Létající pavouci

Třebaže pavouci nemají křídla, umějí létat! Jejich pavučina je mimořádně lehká. Kdybychom jejím jednoduchým vláknem ovázali zeměkouli, vážilo by toto vlákno pouhých 120 gramů.

Pavouk se zpravidla vyšplhá na keř či stéblo trávy, vytvoří vlákno a nechá je vléci větrem, čímž dojde ke zvětšení smyčky. Nohy pak přitiskne k bokům, takže vypadá jako létající kulička. Najdeme ho zpravidla podle vlákna, které se třpytí ve slunečních paprscích.

Jedná se o velmi běžné druhy pavouků, kteří mají vždy na podzim velké množství potomků. Nápadně mnoho pavouků můžeme po jejich přistání najít na okrajích lesů, tedy v lokalitách chráněných před větrem, naopak na otevřených větrných loukách a polích se s nimi nesetkáme, neboť tyto plochy pavouci ve větru přelétávají.

Není objasněno, zda pavouci rozpoznají větrný podzim jako nejvhodnější dobu k létání, či zda je k této činnosti podněcuje hezké počasí.

Literatura:
[1] Mikkola, K.: Lentävät hämähäkit. In: Suomen Luonto 10/1999, s. 57. Helsinki 1999.

Autor článku, docent, doktor filozofie Kauri Mikkola je odborník redakce Suomen Luonto na problematiku hmyzu, bezobratlých, plazů a obojživelníků
Suomen Luonto (Finská příroda) je časopisem Finského svazu ochrany přírody. Vychází dvanáctkrát ročně.

Kauri Mikkola, z finštiny přeložil: Václav Chvátal, 2. prosince 1999