Lední medvěd (Ursus maritimus)

foto archiv

foto QuietLunch.com

foto archiv

Ulovený kříženec "polární grizzly".
Lovec Jim Martell (na obrázku úplně vlevo), foto AP

Medvěd lední (Ursus maritimus), někdy nazývaný jako polární medvěd, je velký medvěd typický pro severní polární oblasti. V kohoutku měří 1,5 m, délka těla činí přibližně 2,5 m a výška vzpřímeného těla se pohybuje okolo 2,4–3,3 m. Samci váží 400–700 kg, samice 300–400 kg. Dožívají se 20 až 25 let (rekord je 34 let).

Vyskytuje se v Grónsku, na Špicberkách, na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Na všech těchto územích je chráněn a jeho lov se kontroluje. V současnosti se odhaduje, že žije asi 20 000 - 25 000 těchto medvědů.

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Plavou rychlostí okolo 10 km/h. Umějí se také potápět, pod vodou vydrží až dvě minuty.

Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni. Pro ledního medvěda je snadné vypátrat doupata tuleňů, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a doupata tuleňů najdou, i když jsou více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Během letních měsíců žere dokonce i různé bobule a někdy uloví i nějaké suchozemské savce.

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Může být velmi nebezpečný pro člověka, říká se, že jde o jednoho z mála tvorů, který považuje člověka za "lovné zvíře". Avšak ve vodě pro něj velké nebezpečí představují mroži, kteří na něj útočí zespodu a kly mu rozpářou břicho. Ještě větší nebezpečí pro něj však představuje kosatka dravá.

Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy samci začínají hledat samice, které se už nestarají o mláďata z minulých let. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, samice rodí, obvykle 2 mláďata v jednom vrhu. Stěny v brlohu pak zledovatí díky teplému medvědímu dechu, takže vevnitř se udržuje teplota vhodná pro mláďata (cca 18 °C). Medvědice si je navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se medvíďata rodí holá, slepá a hluchá. Mláďata jsou navíc poměrně malá. Svými 450 až 900 gramy se velikostí podobají kryse. Medvědice se o mláďata stará zhruba 3 roky. Pak je odvrhne a v dalším roce se opět páří se samcem, který si ji najde. Lední medvědi pohlavně dospějí ve třetím až pátém roce.

Pro Inuity je lední medvěd posvátným zvířetem. V jejich jazyce se nazývá nanuk. Toto slovo bylo převzato jako název značky zmrzliny. S ledním medvědem souvisí i pojmenování zmrzliny Polárka, ta byla totiž nazvána podle prvního úspěšně odchovaného medvíděte v pražské ZOO.

Podle New Scientist se lední medvěd se může zkřížit s medvědem grizzly. Takového tvora zastřelil Jim Martell v Kanadě v roce 2006. Byl překvapen, že se krémově bílá srst ledního medvěda mísila s hrbatými záda, mělkým obličeje a hnědými skvrnami grizzlyho. Křížení posléze potvrdila i analýza DNA. Místní média se bavila nápady, jak tohoto "nového" pojmenovat - "pizzly", nebo "grolar medvěd", Martell však prosazoval "polargrizz" nebo "polární grizzly".

Játra ledního medvěda jsou pro člověka nepoživatelná. Obsahují totiž příliš velké množství vitamínu A. Jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu.

Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi, číhající na tuleně, si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus.

Zdroj: Wikipedia, New Scientist