Pravěcí ještěři na Špicberkách

foto: nationalgeograpghic.com

Norové jsou u vytržení. Podařilo se jim na Špicberkách, řetězci arktických ostrovů zhruba na půl cesty mezi Norskem a severním pólem, odkrýt jedinečný jurský hřbitov. Našli v něm například zbytky plesiosaurů. Tito dravci s obrovskými ploutvemi a se zuby ostrými jako dýka, byli před 150 miliony let pro ostatní mořské tvory tím, čím je dnes pro člověka v moři lidožravý žralok bílý.

Zkamenělé pozůstatky patří dvěma skupinám vyhynulých mořských plazů – plesiosaurů a ichtyosaurů. Jedna z koster byla vzhledem ke své velikosti nazvána Monstrum. „Kostra měřila deset metrů. Tvor měl zuby velké jako banány a obratle jako jídelní talíře,“ popisuje nález jeden z vedoucích týmu badatelů Jørn Harald Hurum z univerzity v Oslu.

Paleontologové z národního muzea přírodních věd při univerzitě v Oslu našli fosilie při vykopávkách v odlehlé oblasti největšího ostrova Špicberk. Podle Jørna Haralda Huruma byla velkým překvapením hustota pozůstatků na tak malém prostoru.

Ichtyosaurus čili ryboještěr tvořil jakýsi přechod k dnešním delfínům, ovšem používal svislou ocasní ploutev k pohybu vpřed. Popis plesiosaurů zase poněkud připomíná bájnou obludu ze skotského jezera Loch Ness. Tito ještěři měli dva páry mocných ploutví a vyvinuli se ve dvou druzích – jeden měl malou hlavu a velmi dlouhý krk, druhý naopak ohromnou hlavu a krátký krk. Ti krátkokrcí ještěři jsou nazýváni pliosauři. Kostra gigantického představitele této skupiny má obratle velikosti jídelního talíře a v dolní čelisti jsou zuby velké jako banány. Fosílie nebyla ještě vykopána celá, ale jen jeho lebka má na délku asi tři metry, což znamená, že celé tělo by mohlo přesahovat délku osmi metrů od špičky čumáku až k ocasu.

„Úžasné na tom je, že tu máme zřejmě úplnou kostru. Dosud na světě o žádných celých kostrách pliosaura nevíme,“ zdůraznil doktor Hurum. Badatelé našli dokonce důkaz o útoku na jednoho z tvorů. V krčním obratli jednoho z plesiosaurů rodu Kimmerosaurus je vklíněný zub ichtyosaura.

Naleziště fosilií tvoří 21 dlouhokrkých plesiosaurů, šest ichtyosaurů a jeden plesiosaurus krátkokrký. Kosterní pozůstatky byly uloženy v jemnozrnném skalním sedimentu z černé břidlice. „Všechno, co jsme našli, je pospojováno. Nejsou to jednotlivé kosti – jsou to kompletní kostry,“ poznamenal Jørn Hurum.

Po smrti ještěrů zůstaly jejich mrtvoly ležet v bahně na dně hlubokého oceánu, kde se nevyskytoval kyslík buď vůbec, nebo jen v malém množství. Neobvyklé chemické složení bahna mohlo způsobit mimořádné zachování jejich pozůstatků.

Mořští ještěři nalezení na Špicberkách se velmi podobají mořským ještěrům známým z jižní Anglie. Podle Huruma není vyloučeno, že všichni obývali stejný oceán, a proto nyní vědci chtějí porovnat nálezy z obou oblastí, arktické i anglické.

sms.cz, 5. října 2006