Grímsvötn – aktivní sopka pod největším ledovcem Evropy

Ledovec Vatnajökull překrývá sopky Bárðarbungu a Grímsvötn.
V minulých letech se puklinovou erupcí naplnilo
jezero Grímsvötn pod ledovcem. Po tzv. jökulhlaupu
(„prasknutí“ ledovce) nastala povodeň, která poničila silnici.
repro answersingenesis.org

To, že je Island zemí ohně a ledu je častá a už poměrně omšelá fráze většiny novinářů, kteří o tomto ostrově píší. Je to snad tím, že toto klišé je opravdu výstižné. Vždyť největší ledovec Evropy, Vatnajökull (z islandského Vatn – voda, jezero, jökull – ledovec) který má rozlohu 8 300 km²leží právě zde. Led toho velikánu má mocnost 300-500 m, ale na mnoha místech i 600-700 m, max.900 m. Celková výměra ledu je 4 000 km³.

Island leží napříč podmořským středoatlantickým zlomem, který od sebe odtlačuje dvě kontinentální desky: severoamerickou a euroasijskou. Vzhledem k jeho poloze nad tímto zlomem je zde množství vulkanicky a tektonicky aktivních oblastí. Bohatství magmatu podél vulkanických zón obklopují okolo jedné třetiny Islandu včetně západní poloviny Vatnajökullu. A mimo jiné právě souhra těchto okolností způsobila v dopoledních hodinách 5. listopadu 1996 rozsáhlou erupci sopky Grímsvötn. Vulkán se nachází v pevném ledovém krunýři ledovce a rozpuštěná voda zde tvoří v kaldeře subglaciální jezero. Ze se jedná o skutečně vulkanicky aktivní oblast dokazuje i nepříliš vzdálená subglaciální sopka Bardarbunga. Díky geotermální oblasti dochází k tání, tvoří se glaciální řeka s průtokem 3000-8000 m³/s. Celkem z této oblasti odchází 40 000 m³/s. Největším následkem erupce byl obrovský a náhlý příval tavné vody zvaný islandsky jökulhlaup (ledovcový proud). Voda nashromážděna v kaldeře začala prudce stoupat a díky své teplotě prorážela v ledu další a další tunely.

Za normálních podmínek geotermální teplo sice led rozpouští, ale "naplněná" kaldera se vyprazdňuje pomalým proudem jednou za několik let. Výbuch ovšem tento proces dramaticky urychlil. Týden trvající erupce zanechala v ledovci stopu podobnou rozervanému kaňonu, který je zhruba 200 m hluboký, 500 m široký a více než 6 km dlouhý. Tento příval zcela zničil mosty na jižní straně Islandu, z nichž nejznámější byl 900 m dlouhý most přes řeku Skeidará, který byl slavnostně otevřen teprve roku 1974. Jeho destrukcí bylo přerušeno spojení po okružní silnici číslo 1, která je hlavní dopravní tepnou Islandu.

Přestože se jedná o značné škody (odhady se pohybují okolo 1 miliardy islandských korun, což je zhruba 150 000 US$), nemá tato erupce pouze negativní dopad. Přínosem je vědecký materiál, neboť celý proces byl pečlivě sledován glaciology a vulkanology, měření prováněna přímo na místě i pomocí satelitního snímkování. Zároveň tavná voda sebou do moře odnášela množství organického i anorganického materiálu, který v rámci silné eroze nabrala cestou a deponovala jej v pobřežních oblastech. To zřejmě bude mít kladný vliv na přírůstek rybích populací v závislosti na množství zooplanktonu a fytoplanktonu v této oblasti.

Článek byl psán pro periodikum Biologie-chemie-zeměpis

Literatura:

Ólafson Páll Gudmundur : Iceland – The Enchanted Mál ogmenning, Reykjavík 1995
Øland Glenn: Iceland s trial by fire, National Geographic May 1997, str. 58-71
Scott Polar Institute: web pages
The subglacial eruption and the jökullhaup from the Vatnajökull, edited ICSU World Data Centre C (Glaciology)

Tomáš Topí Pigula, 3. prosince 1998