Královský dvůr v Kodani – včera a dnes

Státní zámek Ratibořice

Čtyři generace dánských králů
(z archivu Státního zámku Ratibořice)

Dominique Devaux Blažková (vpravo) zazpívala
za doprovodu harfy Brony Kleblenové (vlevo)

Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnil
i dánský velvyslanec Jørgen Bøjer

foto Michael Stanovský

Archivy a depozitáře našich památkových ústavů, hradů, zámků, státních archivů a třeba i městských radnic skrývají mnohdy neočekávané poklady. Někdy mne zaráží, jak je možné, že dobrý archivář neví, co všechno jeho království skrývá. Přesněji řečeno – zaráželo. Až do té doby, než mě jeden známý do takového depozitáře, tuším nějakého zemědělského archivu, pozval. Nekonečné regály zatříděných materiálů, nekonečné hromady nezatříděných. Mezi tím jeden človíček, který měl starost spíš všechno popsat a zachránit před plísní než prohlédnout, ocenit unikátnost a ještě se starat o zveřejnění. Neříkám, že to všude vypadá právě takhle, ale mnohdy člověk nebude daleko od pravdy.

Na druhou stranu to může být i k něčemu dobré. Stále je ještě prohlížení archivů dobrodružně objevná činnost, stále ještě můžeme nalézt zajímavé poklady.

Na zámku v Ratibořicích nedávno objevili asi šest stovek unikátních fotografií z historie kodaňského královského dvora. „V Dánsku neměli ani tušení, že by se taková sbírka mohla nalézat na ratibořickém zámku,“ řekl mi jeden z iniciátorů výstavy Jaroslav Klempíř.

Ve spolupráci s Dánským královským velvyslanectvím, za podpory krajské památkové péče a za sponzorského podpory několika firem se podařilo z bohaté sbírky sestavit malý výběr vzácných historických fotografií ze sbírek NKP státního zámku a vystavit je v zámeckém vestibulu.

Vernisáž výstavy „Královský dvůr v Kodani – včera a dnes“ se konala 20. května 2006, úvodní slovo pronesl velvyslanec Dánského království v ČR pan Jørgen Bøjer a ředitelka Národního památkového ústavu v Pardubicích, jemuž zámek patří, Ing. arch. Iva Lánská.

Vernisáž byla doprovázena hudbou v podání Ivy Jeriové (klavír) a Filipa Jerie (flétna). Po vernisáži následoval koncert, na němž zazpívala mezzosopránistka Dominique Devaux Blažková za doprovodu harfy Brony Kleblenové výběr z českých, dánských a norských písní.

Výstava trvala do 31. srpna 2006

Z historie

Ratibořický zámek má dlouhou historii. Původní tvrz z konce 14. století byla přestavěna na barokní letohrádek. Zámek byl vybudován v letech 1702–1708 pro knížete Lorenza Piccolominiho a ve formách pozdního středoevropského klasicismu a empíru byl přebudován pro Kateřinu Vilemínu vévodkyni Zaháňskou v letech 1826–1827. Ratibořický zámek je v povědomí široké veřejnosti nerozlučně spjat právě s touto postavou, známou „paní kněžnou“ z knihy Boženy Němcové Babička, jejíž děj je zasazen do první třetiny 19. století.

Po smrti bezdětné Kateřiny Vilemíny Zaháňské ztratil život v Ratibořicích na svém společenském lesku. Vystřídalo se zde hned několik majitelů panství. Posledním se stal německo-dánský knížecí rod Schaumburg-Lippe, který zámek držel až do konce druhé světové války. Po válce rod na základě Benešových dekretů obvinili z kolaborace s nacisty a jeho majetek byl lidově demokratickým režimem zabaven. Toto obvinění však zůstává dodnes díky svědectví pamětníků sporné.

Po pádu komunismu se rod Schaumburg-Lippe pokusil majetek získat zpět v restituci, ale bezúspěšně. Soud zamítnutí podložil příslušností k německé národnosti, což byl jeden z důvodů, který vyvlastnění na základě Benešových dekretů umožňoval. Nepomohla ani příslušnost k dánskému královskému rodu šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glückburskému, který za druhé světové války představoval v osobě krále Christiana X. velikou překážku Hitlerovým plánům.

Knížecí rod Schaumburg-Lippe

Kořeny rodu Schaumburg-Lippe sahají do 12. století kdy se v německy hovořící oblasti objevuje rod Lippe vládnoucí samostatnému knížectví. V průběhu dějin se od hlavní rodové větve odděluje větev Schaumburg-Lippe, která založila nové suverénní knížectví. V roce 1840 byly vládnoucím knížetem Georgem Wilhelmem zu Schaumburg-Lippe (1784–1860) zakoupeny statky a zámky Náchod a Ratibořice. Tyto statky byly rodem vlastněny do konce II. světové války. Podle manželky knížete Georga, rozené princezny Idy zu Waldeck und Pyrmont (1796–1869) je nazvána dodnes se vyrábějící a známá minerální voda Ida. Poslední generace náchodské tzv. sekundogenitury byly několikrát rodově spřízněny s dánskou královskou rodinou.

Příslušníci hlavní linie rodu vládli do roku 1918 malému knížectví ležícímu na severu Německa jako suverénní panovníci. Svými sňatky byly obě rodové větve, bückburská i mladší náchodská, spřízněny s řadou panovnických rodin na severu Evropy. Sňatkem prince Bedřicha ze Schaumburg-Lippe z náchodské linie rodu s princeznou Louisou, dcerou korunního prince Frederika, pozdějšího krále Frederika VIII., se roku 1896 stali Schaumburgové blízkými příbuznými rodiny panující v jedné z nejstarobylejších monarchií Evropy, v Dánském království.

Princ Friedrich (1868–1945) byl také posledním majitelem Náchoda a Ratibořic. Na tomto sedmasedmdesátiletém muži byla po druhé světové válce demonstrována lynčující moc tzv. Revolučních gard. I když nebylo nijak prokázáno, že by se přihlásil k nacistické ideologii a byl jí nápomocen v uskutečňování jejích zločinů, přesto byl některými „občany“ Náchodska uštván k smrti.

Michael Stanovský, 10. června 2006