Finské gastro

ilustrační foto archiv Severských listů

Kuchyně obyvatel země tisíce jezer je pro českého strávníka zahalena stále závojem tajemství, mísí se tu vliv germánské Skandinávie s Ruskem, což vytváří zajímavé a pestré menu.

Speciality evropské periferie

Finsko leží daleko na evropské periferii a tomu odpovídá i význam jeho gastronomie ve střední Evropě. Je to škoda, protože Finsko právě ve své kuchyni těží ze své mimořádné zeměpisné polohy. Na finském stole se mísí vliv germánské Skandinávie s Ruskem, což vytváří zajímavé a pestré menu.

Nedávno mě pobavila zpráva o tom, kterak si francouzský prezident Jacques Chirac na zasedání státníků Evropské unie v Kaliningradě nevšiml, že jeho slova stále snímá mikrofon, a prohodil něco ve smyslu, že finská kuchyně je ještě horší než anglická. Tato netaktní glosa možná zněla z úst představitele světové kulinářské velmoci vtipně, ale dovolím si s jejím obsahem nesouhlasit. Finská jídla jsou totiž chutná a zajímavá. Už jen tím, že suroviny pocházejí z té nejčistší evropské přírody a jsou tak specifické, že je nelze nijak napodobit ani ošidit.

Kaloriemi proti zimě

Finové jsou národem, který si snad více než kterýkoliv jiný zakládá na zdravém životním stylu. V případě vaření to ale neplatí stoprocentně, alespoň co do výživné hodnoty jídel. Ať si pokrok a trendy uhánějí, kudy chtějí, ve Finsku je pořádná zima a výdej energie je tím vyšší. Místní strava proto vyniká plností a hutností, je však vyvážená a pestrá. A to, co má tendenci ukládat se ve formě tělesných tuků, běžný Fin brzo vypotí při sportování.

Finové se přímo vyžívají ve sladkých zákuscích. Energeticky nabité lahůdky mají podobu koblih s moruškovou zavařeninou nebo šátečků plněných plody lesa. Ve finských kuchyních se pečou i pirohy, často se sladkou rýží a opět plněné marmeládami či strouhanou mrkví.

Mořský proud

Ve Finsku najdeme tři zásadní regionální gastroproudy. Západní a jižní část země omývá moře, přes které místní kuchyni inspirují švédské stoly. Důležitou součást jídelníčku v jihozápadním Finsku tedy tvoří mořské ryby, zejména tresky a sledě připravované v různých marinádách a omáčkách. Ze Švédska sem připutovalo i nejběžnější finské jídlo – kuličky ze sekaného masa s bramborem a ořechovou omáčkou. Nechutná špatně, ale se speciální chutí země Suomi to nemá nic společného.

Pokrmy východu

Mnohem zajímavější je kuchyně východní, pocházející z finské Karélie a kraje Savo proslulého labyrintem sladkovodních jezer. Základem karelských jídel je ryba, v menší míře pak vepřové a hovězí maso. Nedílnou součástí východofinských jídel je pečivo v podobě tmavých žitných celozrnných chlebů, ochucených sekanými ořechy a semínky.

Nejzajímavější specialita kalakukko není ničím jiným, než smaženými rybičkami muikku, které se navíc zapékají v chlebovém těstě. Tento pokrm má dávnou tradici – na své výpravy se jím zásobovali zdejší rybáři. Kalakukko má v současné době více podob a ochutnat můžete i luxusní varianty s masem lososů či celými krevetami.

Řádně sytý oběd představuje karjalanpaisti neboli hovězí pečeně s omáčkou z kořenové zeleniny, která chutí překvapivě připomíná českou svíčkovou. Oblíbeným ochucovadlem jsou houby, jejichž konzumace se ve Finsku rozšířila v devatenáctém století, kdy Finsko bylo součástí ruské říše.

Sob a zase sob

To pravé ale pochází ze severu Finska, z Laponska. Základem zdejších pokrmů je totiž sobí, v menší míře pak losí maso. Temně červené sobí maso je nečekaně křehké a vláčné, má však velmi zvláštní chuť, která se nepodobá srnčímu ani jelenímu. Zvěřinová chuť soba je tak výrazná, že jídla nepotřebují už žádné další speciální koření. Laponská sobí specialita se jmenuje poronkäristys – nahrubo nakrouhané maso, dušené pouze se špetkou soli a podávané s bramborovou kaší a omáčkou z proslazených brusinek.

Pro Čecha úlet, pro Laponce běžnou věcí je sobí maso sušené. Zvířata se suší za chladných a větrných podzimních dnů přímo na střechách místních obydlí, před hmyzem je chrání moskytiéra. Sušené maso dodá za mrazivých polárních nocí potřebnou energii, ať je jíte syrové nebo pečené na otevřeném ohni.

Kávová a mléčná velmoc

Když ve Finsku zavítáte do restaurace, bývá samozřejmé, že k objednanému jídlu dostanete zdarma neomezené množství výborné pramenité vody. Řádná hydratace organismu je důležitá i proto, že Finsko je světovou velmocí číslo jedna v pití kávy. Ta se pije nejčastěji nahrubo mletá, překapávaná. Samozřejmě musí být pořádně sladká a ochucená řádnou porcí smetany. Mléko a mléčné nápoje, zejména podmáslí či kyška, jsou také běžnými nápoji k hlavnímu jídlu.

Příjemné pivní překvapení

Když jsem kdysi v Praze poprvé zasedl do hospody s jedním finským kamarádem, napjatě jsem očekával jeho nadšenou reakci po ochutnání „českého zlata“. Byl jsem trochu zklamaný. Kamarád se napil, otřel pěnu u pusy a konstatoval: „Levné“.

Zní to divně, ale je to pravda. Finská piva chutnají velmi podobně jako české výčepní ležáky. Některé značky si dokonce zaslouží visačku nejvyšší kvality. Například takové Karhu, vařené v jihofinském Pori, by se svou plnou a říznou chutí obstálo v jakékoli české hospodě. Za zmínku stojí i silná černá piva značky Olvi či Koff. Jen se těchto temných kousků nesmí vypít moc – obsah alkoholu kolem osmi procent není žádnou výjimkou.

Finská kuchyně možná není gourmetsky vytříbená, každopádně je zajímavá a v evropském kontextu bez přehánění velice exotická.

Riku N. Podzemský, prosinec 2006