Atli Heimir Sveinsson v Praze

Šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal
na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina
po světové premiéře Čtvrté symfonie
Atli Heimira Sveinssona

Atli Heimir Sveinsson přijímá
na pódiu červenou růži od
předsedkyně islandské sekce
Severské společnosti

Setkání s islandským hudebním skladatelem

Islandský hudební skladatel Atli Heimir Sveinsson se narodil v Reykjavíku v roce 1938. Už v 10 letech se učil hrát na klavír a hudbě zasvětil celý svůj další život. V letech 1959–1963 studoval v Německu v Kolíně nad Rýnem, pak se ještě dále vzdělával v Německu a Holandsku; tam osobně poznal i významné evropské skladatele, např. Oliviera Messiaena, Pierra Bouleze aj. Na Reykjavícké hudební akademii byl u zrodu třídy skladby, působil i v rozhlase, kde jeho pořady o hudební historii dosáhly veliké popularity. V letech 1972–1983 byl prezidentem Asociace islandských hudebních skladatelů, v období 1974–1976 rovněž prezidentem Rady severských skladatelů. Za svůj flétnový koncert dostal v roce 1976 Cenu severské hudby, kterou pět severských zemí uděluje vždy jednou za dva roky. Od roku 1992 mu islandský parlament za jeho zásluhy poskytuje doživotní čestný plat.

Atli Heimir Sveinsson přijel do Prahy na přehlídku vybrané soudobé hudby Pražské premiéry 2007 ( zacíleno na Sever). Ušlechtilý výraz skladatele zobrazuje jeho nitro plné hudby i hlubokého humanismu. Ochotně odpovídal na zvídavé otázky a s radostí jsem slyšela o jeho pěkném vztahu k naší zemi.

Nejsme pro něho zemí neznámou. Byl zde už asi čtyřikrát nebo pětkrát, poprvé tudy projížděl s manželkou brzy po sovětské invazi v roce 1969. Loni u nás prožil dokonce delší dobu, šest týdnů pobýval v Čejkovicích u Divišova jako host islandského honorárního konzula Þórira Gunnarssona. Bylo poměrně chladné jaro, procházel se tam krásnou krajinou, obdivoval hrad v blízkém Českém Šternberku, ale především se věnoval práci – dokončil tu 4. symfonii, která se dostala na pořad letošní pražské přehlídky.

Skladatel byl poctěn pozváním do Prahy na světovou premiéru uvedené symfonie v podání našeho nejpřednějšího orchestru, jehož závěrečných zkoušek se zúčastnil. Skladba není nijak lehká, klade na hráče vysoké nároky, nutí k zamyšlení a je i trochu neobvyklá – dva sóloví houslisté vystupují nad orchestrem, každý na opačném konci. Česká filharmonie je ovšem zkušeným orchestrem a její šéfdirigent Zdeněk Mácal potvrzuje světovou pověst. Pochopil duch skladby a orchestr hraje přesně podle jeho záměru. Obsah skladby je těžké vyjádřit slovy, je ostatně známo, že právě hudba je schopna vyjádřit, nač slova už nestačí. Sám skladatel má ve velké úctě spisovatele – zvláště epiky, kteří dokázali vytvořit rozsáhlé románové fresky (jako Stendhal či Tolstoj); cosi obdobného se obráží i v jeho vlastních skladbách. Čtvrtá symfonie je jakousi zpovědí skladatele, vyjadřuje jeho postoje, zkušenosti a životní prožitky. Jde o meditaci i o rozhovor beze slov – nahoře sólisté představují určitý ideál harmonie, dole orchestr – jako představitel společnosti – s nimi vede dialog. Komponování symfonií umožňuje skladateli hledat a zkoušet nové metody, novou barevnost i nové aspekty – proto by rád v této tvorbě pokračoval.

O několik dnů později jsme se setkali v Rudolfinu na koncertě České filharmonie. Za skladatelem přijela i jeho manželka. Zdeněk Mácal – i přes zdravotní indispozici – beze zbytku splnil představu autora. Úspěch byl mimořádný. Koncertu se zúčastnilo mnoho členů Severské společnosti a její islandské sekce i dalších příznivců Islandu. Jejich dík skladateli vyjádřila symbolicky předsedkyně islandské sekce předáním červené růže. Atli Heimir Sveinsson vstoupil na neprobádaná teritoria hudby a prošlapal v nich nové cesty

Atli Heimir Sveinsson navštívil též další koncerty přehlídky, s nadšením hovořil o pečlivém nastudování a vysoké úrovni všech pořadů. Na úvodním večeru ho např. zaujal vynikající pěveckou technikou barytonista Roman Janál. Je dobře, že přehlídka umožnila poznat i paralelní soudobou hudbu českých skladatelů, z mladých ocenil např. Ondřeje Adámka. Češi jsou ostatně známi jako dobří hudebníci a hodně jich působilo a dosud působí na Islandu. Velikou tradici mají na Islandu hudební školy; stát je podporuje a existují dokonce i v poměrně malých městech. Mezi pedagogy – především mimo Reykjavík – najdeme Čechy, Poláky a Maďary. Významná je také na celém území Islandu činnost pěveckých sborů. Vysoká kulturní úroveň souvisí s vysokou vzdělaností a kvalitními učiteli.

I když Atli Heimir Sveinsson mnohá místa v Praze už poznal dříve, uvítal iniciativu islandské sekce a se zájmem si prohlédl v doprovodu dr. Olgy Mojžíšové muzeum Bedřicha Smetany i památník Jaroslava Ježka v původním skladatelově bytě v Kaprově ulici.

Ani letos Praha Atli Heimira Sveinssona nezklamala. Navíc se zapsala do jeho curricula vitae jako místo památné světové premiéry jeho 4. symfonie.

Lidmila Němcová, březen 2007