Jachtou do Skotska 2009 / 1. část – Plavba k moři

<<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>

Odjezd z přístavu pod Vyšehradem

Vyplouváme z Hořínské komory

Labe

Labe

Přístav v Míšni

Lázeňské město Bad Essen

Skutje v holandském
přístavu Wijk bij Duursten

Nejmenší remorkér

Kanál v Amsterodamu

V Amsterodamu

Kotvíme v přístavu Grimsby už druhý den. Vítr fouká přesně takového směru, jaký pro další plavbu nepotřebujeme, tak musíme čekat, až se alespoň trochu pootočí. Čas využíváme k odpočinku, poznávání města a okolí a taky k různým lodním úpravám a opravám.

A já toho využiji k napsání pár zážitků od začátku naší plavby z Podolí dne 17. června 2009…

Začátek byl dost hektický. Nějak jsme to všechno nestíhali. Já jsem poslední noc nespala vůbec. Dopoledne se taky nějak rychle odkulovalo. Jarda pak stanovil odjezd na 14. hodinu, takže poslední věci jsme do lodě už jen naházeli s tím, že se to holt srovná cestou. Postupně jsme zjistili pár zapomenutých věcí. Kryty na lodní průduchy nám byly dovezeny do Amsterodamu dalším členem posádky, ale „harnesy“ jsou nenávratně zamčeny v kabině. Budeme si muset vypomoci jinak.
Ale vypluli jsme asi ve 14.15 ještě s naším kamarádem Mírou Vápeníkem. S Jardou se přišli rozloučit kolegové z práce, na mostě nám zamávala Jíťa s Lucinkou, v Holešovickém přístavu mával zase bratr Jan a na Babě nám kynula babička a Slávka s Martinem. A my jsme se dostali ten den jen před komoru v Klecanech. Přespali jsme a hned druhý den jak začali proplavovat, tak jsme už pokračovali dál. Bylo pěkně a teplo a my jsme se dostali až do Ústí nad Labem, kde jsme ještě před poslední českou komorou zakotvili v místním jachetním klubu. V pátek 19. jsme dorazili do známého nám klubu motorových člunů v Drážďanech. Konečně jsme se osprchovali a pak šli na večeři k našim přátelům Mende. V době naší večeře byla pěkná přeháňka, ale Míra loď zajistil, aby v ní nebylo mokro. Dohodli jsme se, že nebudeme tak spěchat a ještě si dopoledne trochu prohlédneme město, které se mohutně opravuje. Frauenkirche nebylo pro veřejnost zrovna přístupné, tak jsme aspoň vylezli na zámeckou věž, odkud byl pěkný výhled do kraje. Pak jsme si na Altmarktu dali ještě společně kafíčko a rozloučili jsme se. Za plavby jsme se domluvili, že přespíme v Míšni, protože tam víme o dobrém přístavu, víme kde doplnit benzín a taky jsme vlastně nikdy nebyli ve městě. Jak jsme si řekli, tak jsme i vykonali. Míšeň jsme projeli na koloběžkách, což bylo o hodně rychlejší a bylo to príma. Je to milé malé město, a taky má ještě co opravovat. Večer se rozpršelo, tak jsme šli brzy spát. Další den jsme museli dohonit, co jsme procourali předešlý den, tak jsme vyjeli už v 5 hodin ráno. Byla pěkná zima. Pluli jsme 14 hodin až do Coswig, kde máme už taky vyhlídnutý přístav a benzínovou pumpu. A zase se večer rozpršelo. A další den zase v 5 ráno už vrčel motor a byla zima. Kolem 14 hodiny jsme zakotvili na řece v Magdeburku, abychom se trochu prošli po městě, zrovna svítilo sluníčko. Kolem 17. hodiny jsme už ale proplouvali velikou komorou Rothensee nově postavenou v souvislosti se zprovozněním aquaduktu přes Labe a vypluli na 320km dlouhý Mittellandkanál – postaven v letech 1906 až 1938, aquadukt přes Labe byl dokončen v roce 2004.

Přenocovali jsme na nějakém úvazišti pro sportovní lodě, když už byl čas jít spát. A zase start další den už v 5 ráno. Dopoledne jsme projeli obrovským areálem automobilky VW ve Wolfsburgu, pak jsme během dne absolvovali ještě 2 komory a večer již za tmy dorazili do Hanoveru. Cestou jsme narazili na velmi útočnou labuť. Vpluli jsme jí do revíru, a tak učinila na naši loď nálet, ale v poslední chvíli snad uhnula a předešla tak nárazu do našeho boku. Večer po přistání se Jardovi podařilo již za tmy při uvazování lodě šlápnout do psího lejna a rozťapat ho po koberečku. Děsně to smrdělo a Jarda koberec vztekle drhnul a na psí plemeno nadával. A to objevil stopy ještě na boku kokpitu. Ale bereme to jako příliv štěstíčka do plavby. Náladu jsme vylepšili čerstvými houstičkami, pro které jsme si ráno na koloběžkách dojeli. Krásně svítilo sluníčko. To už bylo 24.6. a my jsme pokračovali po Mittellandkanálu, překročili jsme akvaduktem Weseru v Mindenu a večer dorazili do kouzelného lázeňského městečka Bad Essen. Hrázděné domky, kavárničky, obchůdky, všude živo i večer. Rozhodli jsme se, že si druhý den dojdeme na snídani do pekárny, která otvírá už v 6 ráno, trochu si ještě jednou prohlídneme to krásné městečko. Povedlo se a bylo to moc príma zpestření plavby. K večeru jsme dokončili plavbu po tom Mittellandu a rozhodli se, poplujeme dál po velkých kanálech a po Rýnu směrem na jih. Severní cesta byla pro naši šířku lodě nějaká nejistá. Jedni tvrdili, že je průjezdná, druzí, že ani neexistuje. Pro jistotu jsme si koupili mapu a příručku, které nám potvrdily neprůjezdnost pro naši šířku. Takže dál po Dortmund-Ems kanálu. Druhý den dopoledne jsme se zastavili v Munsteru, kde jsme už nutně potřebovali koupit přístroje, které se nám cestou rozbily (měnič na 220 V a nabíječku baterií). Podařilo se, ale dalo to 5 hodin pobíhání po městě. Taky jsme se prošli tím krásným starobylým městem. Večer jsme zakotvili v romantickém přístavu na slepém rameni nějaké říčky, kde běhali králíci a zpívali ptáci. Konečně jsme se zase osprchovali a umyli si hlavy, po pár horkých dnech to bylo velmi příjemné. Další den nás čekal Dattel-Wesel kanál (postaven v letech 1915 až 1931, délka 60 km a převýšení 41 m), na kterém je 6 komor a velký dopravní ruch. Projeli jsme to za celý den, ale bylo to jen tak tak, večer byl zakončen pěkným lijavcem. Ustlali jsme si hned za komorou, ještě před vjezdem na Rýn. Na ten jsme vyrazili hned druhý den ráno, které bylo ještě pošmourné. Pěkně tekl, provoz byl taky silný, tak jsme všichni měli co sledovat, odpoledne jsme uhnuli do kanálu, který vede až do Amsterodamu, který však byl neméně živý, lodě dělaly pěkné vlnění, takže jsme se vydatně pohoupali. Odpoledne jsme z něj odbočili do malebného přístavu Wijk bij Duursten, kde jsme strávili klidnou noc mezi starými holandskými loděmi, zvanými skutje. I samotné městečko stálo za prohlédnutí. Další den zase vydatné houpání na kanále, ale za pěkného počasí. Večer jsme konečně dorazili do Amsterodamu, kde se nám podařilo objevit i úzký vjezd do přístavu Sixhaven, který vypadal úplně plný, že se tam snad ani nemůžeme vejít. Ale podařilo se nám tam vecpat. A druhý den jsme si v něm našli i pro nás lepší místo na kotvení.

Celý den jsme strávili couráním po městě, dopřáli jsme si i projížďku vyhlídkovou lodí po grachtech s koukáním po starých domech. Teprve další den jsme se pustili do stavění stěžně a přípravy lodě na plavbu. Večer přiletěla z Prahy nová členka posádky, Jardova kolegyně z práce Zdeňka Hodinářová. Přivezla čerstvý chleba a vanilkové rohlíčky. Hned jsme je slupli, i když částečně i lžičkou. Starý chleba nám vydržel bez úhony 14 dní. Ve čtvrtek ráno odjel busem domů Míra a my jsme se Zdenkou vydali na cestu k moři, stále ještě po kanále. Odpoledne jsme propluli poslední komorou. Trochu nás vyděsilo, když se otevřela vrata komory a za nimi byl ještě most, pod kterým bychom nemohli se vztyčeným stěžněm proplout. Ale po chvíli se most otočil a my už jsme měli cestu k moři volnou. Ještě jsme však strávili noc v místním jachetním přístavu Ijmuiden, kde jsme viděli i krásný západ slunce.

Tím končí naše putování za slanou vodou, které trvalo od 17. června do 2. července 2009.

Upluli jsme 1170 km a propluli celkem 26 plavebních komor.

další díl…

Anna a Jarda Abramčukovi, srpen 2009

 <<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>