Markéta Hejkalová: Vždycky jedna noc

Neuvěřitelně plodná překladatelka z finštiny známá především téměř každoročním překladem další z Waltariho knížek vydává další knížku, tentokrát to je román Vždycky jedna noc, ve kterém využívá mimo jiné zážitky ze svého několikaletého diplomatického působení na českém velvyslanectví v Helsinkách. Knížka vychází opět v havlíčkobrodském nakladatelství Hejkal.

Román vypráví o snech a touhách nejenom mladých žen a odehrává se v Česku a Finsku. Jádrem děje je příběh mladé a naivní Češky Ilony, která se výhodně vdá za manažera globální Firmy. Brzy se však ukáže, že všechno je trochu jinak a že ani život v blahobytné zemi Evropské unie nevyřeší všechny problémy.

„Neosobní vypravěčka předkládá v neveselém příběhu osudy a hlavně myšlenky tří velmi si nepodobných žen,“ píše Olga Stehlíková na stránkách Lidových novin. „Ačkoli mužské charaktery zůstanou zcela neznámé a nedovíme se o nich víc, než co se vejde do úvah s nimi spojených hrdinek, ani jedno pohlaví nevychází v nasnadě jsoucí bilanci právě pozitivně… Styl vyprávění je přitom dobrou alternativou k útočně i latentně feministickým knihám některých současných autorek.“

ms, 1. června 2004

---

Pokud knížku neseženete u svého knihkupce, dá se objednat na adrese Nakladatelství Hejkal, Dolní 153, 580 01 Havlíčkův Brod za 169 Kč.http://www.hejkal.cz, ISBN 80-86026-26-4

---

Ukázka

„Strašně moc vám děkuju, jste moc hodný, že jste v neděli dopoledne přijel,“ řekla Ilona, když vyšli před teď už úplně opuštěnou budovu terminálu. I ulice kolem vypadala opuštěně. Dopoledne se pomalu přehupovalo do nedělního poledne. Po tramvaji nebylo ani stopy a na zastávce nikdo nečekal, ale na kraji parkoviště čekaly dva taxíky.

„No počkejte, to není tak jednoduchý,“ usmál se konzul shovívavě a pobaveně. Ilona se zastavila a Sinikka jí zase pustila ruku.

„Máte tady auto?“

„Ne… manžel… chtěla jsem jet taxíkem,“ mumlala Ilona, ale konzul se zase tak shovívavě usmál a vedl je obě k tmavě modrému mercedesu…

„Ale proč mě vlastně nechtěli pustit?“ zeptala se pak. Jeli teď po západní výpadovce směrem k okruhu. Karhula byla opravdu daleko a konzul to ještě z větší dálky objížděl, jel na východ přes západ.

„To je velice komplikovaný a nebude jednoduchý to vyřešit,“ zvážněl konzul. „Jste tady už skoro tři měsíce,“ dodal, když viděl Ilonin tázavý a nechápavý pohled. Každému říkal, že ve Finsku má bezvízový režim na rozdíl od Česka přesná pravidla a že kdo tady chce být déle než tři měsíce, musí si vyřídit povolení k pobytu a je to jeho věc, ne věc velvyslanectví, ale tahle mladá žena mu jednak byla docela sympatická a hlavně měla za muže ředitele Firmy, a pokud to byla pravda – konzul Peterka jí zatím moc nevěřil –, byl by to velice cenný kontakt.

„Stavte se za mnou zítra na úřadě, zajedeme na cizineckou policii,“ řekl, když Ilonu a mlčenlivou Sinikku vysadil na parkovišti mezi paneláčky.

„Na jakém úřadě?“ zeptala se vyděšeně Ilona a konzul se rozesmál. „No přece na ambasádě, vidíte, práce člověka tak pohltí, že mu uniká realita,“ vysvětlil ne úplně logicky.

„A kde tu ambasádu najdu?“ troufla si Ilona na další otázku.

„Vy jste se tam ještě nebyla podívat?“ teď se zase konzul zatvářil skoro vyděšeně, jak mohla Ilona něco tak důležitého opomenout. Sáhl do kapsy a podal jí vizitku. „Je to nedaleko přístavu, Armfeltintie 14,“ řekl. „Moi,“ laškovně zamával Sinice, nasedl do mercedesu a odjel.

Ilona mu taky chtěla dát vizitku, ale našla ji pozdě a stejně žádnou svoji neměla, jen Ilmariho ještě z Malajsie a tam by musela místo Ilmari napsat Ilona a místo Kuala Lumpur Karhula, vlastně to znělo docela podobně.

„Víš, kdo to byl?“ zeptala se Sinikky.

„Ne,“ řekla Sinikka – krátce, ale ne odmítavě. Už byly doma. Ilona vytáhla z ledničky mrkvovou krabici. Tohle jídlo s podivným názvem si oblíbila a líbil se jí i název. Byl to slaný mrkvový nákyp v alobalové vaničce, stačilo ho jen ohřát v mikrovlnce a pak na něj nandat hustou kysanou smetanu. I Sinikka měla mrkvovou krabici ráda.

„To byl český konzul, víš, a já jsem taky z Česka,“ vysvětlovala Ilona…

---

Markéta Hejkalová

Markéta Hejkalová (*1960 v Praze) zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního trhu v Havlíčkově Brodě, překladatelka z finštiny (Mika Waltari), autorka novely Mimo mysu, knížky pro děti Šli myšáci do světa, románů Ženy a cizinci na konci tisíciletí a Vždycky jedna noc a naučné knížky Finsko, kterou vydalo nakladatelství Libri v edici Stručná historie států.