Nejdelší tradici má sčítání ptáků ve Finsku

Více jak 40 let – to už je dostatečně dlouhá doba na vysledování populačních trendů. A právě za tak dlouho mají ve Finsku spolehlivé a porovnatelné údaje o zimním výskytu ptáků. Každoroční zimní sčítání ptáků se totiž ve Finsku provádí pravidelně již od zimy 1956/57. Každou zimu se sčítá třikrát – počátkem listopadu, kolem nového roku a na přelomu února a března. Jednotlivé sčítací úseky měří asi deset kilometrů a je jich celkem na 500. Sčítání se pravidelně zúčastní kolem tisícovky ornitologů, kteří, kromě ptáků a jejich hlasových projevů, zaznamenávají také počasí (zejména teplotu vzduchu), výšku sněhové pokrývky a přírodní potravní nabídku (především jeřabiny). Sčítá se od východu do západu slunce, což je ve Finsku v zimě jen pár hodin – a čím severněji, tím méně. Během takto prováděného zimního sčítání byla dosud zaznamenána asi stovka ptačích druhů. Ještě delší tradici však má ve Finsku sčítání letní (k němuž ale nedochází každoročně) – poprvé se konalo už před 60 lety. Žádná evropská země nemá o ptačích populacích tak dlouhou řadu srovnatelných údajů. V roce 1999 Finsko publikovalo již svůj druhý národní atlas hnízdního rozšíření.

Od roku 1988 jsou údaje ze zimního sčítáni doplňovány ještě záznamy od krmítek. Od toho roku se totiž každou zimu sleduje na 530 krmítek, a to 14 dní v každém měsíci od října do dubna; z hlediska ptáků tedy zima ve Finsku trvá sedm měsíců. Podle záznamů od krmítek lze usuzovat, že v zimních je ve finských městech nejběžnějším strnad obecný, vrabec domácí, sýkora koňadra a zvonek zelený. Jedině však koňadra byla zaznamenána na všech 530 krmítkách. Celkem na sledovaná krmítka zatím přiletěli ptáci 110 druhů .

Sýkora koňadra je zároveň nejpočetnějším finským ptákem – její populace se odhaduje na téměř 800 tisíc hnízdících párů. Od 40. do 70. let se počet koňader ztrojnásobil – od té doby je v podstatě neměnný. Koňadry jsou druhem, jemuž se ze všech ptáků daří nejvíce diky, ve Finsku velmi rozšířenému zvyku, zřizovat krmítka a vyvěšovat hnízdní budky. Po úspěšné hnízdní sezoně dosahuje začátkem zimy populace finských koňader až 8 milionů jedinců – ale mortalita je pak v zimním období obrovská.

Ještě výraznější populační nárůst byl zaznamenán u zvonků zelených. Ještě v 50. letech ve Finsku hnízdilo jen asi 24 tisíc párů, dnes je to již 200 tisíc párů, tedy nárůst téměř desetinásobný. Zvonci jsou, kromě Finska, na vzestupu i v dalších severských zemích – ve Švédsku a Dánsku. Ještě výraznější je přitom u tohoto druhu nárůst finské zimující populace. Stoupají i počty a zvětšuje se areál sýkor modřinek, v jejichž případě je kromě dostatku hnízdních budek a zimního přikrmování příznivým faktorem i eutrofizace vod. V zimě si modřinky často hledají potravu v rákosinách, kterých v jejím důsledku ve Finsku přibývá. Markantní je zvláště rozšíření modřinek až do severního Finska – původně hnízdily jen v pásu při Finském zálivu.

Naproti tomu se výrazně snížil počet vrabců domácích, což souvisí s celkovými změnami v krajině i osídlení – a hlavně s potravní nabídkou a hnízdními možnostmi. Vrabce postihuje zejména pokles živočišné výroby. Počet vrabců začal klesat v 70. letech a za čtvrt století se jejich populace snížila o 60 procent. Vrabec byl proto ve Finsku zařazen mezi druhy, jež je třeba sledovat, i když přímo ohroženi (zatím) ještě nejsou. Je však velmi pravděpodobné, že pokles je ve skutečnosti ještě výraznější. Údaje o počtu vrabců totiž směrem vzhůru relativně zkreslují data od krmítek, protože u těch se vrabci shromažďují v celých hejnech. Vrabců domácích dnes ve Finsku hnízdí na 300 tisíc párů, před pouhými deseti lety to však bylo 400 tisíc.

Vývoj populací přezimujících ptáků pochopitelně také vypovídá o dlouhodobých klimatických změnách. Zimy jsou – i ve Finsku – stále teplejší, což některým druhům svědčí, jiné naopak ubývají. Konkrétně ve Finsku se v posledních letech lépe daří listnatým stromům, jehličnany jsou místy spíše na ústupu k severu a totéž pochopitelně platí o ptácích boreálního pásma. Dát do souvislosti vývoj podnebí s populačními trendy není samozřejmě jednoduché, protože do hry vstupuje velmi mnoho faktorů. Záleží mimo jiné také na schopnosti druhu regenerovat po zimě. Ve finských podmínkách například každá tuhá zima prakticky zcela zdecimuje králíčky obecné, ale částečně tažní králíčci zase vždy doplní své počty z jižněji položených oblastí.

Jiří Hrubý, podle Univerzitas Helsingiensis 4/2000, 30. října 2001