Povinné výtisky periodického tisku v severských státech

Povinný výtisk

Povinný výtisk je zákonné opatření, které ukládá vydavatelům odevzdat kopie svých publikací knihovnám v zemi, ve které publikují. Princip povinného výtisku je stanoven v mezinárodní konvenci a následně v národní legislativě mnoha zemí. Smyslem tohoto opatření je zajištění přístupu budoucích generací k těmto materiálům jako ke kulturnímu dědictví dané země. Od tohoto ustanovení se v mnoha zemích odráží také tvorba národních bibliografií. V České republice tuto problematiku upravuje tiskový zákon č. 46/2000 Sb.

V současnosti je tato legislativa žhavým tématem v knihovnických kruzích. Stále více materiálů se publikuje v digitální formě, i tyto materiály je potřeba shromažďovat a uchovávat, aby byl zajištěn kompletní záznam národní publikační produkce. V době, kdy zákony o povinném výtisku vznikaly, se s takovým druhem materiálů nepočítalo.

Podívejme se, jak se s problémem vyrovnávají severské státy.

Dánsko

Dánský zákon o povinném výtisku z roku 1997 vstoupil v platnost 1. ledna 1998 a nahrazuje dřívější zákon z roku 1927. Podle upravené legislativy jsou všechny publikované materiály předmětem povinného výtisku, bez ohledu na techniku produkce nebo typ nosiče. Aby byly zahrnuty dokumenty vznikající i na základě nových technologií, důraz legislativy se posunul od tištěných dokumentů k publikovaným písemným materiálům v širším smyslu, včetně fyzických formátů digitálních a statických internetových publikací. Protože některé technické problémy a autorskoprávní témata zůstala nevyřešena, dynamické online elektronické dokumenty nebyly ještě do dánského práva zahrnuty. Ty jsou získávány na základě povinnosti vydavatelů oznámit zveřejnění online elektronické publikace Královské knihovně Dánska (www.kb.dk). Toto ustanovení se týká i online elektronických dokumentů s placeným přístupem. Takto získané materiály jsou zpracovány a zpřístupněny na určených počítačích v budově knihovny a nesmějí být uživateli kopírovány.

Finsko

Současná finská legislativa zabývající se povinným výtiskem byla přijata již v roce 1980 a pokrývá tištěné a audiovizuální materiály. Od roku 1997 se na revizi zákona pracuje. Navrhovaná revize zahrnuje změny obzvlášť pro předmět povinného výtisku. V novém zákoně by měli být předmětem odevzdávání jak digitální informace uložené na fyzických nosičích, tak online elektronické informace. Skupina, která se zabývá návrhem změn rozdělila online elektronické informace do dvou kategorií: materiály s omezeným přístupem, u nichž by se požadovalo, aby byly odevzdány jako povinný výtisk; a dále materiály volně dostupné, které by byly automaticky sklízeny harvesterem. Zpráva komise připravující zákon o povinném výtisku byla zveřejněna v roce 2000, právní reforma ovšem pokračuje dál a nová legislativa by měla spatřit světlo světa v roce 2004.

Island

V roce 2003 vešel v platnost i v této zemi zákon o povinném výtisku. Zákon definuje díla a dokumenty, které jsou vydávány na území Islandu a podléhají tudíž právu o povinném výtisku. Definice stanovující předmět povinného výtisku zahrnuje veškeré formy zaznamenaných informací od dokumentů fyzického charakteru po informační zdroje digitální povahy. Vydavatel online elektronického zdroje je povinen určené instituci (Národní a univerzitní knihovna Islandu, www.hi.is) povolit přístup k dokumentu, i když se jedná o přístup opatřený heslem. Přístup k těmto dokumentům bude limitován pouze pro výzkumné účely. Nicméně celou situaci tohoto procesu ještě zformuje dlouhodobější praxe.

Norsko

Norský zákon o povinném výtisku z roku 1989 (Pliktavleveringsloven) vešel v platnost v roce 1990. Nařízení se vztahuje na tištěné materiály, zvukové záznamy, filmy, videa a určité digitální publikace. Fyzické formáty elektronických dokumentů a statické internetové dokumenty jsou nařízením zahrnuty, ale dynamické elektronické zdroje nejsou v legislativě specificky obsaženy. Formulace legislativy byla ovšem vytvořena tak obecně, aby se dala v budoucnu použít na nově vzniklá díla v jakékoliv formě.

Švédsko

Zákon o povinném výtisku (Legal Deposit Act of 1993 and 1995 amendment) z roku 1993 (a novela z roku 1995) se vztahuje na elektronické dokumenty dostupné na fyzických formátech. Online elektronické dokumenty, jako ty které jsou dostupné na Internetu, nejsou do zákona zahrnuty. Nicméně Královská knihovna Švédska (www.kb.se) zahájila v roce 1996 projekt Kulturarw. Tento projekt zkoumá možnosti dlouhodobého uchovávání elektronických dokumentů. Speciálním nařízením švédské vlády z roku 2002 je Královská knihovna autorizována ke shromažďování švédských webových sídel na Internetu a je dovolen veřejný přístup k těmto dokumentům, ovšem pouze v budově knihovny.

Použité zdroje

1. Legal Deposit. PADI: Preserving Access to Digital Information [online]. Canberra (Austrálie): National Library of Australia, text last updated July 2003 [cit. 24. února 2004]. www.nla.gov.au/padi/topics/67.html 

2. VOLMUTHOVÁ, Zuzana. Povinný výtisk online publikací a jeho legislativní zajištění. Praha, 2003. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Dostupné k prezenčnímu studiu v Knihovně společenských věd T. G. Masaryka v areálu Univerzity Karlovy v Praze-Jinonicích

Další literatura:

ŠKODOVÁ, Markéta. Strategie archivace elektronických online zdrojů a politika jejich výběru do digitálního archivu (se zaměřením na český systém WebArchiv). Praha 2005. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví.