Björk: Vespertine

Nezaměnitelný hlasový projev, přechody od vášnivého zpěvu ve vysokých polohách k zalykanému žvatlání a lámanému recitativu, to všechno dělá z Björk nepřehlédnutelný zjev světové hudební scény. Její hudba není určena k jednoduché konzumaci. Na konci léta přichází islandská zpěvačka se svou čtvrtou sólovou deskou, která se jmenuje Vespertine.

Björk Gudmundsdóttir se narodila v hlavním islandském městě Reykjavíku 21. listopadu 1965. Na klavír se učila hrát už na základní škole. Učitelé položili základy její pozdější kariéry, když poslali její nahrávku do místní rozhlasové stanice. První smlouva a album byly na světě jakoby přes noc. Malá Björk zpívala především islandské cover-verze známých popových hitů. V pubertě se přiklonila spíše tvrdší muzice a prošla několika místními punkovými, jazzovými a rockovými kapelami Toto období vyvrcholilo v roce 1986, kdy se Björk stává členkou skupiny Sugar-cubes. Kapela rychle získala popularitu a zaznamenala úspěch nejen na Islandu, ale také ve Spojených státech a na zhýčkaných Britských ostrovech. V roce 1992 skupina na turné předskakuje i světoznámým U2. Po rozpadu kapely Björk začíná v Londýně pracovat na sólové kariéře.

První sólovou desku, nazvanou prostě Debut, vydala v roce 1993. Debutového alba se prodalo přes tři miliony kusů – a co si může islandská zpěvačka přát?

Druhá sólová deska vznikala pod horkým sluncem Bahamách. Björk si nenechala ujít příležitost pohrávat si se zvukem a atmosférou písní – a tak například skladbu Possibly Maybe, která vznikla po krachu jednoho z jejích vztahů, nahrávala nahá. Album vyšlo v roce 1995 pod názvem Post – jako dopisy z Londýna rodnému Islandu.

Po koncertních šňůrách a vlně slávy přichází islandská zpěvačka v roce 1996 s deskou Telegram, která obsahuje remixy a experimenty na motivy alba Post.

O rok později spatřilo světlo světa album Homogenit. Název měl ukázat na hudební minimalismus nahrávky – písně jsou si podobné, jako by byly jedna. Nejznámější skladbou alba je asi píseň Hunter.

V roce 1999 Björk souhlasila s nabídkou nezávislého dánského režiséra Larse Von Triera na zkomponování hudby k jeho novému filmu. Režisér zpěvačku nakonec přemluvil, aby si ve filmu zahrála i hlavní roli. Natáčení bylo dlouhé, namáhavé a plné napětí – mezi Björk a režisérem docházelo k řadě hádek a scén. Výsledný snímek Dancer In The Dark (v češtině Tanec ve tmě) ale překonal všechna očekávání a kromě mnoha dalších cen vynesl Björk ocenění na filmovém festivalu v Cannes. Podle svých slov se ale zpěvačka ke hraní už nikdy nechce vracet.

V pořadí čtvrtá sólová deska Björk měla vyjít už v květnu. Po několikaměsíčních odkladech a změně názvu islandská diva novinku vydává až na konci léta. Album nese název Vespertine, což je označení pro aktivitu rostlin či bytostí, jež se odehrává v noci. Je to příhodný název a klíč k rozluštění konceptu alba. Jednoduše: je to noční hudba. Křehká, temná, zádumčivá a zároveň velmi silná. Björk tentokrát rezignovala na výrazné rytmické smyčky, které na předchozích deskách (a zvláště na Homogenic) udržovaly pohromadě zvukově rozbité skladby. Ne snad, že by Björk nějak podstatně opustila svůj styl, to jen pravidla noční hudby nedovolují žádné dusání, neboť v noci se netancuje, spíše medituje. Místo toho to cinká a chřastí, všudypřítomné smyčce se mísí s jejím nádherným hlasem, podivné zvuky se rodí tady a tam ve spleti harf a chórů. Hudba ambientně plyne v pomalém tempu, skoro by se dalo říct, že se rozplývá do noci, protéká mezi prsty a nezachytitelně pluje směrem k měsíci – samozřejmě v úplňku.

Deska zní neuvěřitelně koherentně, jakoby Björk skutečně záleželo, aby to celé dávalo nějaký smysl. Tím je atmosféra hluboké noci, marnosti, ztráty, ale zároveň bezpečí, klidu a vyrovnanosti. Domestica – název, který toto album původně mělo, dává tušit, že Björk se snad vrací domů, snad na Island, snad zpátky do sebe. Po bouřlivých letech konečně hudebně a výrazově dospěla, ještě Homogenic a soundtrack Dancer in the Dark byly poznamenány bojem a hledáním výrazu, Vespertine je dovršením. Björk vydala výjimečnou desku, mistrovské dílo, které přitom mohla natočit jen ona. Královna jiného popu, jiné hudby. Těžko by mohl někdo jiný ze scény, které se dříve říkalo taneční, vydat tak křehkou výpověď. Rozhodně ne žádný muž. V tomto ohledu se s Björk může srovnávat snad jen Tori Amos. Jestli někdo řekl, že poslední desky Radiohead jsou o rozpadu, chaosu a nesmyslu, pak Björk s Vespertine předvádí svoji verzi nové hudební syntézy. V hluboké noci, kde jsou všechny věci černé. Tohle je velká noční hudba a lze ji jenom doporučit.

Vespertine vyšla 27. srpna 2001 na labelu One Little Indian

Impuls, časopis pro členy Paegas Clubu, 1. září 2001
Karel Veselý – www.novinky.cz, 31. srpna 2001