Moucha jako dopravní prostředek

Otázka: Zabil jsem mouchu na okně a teprve potom jsem si všiml, že na její noze je zavěšen malinký štírek. Použil snad mouchu jako dopravní prostředek?

Je to trochu zábavné pozorování, ale zcela správný závěr. Tento jev nebývá často zaznamenán, neboť i výskyt těchto drobných členovců je celkem řídký. Jedná se o živočichy patřící do řádu štírků (Pseudoscorpionida), tedy do třídy pavoukovců (Arachnida). Svá klepítka nepoužívají zpravidla tak často k cestování, jako spíše k vyhledávání potravy mezi drobnými částečkami prachu. Vyskytují se v knihovnách, domácnostech i skladech, kde se živí mimo jiné vlákny hub a plísní. Člověku tedy jejich výskyt nepřímo signalizuje přílišnou vlhkost prostředí.

Cestování na jiných živočiších se nazývá forésie. Tento jev je znám především u brouků a čmeláků, na jejichž povrchu lze často najít mnoho malých roztočů. Hostitelský živočich kupodivu roztoče ani tak nezajímá, ale s jeho pomocí se dostanou do prostředí s dostatkem potravy: do čmeláčího hnízda, kůže zdechliny, hnoje či houby. Roztoče jsem našel dokonce na sosáku stužkonosky. Bezpochyby je zajímalo především shnilé ovoce, které motýli také rádi mlsají.

Štírkovo cestování bylo asi prozaičtější: nestal-li se obětí úklidu, musel se spolehnout znovu na cizí křídla. Najdeme-li štírka na nějakém neobvyklém místě, jako na zdi nebo na stole, je nejpravděpodobnější, že se tam dostal vzdušnou cestou.

Literatura:
[1]  Mikkola, K.: Kärpäsen kyydissä. In: Suomen Luonto 6/1999, s. 52., Helsinki 1999.

Suomen Luonto (Finská příroda) je časopisem Finského svazu ochrany přírody. Vychází dvanáctkrát ročně.

Kauri Mikkola, z finštiny přeložil: Václav Chvátal, 12. září 1999