Frans Eemil Sillanpää

16. září 1888 se v Hämeenkyrö narodil velký finský prozaik a uumělec – Frans Eemil Sillanpää. V roce 1939 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Studoval na helsinské univerzitě přírodní vědy. Zde se seznámil i s dílem filozofa E.H.Heackela. Učení tohoto filozofa poznamenalo umělcův život. Jeho přírodovědný monismus se stal jedním ze základů Sillanpääovy životní filozofie. V nejznámějším díle – románu Umírala maličká (Nuorena nuknunut, 1931) – autor své "hledání vztahu mezi degenerujícím tělem a vzkvétajícím duchem", jak je sám nazval, dovedl k vrcholu.

Z jeho dalších děl je třeba jmenovat díla Lidé v letní noci (Ihmiset suviyössä, 1934) a Srpen (Elokuu, 1941) – v nich prožívají hrdinové celý "román" v jediném či několika málo dnech. Autorovo chápání času zde vychází z učení H.Bergsona. V románu Zbožná bída (Hurskas kurjuus, 1919) nechává autor svého hrdinu žít dál alespoň ve vzpomínkách těch, kteří byli svědky jeho absurdní smrti.

Autor, jako první z finských umělců, reagoval na občanskou válku. Podruhé pozdvihl hlas ve jménu dějin v podvečer 2. světové války, kdy zveřejnil slavný Vánoční dopis diktátorům – Hitlerovi, Mussolinimu a Stalinovi. Dopis končí větou: "Vaše moc totiž nesahá nad prach země." Autobiografický román Nádhera a bída lidského života (Yhmiselon ihannus ja kurjus, 1945) již nedokončil. S otevřeností a humorem zde odhaluje vlastní tvář. Potom již knižně vydává jen vzpomínky na dětství – Chlapec žil svůj život (Poika eli elämäänsä, 1953), píše fejetony a krátké povídky. Vánočními fejetony z let padesátých položil základy nového žánru – rozhlasové povídky.

Frans Eemil Sillanpää zemřel 3. června 1964 v Helsinkách.

podle Lidových novin   ms