Sága prokletých

Nakladatelství Fragment začalo v říjnu vydávat historický cyklus Sagan om Isfolket norské autorky Margit Sandemové (s poněkud zavádějícím českým názvem Sága prokletých). Knihy budou vycházet ve frekvenci čtyř ročně (dvě na podzim a dvě na jaře). Prozatím jsou zakoupena práva na prvních šest dílů s tím, že vydání nebo nevydání ostatních dílů se bude odvíjet od úspěšnosti prodeje těchto prvních šesti dílů.

Tomáš Klár, 1. prosince 2008

Morová rána

Světově proslulá sága Prokletých! Příběh plný tajemství, napětí a lásky. Silje je mladá dívka, která při morové epidemii přijde o všechny své blízké i domov. Je ponechána svému osudu. Když už se všechno zdá být beznadějné, život jí zcela změní náhodné setkání s tajemným cizincem… V té době ještě netuší, že se zanedlouho ocitne v blízkosti strašidelných hor a pozná pravdu o záhadných obyvatelích a jejich prokletí. Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.

Margit Sandemová: Sága prokletých – Morová rána, překlad Olga Zumrová, Fragment 2008, ISBN: 978-80-253-0746-5, 320 stran, doporučená cena 249 Kč

Hon na čarodějnice

Světově proslulá sága Prokletých! Druhá kniha této fascinující ságy líčí další osudy Silje a její rodiny stižené pradávnou kletbou. Zprvu poklidný život se náhle a dramaticky změní a všichni jsou opět na útěku. Hledání nového domova pro ty, kdo jsou stíháni světskými i církevními úřady, však vůbec není snadné. Ubrání se Silje a její rodina nástrahám inkvizice, pro kterou je i sebemenší jinakost záminkou pro mučení a zabíjení nevinných? Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.

Margit Sandemová: Sága prokletých – Hon na čarodějnice, překlad Olga Zumrová, Fragment 2008, ISBN: 978-80-253-0746-5, 296 stran, doporučená cena 249 Kč

---

Ukázka – Morová rána

Silje se nemohla příštího dne do kostela vrátit, protože jedna rána na chodidle se jí zanítila a všichni jí doporučili, že má odpočívat. Ten den si hrála se Sol, dělala drobné práce, které se daly dělat v sedě, a hovořila se dvěma staršími ženami.

Sol byla zábavné dítě, velmi vznětlivé a přímočaré. Byla neuvěřitelně otevřená. Když se zlobila, moc se vztekala, ale stejně tak když byla šťastná, dávala to najevo a všechny je jednoho po druhém zobjímala. Nikdo nerozuměl ani slovo z toho, co říkala, ale všichni usoudili, že jí nemohou být víc než dva roky.

Další den ráno Siljina noha vypadala lépe a znovu doprovodila Benedikta, ale tentokrát, aby ženám ulevili, s sebou vzali i Sol.

Děvčátko divoce běhalo po kostele a její nespoutaná energie je doháněla k zoufalství. Znovu a znovu ji Silje musela snést dolů z kazatelny nebo z ochozu. Znovu a znovu se dítě snažilo vylézt nahoru za Benediktem. Nakonec se rozhodli uvázat ji za lano v presbytáři, kde bylo prázdno.

Stejně jako předtím malovali každý zvlášť. Silje tentokrát dostala o něco složitější úkol, a to namalovat svatozáře kolem hlav nějakých andělů. Udělala to dobře.

„Je to v tobě,“ zamručel spokojeně Benedikt. „Pojď se podívat, co jsem udělal včera, když jsi tu nebyla.“

Šla za ním do jedné z postranních kaplí. Pod malým klenutým stropem namaloval nějaké scény ze Soudného dne, ale Silje okamžitě poznala, co chtěl, aby viděla. Byl to napůl dokončený obraz Padlé panny!

Zrudla a odvrátila se.

Benedikt se hlasitě zasmál. „Ano, je ti dost podobná, že? Tedy, chci říct, její tvář. Ten zbytek jsem si samozřejmě musel domyslet, ale to nebylo tak těžké.“

Silje neměla slov. Cítila se potupená. Žena na obraze nevypadala jako ona. Její břicho bylo plošší a nahoru od pasu toho měla víc než ta věc!

„Takhle vůbec nevypadám,“ vykřikla.

„Můžeš si za to sama,“ pochichtával se přátelsky Benedikt. „Nechtěla jsi mi stát modelem. Ale rád to opravím, stačí když mi řekneš, kde jsem se zmýlil.“

Samozřejmě by bylo správné, kdyby se otočila a odkráčela, aby tak dala najevo své rozhořčení. Přesto nedokázala snést myšlenku, že je její tvář posazená na vršku toho hruškovitého těla, a tak udělala pár rychlých, rozpačitých posunků kolem malby

Ukázka – Hon na čarodějnice

„Mami,“ vykřikla Liv. „Venku stojí nějaký vyhladovělý ubožák a prosí o nocleh na pár dní. Prochází tudy a už nemá sílu jít dál, dokud si nebude moct odpočinout. Loupežníci ho obrali o všechno, co měl.“

Silje vyšla na schody. Okamžitě pocítila soucit s nešťastníkem v prostém plášti, který stál před ní.

„Ach! Proboha! Pojďte dál,“ vybídla ho a pomohla mu do schodů. „Musíte cestovat z velké dálky, že?“

„Ano, putoval jsem přes hory ze Sogn do Akershusu, když mě před pár dny přepadli. Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se mistr Johan a pracuji jako písař“

Proti jeho vůli uložili mistra Johana – jehož asketický vzhled zcela stačil na to, aby vypadal jako hladovějící oběť ohavné loupeže – do postele, a pak mu služky donesly nějaké jídlo.

Rozhlédl se z postele po překrásném podkrovním pokoji s nízkým stropem a zaskočily ho všechny ty obrazy na stěnách. Teď zalitoval, že předstíral podlomené zdraví, protože z téhle postele toho moc nevypozoruje. Paní domu je dobrá žena. Možná prostého původu, ale z jejích živých očí vyzařovala srdečnost. Vypadala tak šťastně! Johan zřídka poznal šťastné lidi v kruzích, ve kterých se pohyboval. Samozřejmě prožívali fanatickou radost, když za jeden den chytili hodně čarodějnic – nebo když zažívali pocit vítězství nad zlem uvnitř sebe samého. Najednou však začal pochybovat, že tohle je jediné skutečné štěstí.

Mistr Johan se zhluboka nadechl a hledal ujištění pro svoji dlouholetou oddanou službu inkvizici ve slovech Pedera Palladia (Pozn. překl.: Peder Palladius – dánský biskup, který žil v letech 1503-1560): „Čarodějnice teď sklidí svou odměnu. Zhynou v záři tohoto posvátného dne. Spočívá na nich hanba světa – vyžeňte je odsud! Nic jiného si nezaslouží. V Dánsku je loví jako vlky a ve městě Malmö jich má být opět upálena celá tlupa. Na ostrově Als nedávno upálili 52 žen za čarodějnictví, protože každá udala svou sestru a jedna druhou následovala na onen svět“

Tok příjemných myšlenek se zarazil, když si všiml malého chlapce stojícího u dveří.

„Dobrý den,“ pozdravil mistr Johan. „Jak se jmenuješ?“

„Are, syn Tengelův. Je mi sedm let, skoro osm. Jste nemocný?“

„Ani ne.“

„Brzy vám pomůžeme. Ale otec teď není doma a Sol je v lese a kouzlí.“