Augustova cena (August Priset)

foto Janerik Henriksson, svt.se

Prosinec je ve Švédsku každoročně měsícem udílení cen. Těmi nejznámějšími a nejprestižnějšími jsou samozřejmě ceny Nobelovy, které jejich laureátům na základě rozhodnutí příslušných švédských institucí slavnostně předává sám pan král.

Pokud jde o Nobelovu cenu za literaturu, o jejíchž nositelích rozhoduje osmnáct moudrých členů Švédské akademie, platí ovšem už delší dobu nepsaná zásada, že mezi její kandidáty nejsou zařazováni žádní domácí autoři. Ti se proto musejí spokojit s ryze tuzemskými poctami.

Největší vážnosti mezi švédskými literárními trofejemi se těší Augustova cena, příznačně nazvaná podle otce moderního švédského písemnictví Augusta Strindberga. Mezi tvůrce, kteří tuto cenu, udělovanou rovněž v posledním měsíci roku, už jednou či dokonce víckrát obdrželi, patří řada předních současných spisovatelů, například Kerstin Ekmanová, Per Olov Enquist nebo Mikael Niemi, jehož román Popmusic z Vittuly dosáhl v devítimilionovém Švédsku neuvěřitelného nákladu osm set tisíc výtisků a byl přeložen do mnoha jazyků.

Augustova cena se uděluje v kategorii odborné literatury, literatury pro děti a mládež a v blízké budoucnosti se snad bude udělovat také v kategorii překladu. Pozornost kritiky i čtenářů se však samozřejmě vždycky upírá především na hlavní cenu za beletrii. Letos se zdálo, že je zde o vítězi předem rozhodnuto: odborná veřejnost se téměř jednohlasně shodovala, že augustovské vavříny sklidí román Gangsteři ostříleného harcovníka Klase Östergrena, navazující na jeho průlomové dílo Džentlmeni. Jak to tak ovšem občas chodí, nakonec všechno bylo jinak: Östergren proti všemu očekávání odešel s prázdnou a tím, kdo se nakonec radoval, se překvapivě stala čtyřiačtyřicetiletá Monika Fagerholmová.

Román Americká dívka, za který byla Fagerholmová odměněna, se odehrává v bohem zapomenutém koutě Finska, jehož atmosféra se vyznačuje různými záhadami, tušeními a mystérii. Z Finska pochází i sama spisovatelka, a to navzdory tomu, že její mateřštinou je švédština – je totiž příslušnicí finsko-švédské menšiny, jež přežila z dob, kdy země tisícerých jezer byla nedílnou součástí švédského království. Tvorba finsko-švédských autorů obvykle nese viditelnou pečeť prostředí, ve kterém vzniká, a ve Švédsku je bohužel často považována za periferní a z tohoto důvodu opomíjena a přehlížena. Lze doufat, že ocenění Moniky Fagerholmové pomůže tuto neprávem vžitou představu nabourat.

Augustovské štěstí se letos stejně jako v předcházejících letech mohlo usmát jen na několik málo vybraných jedinců. Někteří z těch, na které se nedostalo, těžko skrývali své zklamání, jiní to brali sportovně. K těm druhým patřil uznávaný detektivkář Åke Edwardson, nominovaný za svou první knihu pro mládež. Cenu sice nezískal, ale i tak byl zcela spokojený, neboť – jak poznamenal -, „ve Švédsku existuje jenom v kategorii, ve které jsem byl navržen, patnáct set potenciálních vítězů“. Což v nás může vyvolat úvahy o tom, do jaké míry je vlastně udílení různých cen – nejen té Augustovy – objektivní a věrohodné. Ale to by už byla jiná kapitola.

Zbyněk Černík 25. prosince 2005