Ingrid Bergmanová (29. 8. 1915 – 29. 8. 1982)

foto archiv

Je tomu sto jedna let, co se narodila jedna z nejpozoruhodnějších a taky nejdivočejších filmových div všech dob: Ingrid Bergmanová.

Přišla na svět ve Švédsku, pak dobyla a posléze si znepřátelila Ameriku, aby jí později bylo zase „vše odpuštěno". Zamilovávala se a opouštěla muže a nechala tu po sobě několik šikovných, a slavných dětí.

Rodiče jí záhy zemřeli, ale její tatínek ještě stihl vypozorovat u malé Ingrid herecký talent a krátce ji podporovat. Co nestihl, dokonal její strýc. Ingrid vystudovala Královskou hereckou školu a začala točit filmy. Těmi prvními byly Most mnichů a Intermezzo. Do války stihla ještě jeden snímek v Německu a Amerika ji přivítala nabídkou na remake Intermezza. Ingrid přijala a zařadila se mezi zářící hvězdy. Není divu – byla krásná a uměla hrát.

Tři roky po americkém Intermezzu přišel asi nejslavnější film Ingrid Bergmanové – Casablanca. V milostné romanci v kulisách marocké Casablanky v době druhé světové války zářil po boku Bergmanové Humphrey Bogart. Ingrid Bergmanová měla spoustu dalších hvězdných partnerů. Patřili mezi ně například Cary Grant, Gregory Peck, Spencer Tracy. A pak tu jsou režiséři, pod jejichž rukama vzkvétala: Roberto Rossellini, Alfred Hitchcock, Michael Curtiz, Ingmar Bergman, Jean Renoir, Sidney Lumet.
Počítat ceny, které Ingrid Bergmanová dostala, by zabralo hodně času. Třikrát si sáhla na Oscara (filmy Plynové lampy, Anastasia a Vražda v Orient expresu), čtyřikrát na Zlatý glóbus, dvakrát obdržela cenu Emmy (z toho jednou, bohužel, už posmrtně). Věděla také, jak vypadá italský David di Donatello, britská cena BAFTA či francouzský César.

Její poslední slavný film byl Žena jménem Golda. Je to tak trochu symbolické: jako židovka utíkala svého času z Evropy do Ameriky – a svým posledním snímkem vzdala hold izraelské političce Goldě Meirové. Zemřela čtyři měsíce po jeho dokončení, v den svých sedma- šedesátých narozenin. Psal se rok 1982 a odešla jedna z největších filmových hereček dějin kinematografie. A také femme fatale, na kterou se nikdy nezapomene.

Tomáš Pilát, redaktor ČRo Vltava, srpen 2015