Jak poznáte, že už jste ve Finsku příliš dlouho

Koncem roku 2003 vyšla v Nakladatelství Olomouc kniha Lenky Pazderové „Jak poznáte, že už jste ve Finsku příliš dlouho“. Dílo je upraveným deníkem z internetových zápisků, které autorka zveřejňovala na webu během svého ročního pobytu ve Finsku. Vedle svých osobních radostí i strastí v novém domově popisuje jak obyčejné každodenní příhody, tak zvláštnosti této severské země a jejich obyvatel.

„Sluníčko svítilo, na stromech zářilo barevné podzimní listí (konečně si uvědomilo, že by mohlo začít opadávat a hned se do toho pustilo) a všechno bylo posypané slabou vrstvou sněhu. A silnice pěkně zledovatělé. Vydala jsem se do knihovny na internet a pěkně sebou švihla. Do protisměru jel nějaký domorodec a shora mě pozdravil: No päivää! Takže, myslím, kolo pro letošek odstavím do kolárny a budu chodit pěšky.“

„Pak jsem také chtěla veřejnosti sdělit, že finská noční obloha je buď černá a posetá hvězdičkama nebo, a to častěji, úplně bílá! Takže v noci není moc tma, protože nahoře je bílo a dole je bílo. Snížek se drží, dá se běhat po řece i moři (ale ne moc daleko od břehu, je-li vám život milý), maximální teplotu jsem tu zatím zažila 25 pod nulou, teď je většinou kolem minus pěti. Když byl seminář a vezli jsme Maďary nakupovat do Alko (specializovaný obchod s alkoholem), na teploměru u Prismy (něco jak naše Hypernova) svítilo minus 17 a já se s tím fotila.“

„Musela jsem se smát, když jedna Keňanka, co šla do sauny poprvé v životě, tam vlezla ve vlněné čepici. Pak si Nevin objednala lekci češtiny. Vzápětí mě ale vytočila. Přišly veselé a komunikativní Katjiny kamarádky (tedy ožralé, byly to Finky) s tím, že jdou do Chess na disku se striptýzem, načež Nevin zasvítila očka, a že jde taky! A bylo po češtině.“

„Nevím, o čem by se dalo říct, že je symbolem finské kuchyně. Pšeničný chléb s máslem, mlíko, brambory vařené, šťouchané, neslané a nemastné, ryby, salámy, kotlíky uvařené z čehokoli? Nebo absence koření? Dokonce sami Finové přiznávají, že jejich každodenní strava není příliš zajímavá, co do chuti i do vzhledu. Příčinu vidí někteří v tom, že jsou od malička vedeni ke konzumaci zdravých potravin. Otázka ovšem je, proč jsou v supermarketech regály s nezdravými sladkostmi hned u vchodu a zabírají skoro větší prostor, než pečivo s mléčnými a masnými výrobky dohromady…“

„Jelikož jsem dlouho nepsala o žádných finských typičnostech, jdu na to teď. Vzpomněla jsem si totiž, že jsem zlikvidovala poslední lékorky a musím koupit nové. Otázka do placu – jaký je rozdíl mezi lékořicí a salmiaky? Kdo to ví? Já ne. Myslím, že česky je oboje pendrek. Fini se po tom můžou utlouct. Teď mě ovšem napadá, že salmiak by mohla být taková ta nahořklá odpornost a lékořice normální pendrek. No jo, asi to tak bude… Takže salmiaky radši neriskujte ani testovat. Fini taky ve velkém množství pijou mlíko. Spousta z nich si z toho uhnala alergii na laktózu. Takže v obchodech najdete všechny výrobky i v bezlaktózové verzi. Další klasickou potravinou jsou ryby, to ví každý. Největší vychytávka je uzený losos, dovezla jsem ho posledně Honzíkovi a tomu se dělaly boule za ušima. Už jsem asi psala, jak jsme si v létě dělali lososí kostky na pánvi. Mňam mňam. Pak tu máme kopr. Fini to cpou všude. I do brambor. Koprovým dresinkem si polívají rybí prsty. Zato neznají kmín. Neexistuje tu. Jestli je někdo opačného názoru, ať mi teda řekne jak je to finsky.“

„Abych pořád jenom neremcala, napíšu, co se mi na Finsku zas moc líbí. Ač neřídím, oceňuju semafory na protilehlé straně křižovaty, takže si nemusíte vykloubit krk za účelem zjištění, jestli už je zelená. Pak dokonalý systém stezek pro cyklisty, které jsou opravdu všude, stejně tak stojany na kola a respekt ze strany řidičů (většiny). Dále dostupnost Internetu. Voda v hospodách zadarmo. Bidetní sprchy u záchodů (někdy i ve vlaku!). Vysoká úroveň vybavení a kvality dopravních prostředků (autobusů, vlaků, šalin v Helsinkách). Výborné salmiakové žvejkačky (vida, přece jen je ta příchuť v něčem dobrá… a ještě ve zmrzlině a šnapsu! Ale jinak se to nedá pozřít, vážně!) Kalendáře na nový rok začínající už srpnem roku stávajícího. Titulkování zahraničních filmů, žádný nechutný dabing. Vstřícnost prodavaček, úředníků atd. Nikdo se nevrtá do vašich vlastních věcí, můžete si oblíct třeba pytel od brambor a všem je to jedno. Čestné chování, děcka neznajou taháky, nekrade se…“

ms, 1. února 2004