Þorbergur Þórðarson: Kameny mluví

Kamenný Islandský večírek

17. února 2005 se v Městské knihovně v Praze konal Islandský večírek známého muzikanta, písničkáře, cestovatele a novináře Jana Buriana. Kromě promítání filmu Islandská paměť, který natočil spolu s Pavem Kouteckým, se slavilo dlouho očekávané vydání knížky knížku Þorbergura Þórðarsona Kameny mluví. Tato knížka vyšla z popudu Klubu islandských fanatiků. Po několikaletém úsilí Jana Buriana, několika členů Klubu, překladatelky Heleny Kadečkové a také s podstatným přispěním řady sponzorů se na počátku roku 2005 podařilo v nakladatelství Galén nově vydat český překlad knihy Steinarnir tala islandského spisovatele jménem Þórbergur Þórðarson (v „evropské“ transkripci Thorbergura Thórdarsona).

Členové Severské společnosti a Klubu islandských fanatiků ji mohou získat za sníženou cenu. Kontaktujte prosím Janu Jakšovou, e-mail: jana@islandklub.com

---

Thórbergur Thórdarson: Kameny mluví, Galén 2005, ISBN 80-7262-295-1, 167 stran, 2. vydání, v Galénu první

---

Þórbergur Þórðarson

Þórbergur Þórðarson (v oficiální transkripci do latinky Thórbergur Thórdason, v trasnkripci paní Kadečkové pak Tórbergur Tórdason) se narodil roku 1889 v odlehlém kraji pod ledovci na jihovýchodním pobřeží Islandu. Jako sedmnáctiletý odešel na moře, ale po třech letech se vzdal svého ideálu stát se kapitánem a usadil se v Reykjavíku. Studoval na tamější univerzitě islandský jazyk a literaturu a zároveň se zabýval sbíráním lidových pověstí. Několik let byl učitelem a novinářem. Od roku 1925 až do své smrti v roce 1974 žil Þórðarson jako svobodný spisovatel. Jeho stěžejní dílo Dopis Lauře (1924), směs esejů, skečů a autobiografických črt, je považováno za první signál modernismu v islandské literatuře. Čtenářsky nejpřitažlivější jsou jeho životopisné romány Islandská šlechta (1938), Mudrlant (1941), Píseň o květině (1955) a tři knihy vzpomínek z let 1956–1958. V první z nich, Kameny mluví, nám z vyprávění o autorově dědictví vystupuje plastický obraz způsobu života, jaký se na Islandu zachovával po celá staletí, od středověku až do začátku 20. století. Poznáme, co pro lidi žijící na samotách znamenala příroda, zvlášť velkolepá a bizarní za dlouhého polárního šera, a co pro ně znamenalo slunce, letní dobrodinec. Pochopíme příčiny leckterých svérázných rysů islandské povahy, příslovečné pohostinnosti a přemýšlivosti i schopnosti oživovat si liduprázdno bytostmi z neviditelného světa.

ms, 20. 3. 2005

Kameny opět promluvily

Autobiografický román Islanďana Þórbergura Þórðarsona (1889–1974) Kameny mluví, jehož první české vydání z roku 1961 bylo již dlouho nedostupné, se opět objevilo na pultech knihkupců. Je to nejen zásluhou nakladatelství Galén a překladatelky Heleny Kadečkové, ale také Klubu islandských fanatiků, který se na vydání knihy podílel nejen organizačně, ale i finančně.

Kameny jsou autorovou vzpomínkou na dětství, které trávil na jihoislandském statku jménem Oháňka. Vyprávění o životě počíná již svatbou svých rodičů, věrně popisuje i průběh vlastního příchodu na svět a přes vzpomínky na první Vánoce, cestu na pobřeží či sběr malin se dostává až k době dospívání. Valnou část knihy věnuje svému uvažování o domácích zvířatech, domech, všudypřítomných skřítcích či oduševnělých kamenech. Pro Þórðarsona, jako i pro většinu Islanďanů, není věcí neživých. A nejen že všechno kolem něho žije, ale umí do těchto životů i nahlédnout. Slyší, jak si ovce povídají, jak se k sobě domy při vánici choulí a také slyší kameny mluvit.

Þórðarsonův zájem o nadpřirozeno není na Islandu neobvyklý. Naopak víra ve skřítky je zde běžně rozšířena a nevyhýbá se ani parlamentní půdě. Avšak tento podivínský spisovatel šel dál. V mládí se zajímal o spiritualismus a orientální filozofii, také prý cvičil jógu. Samozřejmost a jistota ohledně živé podstaty věcí, která na někoho působí jako dětská naivita, je proto okouzlující nejen pro běžného českého čtenáře, ale i pro otrlého Islanďana.

Obrazotvorný jazyk plný personifikací rozličných přírodních jevů velmi dobře odráží povahu islandské krajiny. Nejen pro svůj vytříbený jazyk však Þórðarson patří k nejváženějším ostrovním spisovatelům. Jeho velký přínos tkví i v takřka etnografických popisech života na Islandu 30. let. V několika kapitolách nás provádí po svém rodném statku a jeho okolí, a pečlivě vysvětluje, co se k čemu a jak používalo. Je to autentický popis dnes již zapomenutého způsobu života.

Od doby autorova dětství prodělala islandská společnost radikální změny. Od společnosti v podstatě středověké se během krátké doby zařadila mezi nejmodernější národy na světě. S realitou autorova dětství dnešní Islanďany pojí máloco, snad jen pokora k přírodě a jejím živlům. Možná ani to není pravda. Co ale přetrvalo technickou a společenskou revoluci určitě je sama islandská krajina a kameny v ní. A proto je tento románový portrét melancholické přírody stále živý.

Martin Benda, 20. března 2005