Osmý div světa aneb Tajemství Ďáblovy bible (7)

7. díl seriálu Osmý div světa aneb Tajemství Ďáblovy bible

V sedmém díle seriálu Karel Moudrý hovořil se studentkami švédštiny FF UK v Praze Adélou Kudrnovou a Helenou Stiessovou o jejich projektu, v rámci kterého vyrazí po stopách válečné kořisti třicetileté války…

Opat a ďábel

Opat: Proč se usmíváš? Vysmíváš se?

Ďábel: Na tebe se usmívám, otče opate, ve vší zdvořilosti. Nebo počestnosti? Pletu si to.

Opat: Vysmíváš se, všemu se vysmíváš. Jsi špatnost a ve špatnost se obrátíš, jako my lidé jsme prach a v prach se obrátíme. Jsi zlo a ve zlo se obrátíš. Jsi zkáza a ve zkázu obrátíš všechno čeho se dotkneš. Jsi zloba ve zlobu oděná. Jsi branou pekel odkud nevede cesta.

Ďábel: No, neplýtváš vášní, otče opate? Jen se usměju a už je zle. Jsem přece anděl, otče mnichů. Sice padlý, ale přece. Jsou andělé tam nahoře, kam se tak často díváš, přestože tam nic nevidíš – a že bys rád? – a potom my, andělé padlí, zatracení, prokletí, nehodní, nepřípadní, zpustlí andělé bez schlíplých křídel. Mám tam nahoře bratry. Ted v mém případě sestry, ale jsou to sestry a jsou to bratři? Jak nás poznáváš? Víš kolik lidí denně by nás poprosilo o pomoc? Víš kolik lidí ve dne i v noci nabízí smlouvu za nicotnou duši a čekají na smlouvu se mnou?

Opat: Hříšní…

Ďábel: Zklamaní, chudí, bezmocní, urážení, ponižování, podvádění, nemocní, umírající, bědy všeho světa.

Opat: Mají se modlit za spásu duše. A doufat. A s pokorou nést svůj kříž, úděl boží a věřit…

Ďábel: Čemu. Že jim pomůže člověk, bratr, bližní. Kdepak, otče opate, lidé zabouchnou dveře před cizí starostí a trápením. I kdyby, není dost těch, kteří rozdali a šli světem žebrotou? Není dost těch, kteří se rozdali a plouží se tím světem bez radosti jako stín mátoh pohoršlivých vlastní neschopností být užitečný alespoň k ničemu. Nevidíš, protože nechceš vidět, neslyšíš, protože sám sebe ohlušíš modlitbou a zpěvem, sám sobě kopeš hrob. Nebo hrobeš kop? Nemáš to všechno jedno od kolébky na hřbitov – na pěšině ke kostelu, kde vedle márnice je útulek pro ty, co už dodýchali?

Opat: Už mnohokrát jsem se ptala, proč se vlastně lidé bojí smrti. Někteří pekla, někteří Posledního soudu, jiní proto, že si už nebudou moci cpát to své panděro a zalévat hloupost vínem nebo se válet s děvkou v posteli. Proč se bojí, když znají smrt nejlépe ze všeho na světě? Nebyli mrtví už před narozením – celou věčnost a té další se lekají.

Opat: Jméno archanděla Rafaela znamená: Bůh uzdravuje. A Rafael přináší naše modlitby svatým, jeden ze sedmi archandělů…

Ďábel: A co svatý Arnold? Přímluvce za dobrou smrt. Bláznivý Řek, který hrával císaři Karlovi Velikému na citeru a napravoval dvůr příkladem vlastní ctnosti. Divný člověk. Vyprosil si veliký les, a když mu jej císař daroval, Arnold jej rozdal deseti vesnicím. Chudák z Chudákova.

Opat: Udělal bych totéž.

Ďábel: A pročpak to neudělá můj opat?

Opat: Protože…

Ďábel: Protože chce nechat opsat v největší knize světa všechnu světskou moudrost. Ctnost pověš na trám jako starou kůži. Rozdej klášter, nechtěj knihu. Jdi cestou necestou, odnikud nikam. Co změníš na starém světě, který se belhal o holi co paměť pamatuje? Proč si vlastně nenapíšeš svou knihu?

Opat: Chtěl jsem, kdysi, dávno.

Ďábel: A jejda. Básník?

Opat: Mizerný básník. Psával jsem po nocích a četl si v duchu, jak škoda pergamenu na…

Ďábel: Na vlastní pýchu. Nech zapsat svá kázání, třeba se ti uleví. A za tisíce let budou lidé číst, cos napsal a říkat si: Jejda, ten náš opat opátek, jakoby tu byl s námi…

Opat: Mlč. Jsi pochybnost.

Ďábel: Vidím.

Opat: Vidíš dílo, které jsi rozsel…

Karel Moudrý, ČRo Leonardo, vysílání 17. května 2006