Jaroslav Rudiš & Petr Pýcha – Léto v Laponsku

Divadelní roadstory o dlouhé cestě na sever

Opuštěná krajina a prázdná silnice. Je léto. Lucie a Leoš stopují do Laponska. Před sebou mají polární kruh a za sebou hromadu problémů, o kterých si myslí, že zůstaly zapomenuté doma. Během dlouhého čekání na krajnici začíná minulost znovu ožívat. Hořká komedie pro 2 ženy a 3 muže. Za Léto v Laponsku autoři získali 2. cenu v Dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2005 a Cenu Českého rozhlasu 3 Vltava, který hru uvede na podzim 2006.

U literární kritiky tato knížka příliš nezabodovala. „Hra Léto v Laponsku Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy byla nedávno oceněna hned dvěma prestižními cenami a, ač to u dramatických textů není běžné, téměř záhy knižně vydána. Víc než čímkoli jiným je to důkazem naprosté ztráty soudnosti grémií porotců, nejspíš již zcela ztrativších přehled o tom, co je to kvalitní a inspirativní divadelní text,“ napsal ve své recenzi Roman Sikora (Literární noviny 23/2006, 8. června 2006). Sikora dále rozebírá otázku, zda důvodem k ocenění podobných her je nedostatek kvalitní domácí tvorby, zda jde o nějaký „kamarádšaft“, nebo zda si porotci jen neulehčují práci a automaticky nenahlížejí na již úspěšné autory pozitivním okem.

Čtenář našeho listu, který se nechá nalákat na název knížky (hry), možná bude trochu rozčarován, že toho Laponska v knížce zase až tak není. Je pravdou, že protagonisté odjíždějí do Laponska, ale zrovna tak by mohli spolu odjet kamkoliv jinam, kde se dají najít nějaké zbytky animistického náboženství, šamanismu či tajemna. Ve skutečnosti totiž jde o hru, která řeší problémy poněkud atypické rodiny, kde otec na rodinu kašle a shání si milenky a matka se upnula na jediného syna a zároveň podlehla vlivu sektářského guru Oriona, který stále hovoří o astrálních dálnicích. Matka syna Leoše nutí, aby se seancí a výprav po orionových dálnicích účastnil s ní. Ve chvíli, kdy se Leoš seznámí s otcovou (rádoby) milenkou, nekonformní Lucií se zvláštní posedlostí mýty a šamany dalekého Laponska, se vše změní.

Příběh se pak vyvíjí poněkud prvoplánově a, jak říká Sikora ve své recenzi, „v tomto směru trpí hra snad největší slabinou, dokonce naivitou.“ Dále pokračuje „Her na podobné téma osobnostního zrání spojeného s vymezením se vůči rodičům bylo napsáno už bezpočet. Některé byly divočejší, některé podobně unylé.“

Ani vyvrcholení celé hry není nijak překvapivé, dá se předvídat z vývoje celého děje. Někdo by mohl říci, že se vyvíjí až příliš „červenoknihovnově“.

Na druhou stranu si myslím, že není třeba hru zase až tak zatracovat. Správný „Seveřan“ v ní sice svoji severskou touhu příliš neukojí, na druhou stranu schopný režisér v inscenaci hry určitě uplatní i kvality, které čtenáře na první pohled do oka zrovna neuhodí. O toho je totiž režisér. Nechme se překvapit – třeba podzimním rozhlasovým uvedením.

red, 10. června 2006

---

Jaroslav Rudiš & Petr Pýcha: Léto v Laponsku, vyšlo 26. dubna 2006 jako 5. svazek edice pro nové texty FRESH v nakladatelství Labyrint, 90 stran, brož. 129 Kč, ISBN 80-85935-75-9

---

Rozhovor s Petrem Pýchou

Na internetovém Portálu české literatury byl uveřejněn rozhovor Radima Kopáče s jedním z autorů s Petrem Pýchou.

Proč jste vaši „hořkou komedii pro 2 ženy a 3 muže“ umístili zrovna do Laponska?
Když jsme Léto v Laponsku psali, mysleli jsme při tom mimo jiné na všechny ty obchodníky s jinou realitou, kupčíky s paralelními světy. Stačí si otevřít časopisy jako Regenerace nebo Meduňka, jejich stránky, které věnují inzerátům. Silvova metoda, víkendový kurz – pět tisíc korun, Cestování v astrálním těle, jednodenní rychlokurz – dva tisíce korun, Jóga vycházejícího Slunce I. stupně – tisíc. Duchovní nebo rádoby duchovní svět se stává polem pro slušný kšeft. Klasické tržiště. A tohle si uvědomuje i naše hrdinka Lucie. Na jednu stranu se podobným akcím vysmívá, na druhou stranu ji přitahují. Rozhodli jsme se ji totiž obtěžkat silným zájmem o přírodní národy a původní kultury, ke kterým patří i mýty a magie. Ale kde je hledat, aby z toho mohla být plánovaná roadstory? Takže nás napadl Sever, Laponsko, Laponci, jejich mýty, šamanismus. I když si samozřejmě uvědomujeme, že tenhle svět taky dneska už neexistuje ve své původní podobě a že pařát naší „úspěšné“ civilizace se zaryl i tam a nabídl tamějším obyvatelům třeba alkohol a tak podobně. Laponsko jsme zvolili spíš jako symbol, který by obecně mohl být spojován s čímsi původním.

Byl jste někdy v Laponsku?
Ne, ani já, ani Jára Rudiš. Ale během psaní jsme o něm hodně četli. Pátrali jsme po laponských mýtech, dověděli jsme se, jak žili laponské rodiny, kdy měly ženy děti, jak je vychovávaly, něco o šamanech. Ale ona ta hra přece není ani tak o Laponsku, jako spíš o odvaze zvednout kotvy. O odvaze ke změně. Podívejte, náš hlavní hrdina Leoš. Je mu jednatřicet, žije ve společném bytě s otcem a matkou, a když přijde z práce, lepí letadýlka. Jeho problém tkví v tom, že nechce nikomu ublížit, a matce, která je na něj nesmírně fixovaná, už vůbec ne. Tak holt dennodenně, i když nespokojený, dělá pořád to samé. Odvahu ke změně bude muset v naší hře hledat i Lucie a přinejmenším o ní přemítá i matka, a to ve vztahu k otci.

Unese hra, která je určená pro jeviště, podobu knížky? Neztrácí něco?
V době, kdy se v próze už dávno nepracuje jen s klasickým střídáním pásma vypravěče a pásma postav a knížka může být od začátku do konce dialogem dvou hrdinů, může mít scénář ke čtenáři blíž než dříve. I když samozřejmě ta forma scénáře – postava, replika, postava, replika může někoho odrazovat. Na druhé straně v naší jevištní představě nepovyšujeme jiné divadelní výrazové prostředky jako pohyb, situace, hudbu nad jazyk a nemusíme je v poznámkách klopotně popisovat. Pro nás je stejně podstatné, o čem postavy mluví, jako to, jak mluví. Jejich jazyk je stylizovaný, plynou z něj jejich rysy, humor.

Ostatně kdy ji na jevišti uvidíme? A kde?
To sami nevíme. Do divadel se scénáře oceněné „Radokem“ dostaly teprve v březnu. A na reakce dramaturgů zatím čekáme.

převzato z czechlit.cz, 12. května 2006

O autorech

Jaroslav Rudiš (*1972 v Turnově) Debutoval románem „rockových příběhů z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem (2002), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Následovala komiksová trilogie Alois Nebel (společně s Jaromírem 99, 2003–2005), podle níž vznikla divadelní hra (Činoherní studio Ústí nad Labem, 2005). Je autorem scénáře k filmu Grandhotel. Stejnojmenný román vychází na podzim 2006. Vystupuje se skupinou U-Bahn. Žije v Praze. Hru Léto v Laponsku napsal v roce 2005 společně s Petrem Pýchou, spolužákem ze základní školy v Lomnici nad Popelkou.

Petr Pýcha (*1972 v Mostě) Zabývá se literární publicistikou, píše fejetony a povídky. Od konce 90. let se autorsky a režijně věnuje amatérskému divadlu. Napsal divadelní hry Republiku za koně a fotbal (získala několik ocenění) a Nastavená hra. V současné době připravuje k vydání povídkový román. Učí na gymnáziu a žije v Podkrkonoší.