Ibsen v Dháce

Norská velvyslankyně Aud Lise Norheimová
zahajuje ibsenovskou konferenci,
Dháka 11. května 2006
foto Norské velvyslanectví v Dháce

Merete Morken Andersenová
na ibsenovské konferenci
foto Norské velvyslanectví v Dháce

Z inscenace Vzkříšení
režiséra Kamaludina Nila
foto The Daily Star, Bangladéš

23. května nastal den D., či vlastně den I.: uplynulo přesně sto let od narození Henrika Ibsena. Centrem akcí, které toto výročí po celý letošní rok doprovázejí, je samozřejmě norské Oslo, ale tak či onak si ho připomínáme víceméně na celém světě.

Akční rádius ibsenovských oslav dosáhl až do vzdáleného Bangladéše, v jehož hlavním městě Dháce v deseti květnových dnech proběhl festival ibsenovských inscenací v provedení divadelních souborů z jihovýchodní Asie: kromě hostitelské země na něm byly zastoupeny Indie, Nepál, Pákistán, Japonsko a Taiwan.

Přestože většina Bangladéšanů má, jak se říká, jiné starosti – dhácké ulice se hemží zmrzačenými žebráky a celou zemi opakovaně ochromují politické stávky a demonstrace, jejichž účastníci žádají tak elementární věci, jako je zajištění plynulé dodávky vody a elektřiny do domácností -, zmíněná divadelní přehlídka se těšila mimořádné pozornosti odborné i laické veřejnosti. Místní média o ní denně přinášela podrobné zprávy a informace, a téměř všechna představení, odehrávající se na dvou scénách moderního, teprve před půl druhým rokem postaveného Národního divadla, byla zaplněna do posledního místa.

Festival zahájila dramatická mozaika Vzkříšení, volně rozvíjející základní témata Ibsenových her. Její autor a režisér Kamaluddin Nilu, který je zároveň uměleckým šéfem a generálním tajemníkem pořádajícího Centra asijského divadla, klade důraz na Ibsenovu vazbu na současnost. Upozorňuje, že zatímco v Evropě občas zaznívají skeptické hlasy, označující norského dramatika za vyčpělého „nudného moralistu“, v Bangladéši a okolních zemích jsou otázky, které Ibsen ve svém díle nastoluje – například rovnoprávné postavení ženy v manželském svazku či vztah jedince a společnosti, menšiny a většiny – nanejvýš aktuální.

Úroveň jednotlivých představení značně variovala: některá trpěla školáckými hereckými i technickými nedostatky a měla daleko do dokonalosti, jiná zanechala silný, jednoznačně pozitivní dojem. Nejzajímavější byly patrně citlivě pojaté adaptace, které v sobě skloubily evropskou divadelní tradici s prvky divadla asijského, jako tomu bylo v inscenaci Domova loutek nepálského režiséra Sunila Pokharela a jeho Aarohan Theatre, navazující mj. na domácí buddhistické a hinduistické kořeny.

Zároveň s festivalem proběhla v Dháce konference na téma Sociopolitické aspekty Ibsenových her, na které se sešli vysokoškolští pedagogové, divadelní režiséři, spisovatelé a kulturní pracovníci z Asie, Evropy a Spojených států. K příspěvkům, které vzbudily značnou pozornost, patřilo bezpochyby pojednání profesorky Teheránské univerzity Farindoht Zahedi o pohnuté historii uvádění Ibsenových her v Íránu. Levicový dramatik a režisér Said Soltanpour tu byl za svou provokativní interpretaci Nepřítele lidu nejprve na několik let uvězněn a nakonec, roku 1981, jako radikální aktivista popraven!

Zbyněk Černík 25. května 2006