetní obchod. Při tankování vody jsme se setkali s Věrou Kadlecovou, převoznicí z Berounky. Říkala, že si plní svůj sen plavit se po Labi až do Hamburgu, ale že jí to stačí do Magdeburgu, kam pro ni přijede auto s vlekem. Byla plná dojmů, tak jsme si vyměnili kontakty a další dojmy budeme vstřebávat v Praze. Viděli jsme, že si píše obsáhlý deník z plavby, bude to asi zajímavé. Celý den bylo zataženo a občas spustil liják. Večer jsme zakotvili u známého přístaviště v Barby na 291,5. km pod přívozem, kotvení za 8 €.

Sobota – 22. srpna 2009

Opět start v 6 ráno. A rychlostí 6 až 7 km/hod proti dnu plujeme vzhůru. Cestou děláme zastávku u přístaviště v Coswigu na 238. km. Nakupujeme benzin a potraviny. Za hodinu a půl zas plujeme dál až do přístavu Wittenberg, kde nás už z dálky nás vítá socha rudého Luthera. V recepci platíme 15 euro kotevného i se službami (WC, sprchou a odpady).

Martin Luther 1483–1546, byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu. Autor překladu Bible do němčiny. Luther usiloval o reformu stávající církve. Sympatizoval s Husovým dílem.

Neděle 23. srpna 2009

Náš start je opožděn ranní mlhou, se kterou se musí v tomto období počítat. Ranní sluníčko mlhu rychle rozpouští a my můžeme v 8 hodin vyplout. Je znát, že je volný den, potkáváme na vodě i na březích dost rekreantů. Nedostaneme se dál než do obchodního přístavu v Torgau, který není pro sport, ale není tu nic jiného k zakotvení. Přístav je dost nabitý obchodními loděmi. Taky sem připlouvá další německý sport a oba s ranním rozbřeskem vyplouváme.

Pondělí – 24. srpna 2009

Kotvíme na noc v Míšni, zase nakupujeme benzín. Tohatsu byl dnes žíznivý, ale zase dělal 8–9 km/hod proti proudu. S Mírou se střídáme u kormidla a já se ještě věnuji kuchařskému umění. Včera jsme si udělali skvělou večeři – „kapitánova vejce“ a čerstvě upečený chléb se salátem a to vše zalito plzeňským pivem.

Recept na kapitánova vejce: na 2 porce je 5 vajec a 3 cibule. Cibuli nakrájíme, dáme na pánev a zalijeme trochou vody, která se musí vyvařit, potom dáme trochu másla a rozklepneme vejce. Necháme zatuhnout bílky a potom roztrháme žloutky a dosmažíme. A je to „chrocht, chrocht, chrocht“.

Jak bezpečně plout po Labi? Jaké na nás číhá nebezpečí?

Jsou to hlavně mělká místa na řece a kyvadlové přívozy. Vyplatí se dodržovat plavební dráhu vyznačenou bójkami (proti proudu míjíme levobokem červené bójky a pravobokem zelené). Zatáčky plujeme  vnějším obloukem, kde je vždy víc vody. Lodím plujícím proti nám se vyhýbáme vpravo, když potkáme v zatáčce velké plavidlo – šíf, tak se mu vyhýbáme vnitřním obloukem při plavbě proti proudu. Od 120. km začínají buny – kameny opevněné výběžky do řečiště. Tam začíná další značení plavební dráhy. Na pravém břehu (po směru toku) jsou tyče se žlutými křížky (vodorovně) a na levém břehu jsou žluté křížky postavené nakoso. Spojnice těchto křížků vyznačuje plavební dráhu, jsou to zejména přechody zatáček (říkáme tomu, že plujeme na páky). Na březích jsou ještě červené a zelené čtverce jako meziznačky. Za bunami se dá také kotvit, ale musí se zaplout hned za její špičku, kde je klidná voda. Ne do zátoky, kde je nános bahna a málo vody – vyzkoušené.  Kyvadlové přívozy mají svůj domovský přístav na levém nebo pravém břehu. Příslušný břeh je označen tabulkou pro přívoz. Když přívoz vypluje na protější břeh, tak celou řeku zahradí lanem se žlutými bójkami, potom není možné proplutí. Když plujeme po proudu, tak musíme dát zpátečku nebo se otočit a počkat až se vrátí. Proti proudu je to jednodušší, stačí ubrat plyn a počkat.    

Úterý – 25. srpna 2009

Vyplouváme z Míšně, plujeme proti silnému proudu. V Riese předjíždíme tlačák TR 35 se dvěma vanami, se kterým jsme v Magdeburku domlouvali vlek. Nevíme kam až doplujeme, chceme až za hranice, ale nakonec se na hranicích naskýtá přístavní zeď, tak ji využíváme k zakotvení přes noc.

Středa – 26. srpna 2009

Vyplouváme od přístavní zdi v 6.30. Na km 733,4 (nové značení kilometráže) míjíme na levém břehu  sochu sv. Jana Nepomuckého – patrona lodníků a vorařů.

Sv. Jan Nepomucký se narodil asi roku 1340 a zemřel mučením roku 1393 a poté bylo jeho tělo svrženo z Karlova mostu. Roku 1393 byla na Karlově mostě vztyčena jeho socha. Kolem hlavy má pět hvězd a v ruce drží kříž, případně též palmovou ratolest. Podle legendy se kolem mrtvého těla zjevilo pět hvězd. Roku 1729 byl prohlášen za svatého. Jan Nepomucký je patronem bezpečného putování a šťastného návratu a patronem vod a námořníků. Jeho sochy jsou proto nejvíce na rozcestích a na mostech.

Proplouváme Děčínem, kde je kritické místo pro plavbu – zúžení se silným proudem a mělkým břehem. Vidíme „hladový kámen“, je nad vodou. Pojmenování dostal od toho, že dříve velmi nízký stav vody způsobil, že lodě nemohly proplout toto kritické místo, lodníci neměli práci a rodiny čekal hlad. Ve 13.45 komora Střekov, po předchozím telefonátu je připravena a za 10 minut již vyplouváme na „jezero“. Stíháme ještě komoru v Roudnici, kotvíme ve výklenku na kanále a jdeme se posilnit do příjemné a osvědčené hospody U majáku, vyzdobené lodní tématikou.

Čtvrtek – 27. srpna 2009

Ráno nás čeká překvapení – mlha na Labi. Překotvujeme se na řeku a pozorujeme, jak ustupuje. Nakonec v půl desáté vyplouváme, viditelnost asi 150m, ale břehy vidíme a bójky také. Přehlédli  jsme odbočku na kanál Vraňany – Hořín a dostali jsme se do starého řečiště Vltavy. Břehy jsou zde divoké, zarostlé a vyvrácené stromy. Brzy zjišťujeme omyl, tak se vracíme zpět do plavebního kanálu. Po proplavení komorou spěcháme do Miřejovic, kde pracují do 17 hodin. Podařilo se. Nad komorou doplouváme na nové přístaviště sportovních lodí pod zámkem Nelahozeves. Spěchám na nádraží, kam má přijet Andulka, aby si ještě užila poslední den plavby. Přímo nad kotvištěm je pěkná restaurace, tak si dáváme gulášek a pivo.

Pátek – 28. srpna 2009

Vyplouváme časně a vychutnáváme si poslední den plavby. Ještě nás dnes čeká 5 plavebních komor. Nejhorší bývá ta poslední na Smíchově, protože je nejfrekventovanější. Telefonicky se domlouváme s komorníkem, kdy přijdeme na řadu. Tak nejdřív 5 parníků a pak my. Proplutí tentokrát proběhlo hladce. Za chvíli už plujeme pod mosty, kolem Vyšehradu a vplouváme do našeho domovského přístavu v Podolí.

Po dvou a půl měsících plavby jsme zase doma. Do Podolí připlouváme ve 13.15 hodin a uvazujeme se. V lednici na nás čeká překvapení – dortíky od Zdeny, je to milá pozornost na uvítanou. Odpoledne nás přicházejí uvítat další členové klubu. Vyprávíme první dojmy z plavby a sklízíme uznání.

Děkujeme všem příznivým okolnostem a dobrým lidem za šťastný návrat domů.

Prožili a napsali Anna a Jarda Abramčukovi z katamaranu HOKULEA

www.katamaranhokulea.estranky.cz

Anna a Jarda Abramčukovi, srpen 2009

 <<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>