Čestný občan Pardubic Mirko Janeček

Narodil se v Bratislavě, žije v Kanadě, ale doma se cítí v Pardubicích, kde prožil své dětství a mládí. V roce 2005 oslavil 75. narozeniny.

Do exilu odešel po vítězném únoru. Byl skautem tělem a duší, přes křesťanskou charitu se dostal z Německa do Švédska, kde kromě spousty jiných věcí pomáhal založit Severské listy. Tehdy to byl časopis, který informoval krajany ve Švédsku o dění u nás. Po odchodu do Kanady Mirko Janeček založil časopis Kanadské listy, který po dlouhých 42 let informoval (nejen) naše krajany o dění u nás, ale všechny, kteří časopis četli o významných Češích, o lidech kteří odešli do exilu, o lidech, kteří přičiněním komunistické vlády upadli v zapomnění.

V Kanadě byl nejen vydavatelem krajanských novin, ale také organizátorem hnutí na pomoc přistěhovalcům zvláště z bývalého Československa.

Už od pádu režimu u nás přijížděl Mirko Janeček do vlasti každoročně na několik týdnů, někdy i měsíců. Program jeho cest zůstával v podstatě stejný, převažovaly návštěvy rodin našich bývalých vojáků 2. sv. války, letců a parašutistů, hodně času trávil ve skautských klubovnách a táborech, na besedách se členy KPP a zvláště se svými spolužáky z oktávy C pardubického gymnázia na Smetanově náměstí. O všech svých dojmech pak v Kanadě psal do svých novin a udivoval krajany přesností svých informací viděných „na vlastní oči“. I šéfredaktor tohoto listu se s Mirkem Janečkem několikrát setkal. Mirkovo vyprávění o tom, jak utíkal přes kopečky do Německa, patří mezi příběhy, které pamatují navždy.

Jak jde čas, věci se mění, nové vznikají a staré zanikají. A tak, jako Severské listy, tak i Kanadské listy přestávají vycházet. I když ty naše Severské budou i nadále alespoň na Internetu.

Můj nejoblíbenější Bojan

Jednou z prvních knih, kterou jsem si přečetl ve švédském jazyku na Gotlandu (spojitost s Karlem Gottem je nulová) byla knížka Min bästa häst (Můj nejlepší kůň), 220 stran. Obsahuje vzpomínky šestnácti nejznámějších švédských jezdců, většinou vojáků, na svého nejoblíbenějšího koně. Připomněly mně našeho škpt. Poplera, jehož pohřeb jsem jako malý kluk viděl v Pardubicích. I v Kanadě jsem se k této knížce vracel a nedávno jsem uvažoval, co bych řekl na otázku, kdo byl můj nejoblíbenější kůň po té, co jsem prošel tvrdým výcvikem v Kladrubech a sedlal Gidrana. Díky únoru 48 jsem se octl ve Švédsku a tam jsem našel Bojana (foto). Už z fotografie z roku 1950 je jasné, že jsme k sobě patřili. Mel jsem ho rád do té míry, že jsem i v Kanadě intenzívně doufal, že se dostal do dobrých rukou. Když jsem v roce 1956 ostrov opět navštívil, už jsem se s ním nesešel. Zůstaly vzpomínky na dobrého kamaráda. Teď to víte, můj nejoblíbenější kůň byl Bojan. (Mirko Janeček, Kanadské listy 9-10/2008, vol. 42)

Slávek Janeček

Škpt. v záloze Miloslav Janeček (22. 1. 1897 Kladina u Sezemic – 31. 12. 1984 Rybitví u Pardubic) měl s manželkou Annou, rozenou Kurkovou, dva syny. První byl pokřtěn Mirko, druhý byl Zdeněk. Oba ve veřejných vystoupeních de facto začali v Pardubicích III. protikomunistický odboj už v únoru 1948. Zachránili se odchodem „přes kopečky“. Mirko se usadil v Kanadě, Zdeněk ve Francii. Je jasné, že z toho faktu měl otec Slávek mnohé nepříjemnosti. Věnoval se rozvoji města v občanském výboru po 20 let. Když čs. rozvědka označila Mirka za nezverbovatelného a v roce 1967 nastalo jisté uvolnění, Slávek zatoužil vidět Kanadu. V Ottawě byl fascinován důstojníkem v RCMP uniformě (foto) a během dalšího cestování v USA se pozdravil s příbuznými, ale také s gen. M. Ferjenčíkem. O tom ovšem po návratu domů pomlčel. V roce 1978 dostal povolení k návštěvě Vídně, ale na poslední chvíli mu agent StB Bažant z Hradce Králové výjezd znemožnil. Na Kanadu ovšem Slávek nikdy nezapomněl. Odpočívá na evangelickém hřbitově v Kladině. (Mirko Janeček, Kanadské listy 11-12/2008, vol. 42)

Osobně

I pasažéry jednoho letošního ČSA letadla z Prahy do Toronta zajímala otázka, co bude ten p. Janeček dělat, až podle poučky „nic netrvá v světě věčně“, přestane po 42 letech vydávat Kanadské Listy. Nejlépe informovaná sekretářka této publikace poučila zvědavce takto: bude trvat rok, než roztřídí rozsáhlé archivy a připraví k předání jiným. Také přesun do ČR nebude jednoduchý, ale bude se usilovně věnovat svému vědeckému projektu – studii odrazového mechanizmu blech. Uvazuje také, že požádá o volné místo převozníka na Vltavě ze Suchdola do Bohnic. (Mirko Janeček, Kanadské listy 11-12/2008, vol. 42)

Panu Janečkovi přejeme ještě hodně zdraví, příjemné bydlení v Roztokách u Prahy – a konec konců, ten převozník je zdravé povolání. Hodně pohybu na čerstvém vzduchu u vody.

Epilog

Mirko Janeček zemřel 9. ledna 2017 ve věku nedožitých 90 let.

red, 1. prosince 2008