Jaro na švédském knižním trhu

Henning Mankell

Jerker Virdborg

   Torgny Lindgren

Klimaticky vzato, jaro do Švédska obvykle přichází později, než jsme zvyklí v našich zeměpisných šířkách. Ani letos tomu nebylo jinak, ale i když venku ještě docela nedávno mrzlo, až to praštělo, do knihkupectví přiletěla první vlaštovka v podobě velkého jarního knižního výprodeje. Na tuto akci, která má již několikaletou tradici, Švédové vždy s napětím čekají, protože se v jejím průběhu dá za babku – maximálně za hubičku – koupit spousta zajímavých titulů z oblasti beletrie, literatury faktu či literatury odborné.

Horkých knižních novinek se cenové slevy samozřejmě netýkají, to ovšem vůbec neznamená, že by o ně byl menší zájem. A tak mi dovolte, abych se teď alespoň o několika z nich zmínil.

Švédsko patří k zemím s poměrně liberální imigrační politikou, takže řada jeho současných obyvatel má jinou než bílou barvu pleti a exoticky znějící jméno. O jednom přistěhovalci, švédském občanovi Mehdim Ghezalim, pojednává kniha novináře Gösty Hulténa Vězeň z Guantánama. Ghezali sice vyrostl ve Švédsku, ale jako vyznavač islámu strávil nějaký čas v Afghánistánu a Pákistánu. Jelikož tam pobýval právě v době, kdy se Spojené státy rozhodly zúčtovat s bin Ládinem, byl označen za teroristu a odvezen na nechvalně proslulou americkou základnu na Kubě. Tam byl bez soudu držen dva a půl roku v kleci dvakrát dva a půl metru a podrobován různým formám mučení, které kniha podrobně popisuje.

Do jarního knižního mlýna přispěli svou troškou dva finskošvédští autoři, tj. příslušníci švédské jazykové menšiny, která ve Finsku přežila z dob, kdy tato země byla součástí Švédského království, a dnes tu tvoří jakousi diasporu. Monika Fagerholmová před devíti lety u čtenářů i kritiky prorazila generačním románem Báječné ženy u vody a nyní přišla s další čtivou prózou o smrti, zradě, lásce a nenaplněných nadějích Americká dívka. Její krajan Kjell Westö si získal uznání kriticky laděnými romány, odehrávajícími se v prostředí vyšších vrstev v jeho rodných Helsinkách. Čerstvý výbor povídek z let 1989 až 2004, který právě vyšel pod názvem Klidní favorité, je jim tematicky velmi blízký.

Jerker Virdborg, jeden z nejslibnějších mladých talentů, ve svých prózách rozviklává zavedená realistická schémata a zdůrazňuje záhadnost a mnohoznačnost zdánlivě všedních skutečností. Kulisy jeho nejnovějšího románu Zmizelí tvoří stockholmské podzemí: kryty, tunely a opuštěné stanice metra, v nichž lze velmi snadno zabloudit, a to v nejednom slova smyslu.

Mezi autory nových knih, jejichž vydání je ohlášeno na letošní jarní měsíce, nechybí přirozeně ani příslušníci starší spisovatelské generace, již trvale zabydlené na švédském parnasu. Nejúspěšnější současný detektivkář Henning Mankell napsal thriller Kennedyho mozek, odehrávající se na pozadí epidemie AIDS, žijící klasik Torgny Lindgren obohatí knižní nabídku románem Dorého bible, tvořícím závěrečnou část volného literárního triptychu, jehož první díl, Čmeláčí med, byl přeložen i do češtiny.

Politicky zaměřenou knihou jsem začal, a proto mi dovolte, abych titulem, který lze klasifikovat jako politikum, i skončil. U příležitosti desátého výročí nástupu Görana Perssona do funkce předsedy švédské vlády o něm skupina sedmnácti žurnalistů, publicistů a politologů publikovala soubor statí nazvaný příznačně Moc především. Ano, společným tématem jednotlivých příspěvků je absence širších vizí a moc nikoli jako prostředek, ale jako cíl. Pokud vám to náhodou něco připomíná, je to podobnost čistě náhodná.

Zbyněk Černík, 9. dubna 2005