Jana Henychová se chystá na závod na 1000 km

Jana Henychová se v Norsku chystá na velký závod na 1000 km

Jana Henychová, která se v březnu chystá na start nejdelšího a nejnáročnějšího závodu psích spřežení v Evropě Finnmarksløpet, je už od ledna v Norsku a trénuje – jak bezpečně projet po málo zamrzlém jezeře nebo jak naopak přežít obrovské mrazy.

Na sever Evropy dorazila skoro dva měsíce před závodem, jež startuje 7. března 2009, trénuje psy, ale hlavně sebe a svou vůli. Například si jen tak zkusmo zajela místní závod na 240 km s povinnou pětihodinovou přestávkou.

Původně malá sportovní událost byla nakonec pro Janu a celou smečku obrovským ponaučením a velkou zkušeností. Ve třicetistupňovém mrazu musela závod málem předčasně ukončit. Nakonec ale dojela se všemi.

Sama Jana o akci říká: „Teplota během závodu klesla až na -30 stupňů, ale na hřebenech hor bylo i chladněji. První kolo 120 km jsme jeli šílenou rychlostí, ale druhá část závodu byla složitá, psi nechtěli kupředu, silný mráz komplikoval vše, co jsem udělala. My jsme byli poslední, kdo dojeli. Mám omrzlé prsty na pravé ruce a nos. Už vím moc dobře, co jsem udělala špatně a co je třeba nachystat líp. Psi jsou v naprosté pohodě. Tento závod nebyl o najetých kilometrech, ale o tom vydržet“.

Bergebyløpet

6. – 7. února 2009

Bergebyløpet startuje v Taně. To je hodně na východě, skoro u Varangerského fjordu. Bergeby, podle kterého je závod pojmenován, je na poloostrově Varanger.

Vydávám se směle na cestu. Tana je od Alty vzdálená asi 450 km a tak si dávám šest hodin na cestu. Ráno jsme se rozloučili s Vaškem, který odlétá po čtyřech týdnech domů. Jedu sama a 16 psů. Ráno bylo v Altě asi -20 stupňů. Cestou se mi začalo zdát, že je v autě nějaká zima, i když topení jelo na plný výkon Tana, venku svítí sluníčko a je -28C. Start bude v 18 hodin.

Meeting proběhl v norštině, předpokládám, že závod bude probíhat standardním způsobem. Trasa je 120 km, pět hodin odpočinek a 120 km zpět.

Místní se chodí dívat, jakže to vypadají ti sibiřtí huskies.

Minutu před mým startem dokončuji obouvání čtrnácti psů a zapřahání a startuji letmo. Po katapultujícím průletu startem do tmy se okamžitě oči zalepily zmrzlými slzami. Je -30 stupňů. Natahuji zamrzlé oči a vidím před sebou ve tmě, jak se tam po břehu k řece převalují sáně. Vše se po zmrzlých hrbolech hrne vpřed a moje saně se hrnou k hraně srázu k řece. Hraním a nepouštím. Psi letí jak šílení za spřežením před námi. To je však bez mushera a jede po řece někam úplně pryč a my za ním Na hladkém ledu se špatně brzdí čtrnáct psů Po několika životních anabázích vyrážíme na správnou trať a já jsem naprosto zpocená

Prvních 120 km jedeme 9,5 hodiny. Svítí měsíc a tak je vidět i do dálky. Krajina je nádherná a střídají se roviny, jezera, kopce, průjezdy mezi stromy, jedna horská prémie Při příjezdu na check point jsou psi plní energie, klidně by jeli hned dál. Přijíždím v 3:30.

Hodinu a půl mi trvá starost o psy. Pak jsem chtěla hodinu spát a začít se chystat. Půl hodny jsem ležela v autě, ale vzbudila jsem se totálně zmrzlá. Topení hrčelo na maximum, ale poletoval v prostoru jen ledový vzduch. Teplý vzduch šel jenom z tělesa a deset cm od něj fučel už jenom studený vítr

Startuji v 9:30. Svítí sluníčko a je kolem třiceti. Při startu do druhého kola mi totálně zmrzly prsty na rukách. Levá ruka přišla s obrovskou bolestí k sobě dole na řece. Stále jsem čekala i na pravou ruku a ono pořád nic. Až mácháním a kroužením se mi vrátila krev do prstů opět šílená bolest zaplavila celé tělo

Psům se vůbec nikam nechce. V podstatě je musím tlačit před sebou. Ani účast dvou háravých fen není příliš motivující pro běh kupředu. Plazíme se vpřed. Potkáváme týmy, které už jedou zpět. Míjím otočku na 25km. Skvělé, už jenom 95km!!! Několikrát přepřahám a hledám někoho, kdo by byl ochoten to trochu rozjet. Míjení týmů v protisměru funguje už bez problémů Řeším, jestli to má vážně cenu takhle jet dál, nemám to otočit a jez zpět? Vždyť o nic nejde NE, jedem dopředu. Trénujeme motivaci. Prostě to dojedeme. Začíná se stmívat. A už je zase tma…a co pak? Najednou se psi začínají rozjíždět a najednou jedeme ve slušném tempu ANO, rozjeli se na 60tém km. A konečně už zase frčíme přes hory a přes doly

Přijíždíme do cíle ve 21:54. Vítá mne tu nějak moc lidí Oni jsou rádi, že mne nemusí jít hledat a že už je konec :-). Druhé kolo jsme jeli cca 12 hodin. Ujeli jsme 240 km za 28 hodin. Z 21 závodníků jich to 10 zabalilo. My jsme byli poslední, kdo to dojeli. Mám omrzlé prsty na pravé ruce a nos. Už vím moc dobře, co jsem udělala špatně a co je třeba nachystat líp. Psi jsou v naprosté pohodě. Tento závod nebyl o najetých kilometrech, ale o tom vydržet

Jana na závěr svého líčení na webových stránkách www.huskies.cz přidává i několik bonusů jako rad a pro případ, že by se nám hodily i u nás, připojuji zde:

Je dobré vědět, že může přimrznout i víčko u termosky s čajem.
Je dobré vědět, že když si na chvíli sundáte dýchací masku, tak zmrzne na šutr a už si ji nenandáte.
Je dobré vědět, že baterie na 50 hodin v zimě mohou svítit taky jenom 3 hodiny.
Je dobré vědět, že vaše auto nastartuje!

8. února 2009

Dnes jsem dostala od mého norského přítele Knuta ohřívač rukou, který může hřát až 16 hodin

Také mne zazásobil stravou, používanou norskou armádou. Momentálně mám ochutnat co mi chutná

11. února 2009

Dnes přiletěl Juraj, Juraj Potoček můj slovenský přítel a kolega. On není můj pomocník, on je šéfem mého realizačního týmu a Ernt tímto postoupil na funkci navigačního důstojníka. Juraj vyvěsil slovenskou vlajku, je asi 3x větší než česká. Takže jsme mezinárodní: česko-slovensko-norská výprava :-)

O den později

Další krásný den a trénink na 60 km. Venku je mínus 15 stupňů a den se každým dnem prodlužuje.

19. února 2009

Trénink s dvanácti psy na 67 km. K dnešnímu dni máme naběháno v Norsku 989 km. Zbývá nám 14 dní do závodu. Další dny už budeme jezdit jen pro zábavu. Náplní příštích dnů je udržovat psy v dobré náladě a krmit a krmit, abychom se dostali na lepší váhu.

---

Fakta a čísla
závodu Finnmarksløpet 2009

www.finnmarkslopet.no

K závodu je zaregistrováno celkem 106 závodníků.
Z toho 46 týmů je přihlášeno na 1000 km a 60 týmů na trať 500 km.

Z počtu 106 týmů je 89 Skandinávců, zejména domácích Norů. Česká republika má jediného reprezentanta – Janu Henychovou.

Startuje se 7. března 2009 v městečku Alta na severu Norska.

Milena Jelínková, Jana Henychová, 22. února 2009