Vil. Kuhnert, Brehmův život zvířat

Sob (Rangifer Tarandus L.)

Na rozdíl od losa je sob drobnější, s menším parožím, dnes převážně domestikovaný.

Sob jest statný tvor postavy, nikoliv však výšky jelena. Délka činí 1,7 až 2 m, délka ocasu 13 cm, výška na kobylce 1,08 m… Krk má délku hlavy, která jest napřed málo zúžena, s čenichem tupě zakončeným, na slemeni rovným. Soba lze pokládati za nejdůležitějšího všech jelenovitých. Celí národové děkují mu za život a trvání; Laponcům a Finům jest sob mnohem potřebnějším než nám skot nebo kůň, než Arabovi velbloud neb koza; konáť služby všech těchto stádných zvířat. Krotký sob poskytuje maso a kůži, kosti, šlachy, odívaje i vyživuje svého pána; dává mléka i nosí břemena, tahá lehké sáně s rodinou i všemi potřebami, krátce" sob činí stěhovavý život severním národům možný. Neznám jiného zvířete, na němž by břímě poddanství a kletba otroctví tížeji spočívala.

Sob je rozšíren snad všude na severu. Americká varianta se nazývá karibu (Rangifer Caribu). V severských státech Evropy divoké soby potkáme v několika málo lokalitách v norských horách, v Rusku pak na poloostrově Kola. Všechny soby, které turista může vidět, jsou domestikovaná varianta která patří snad výhradně Laponcům. Říká se, že celá finská populace sobů, jež čítá několik set tisíc kusů, patří asi patnácti Laponským rodinám.

ms – zdroj: Alfred Edmund Brehm: Život zvířat,
vydavatelství J. Otta, Praha, cca 1900
 

Značkování a kastrace sobů (foto archiv Václava Marka)
[klikněte na obrázek, zvětší se]