Pohladit ledy, křehké a krásné jak křídla motýlí

Petra Doležalová (vlevo) spolu
s autorkou článku Lidmilou Němcovou (vpravo)
foto Jiří Bartoň

Království 1200 let starého ledu (Norsko)
foto Petra Doležalová

Krása miluje opuštěná místa (Lofoty)
foto Petra Doležalová

Nezbytné zásoby na cestu (Špicberky)
foto Petra Doležalová

Rozhovor s Petrou Doležalovou, autorkou knihy Doteky Severu

Na našich stránkách jsme uveřejnili informaci o knížce Doteky Severu i o stejnojmenné výstavě fotografií Petry Doležalové v Praze. Autorka se narodila roku 1976 v Brně, kde studovala ekonomii; pak ještě v Kalifornii studovala „media relations“. Ve své dnešní profesi se věnuje především oboru „public relations“, který propojila s fotografováním a žurnalistikou. Následující interview mapuje vývoj jejího vztahu k Severu.

Proč a kdy jste jela poprvé na Sever? Co bylo impulzem?

Poprvé jsem se na Sever dostala asi před sedmi lety. Několikrát jsem byla krátce pracovně ve Švédsku, Norsku, a Finsku, ale krásy tamní krajiny jsem vnímala většinou jen z automobilu no a tehdy jsem zatoužila rozjet se za polární kruh sama na delší dobu. Později jsem se do Norska vrátila na několik dnů fotografovat s Jirkou Kolbabou pro magazín V-style (nyní LIV), který vedu. Tehdy nám nepřálo počasí, věděla jsem, že se na Sever musím vrátit. A vracení se mi stalo přímo posedlostí

Čím Vás Sever vnitřně obohatil?

Klidem, jaký jsem cítila v přírodě i mezi lidmi. Poznáním, v jak drsných životních podmínkách lidé dokážou žít, a to daleko spokojeněji než u nás. Zkušenností, že k životní rovnováze a nalezení svého místa na zemi – jakéhosi vnitřního smyslu – nemá cenu hledat daleko kolem sebe. Že je třeba se jen občas zastavit a nechat promlouvat svésmysly. Uprostřed drsné arktické přírody jsem si uvědomila, že přestože je tu často sám, nevnímá to jako osamění.

Do Norska se chystám na začátku a konci léta a plánuji návštěvu i dalších severských zemí. Ráda bych přivezla nové příběhy a samozřejmě fotografie.

Byla láska k fotografování před láskou k Severu?

Dřív, než jsem se dostala do pracovního kolotoče, jsem hodně kreslila. Vystudovala jsem daně, věnovala se marketingu, obchodu, moderování a na obrázky nezbyl čas. S odstupem času mi došlo, že k práci, která mě sice bavila, mi stále něco chybí. Díky časopisu pro švédskou společnost Volvo, který od začátku jeho existence vedu, jsem začala více psát a pak i fotit. Byla to sice náhoda, ale lásce k focení jsem propadla docela rychle. Začala jsem jako samouk s pomocí několika knih a kurzů, a pak i přátel fotografů. Hledáček fotoaparátu mi dal nový úhel pohledu na svět. Začala jsem vnímat detaily, nálady, atmosféry, příběhy a emoce tam, kde jsem si jich dřív nevšímala. Fotografování totiž naučí víc vnímat přítomnost a samozřejmě si díky němu můžete rozšířit obzory, hlavně když je spojené se psaním. Dnes mám vlastní PR agenturu BlueWind, a kombinuji práci před počítačem s cestováním a fotografováním. Bohužel to první momentálně převládá.

K Vaší nedávné výstavě: byla zajímavá svou interaktivní formou, nešlo pouze o výstavu fotografií. Co na ní bylo jiného oproti jiným výstavám?

Sebelepší fotografie je statická, zatímco svět je v pohybu. Proto jsem doplnila výstavu i „filmy“ – rozpohybovanými fotografiemi doplněnými severskou hudbou. Ať je člověk kdekoliv, působí na něj všechny smysly, nejen oči To byl další záměr: zapojit co nejvíce smyslů, propojit fotografii s hudbou, zvuky, designem, slovy, vůněmi a nechat lidi, aby se na chvilku zastavili, uvelebili se v křeslech a relaxovali.

U nás lidé na výstavy nechodí tak často jako v některých jiných zemích. Myslím si, že jedním z důvodů je i skutečnost, že se tam „chodí po špičkách“. Většinou je v galeriích hrobové ticho a ostražitá paní sleduje návštěvníky, aby se náhodou něčeho nedotkli. Pokusili jsme se proto vytvořit místo, kde si mohli lidé posedět ve skandinávských křesílkách, prolistovat knihu, shlédnout filmy prostě si odpočinout a myslím, že se to podařilo, alespoň podle ohlasů a vzrůstající návštěvnosti, která mne opravdu velmi potěšila. Zjistila jsem, že lidé přes hektičnost dnešní doby podobný klid a relax vyhledávají.

Nedávno jsem měla menší výstavu spojenou s čajovnou v rámci festivalu Nordfest v Bratislavě, který pořádal Tomáš Polák z bratislavské agentury stoptime s několika dalšími nadšenci pro Sever. Byla to velmi příjemná spolupráce.

Ráda bych výstavu přenesla i do jiných měst a samozřejmě postupně obohatila o nové fotografie. Záleží na možnostech a jednáních s vhodnými galeriemi.

Píšete básně, na výstavě byly ukázky i s anglickým překladem, které zaujaly naše členy; můžeme některou uveřejnit?

Ano, třeba tuto:

Kde se dá koupit vaše knížka fotografií a textů?

Kniha Doteky Severu vyšla dvojjazyčně (česky a anglicky) a je k dostání v některých knihkupectvích, také na Internetu www.bluewind.cz.

Děkuji za odpovědi.

Lidmila Němcová, 13. srpna 2007