Severská cena za literaturu 2002

foto: forfatterne.net

Severská cena za literaturu 2002 (Nordisk Litteraturpris) putuje opět do Norska. Literární tvorba má na Severu dlouhou a významnou tradici. Národní literatura tohoto regionu je pojem, který zahrnuje jednotlivé národní literatury od starých ság, pověstí a pohádek přes díla velkých autorů jako jsou Knut Hamsun, August Strindberg, Johannes V. Jensen, Väinö Linna, Halldór Laxness, William Heinesen a mnoho dalších až po současné spisovatele.

Specifický tón severské literatury souvisí s geografickými a společenskými podmínkami regionu, kde vzniká. V jejím duchu a jazyku nacházíme spojnice mezi severskými národy, je také i významným prvkem při formování severské identity.

To je také hlavní důvod, proč se Severská rada před jedenačtyřiceti lety rozhodla každoročně vybrat nejlepší původní díla a ocenit je. V roce 1961 byla založena Severská cena za literaturu. Udělení ceny však není jen morálním ohodnocením, nese s sebou i finanční odměnu ve výši 350 tisíc dánských korun.

Porota je ustavena na čtyři roky, skládá se z deseti předních autorů a kritiků. Každá ze severských zemí do ní nominuje po dvou osobnostech. Do finále jsou vybírána vždy dvě díla v každém z jazyků vydaná jako novinka v posledních dvou letech (v případě opakovaného vydání v posledních čtyřech letech).

Za rok 2002 obdržel tuto literární cenu Severské rady norský spisovatel Lars Saabye Christensen (49) za svou novelu Poloviční bratr (Halvbroren).

Novela vypráví o Barnumu Nielsenovi a jeho bratu Fredovi, o nevědomí, o prohrách a bolesti, ale také o pochopení a smířlivém paprsku humoru, přátelství a nečekané naději. Děj zahrnuje životy několika generací a prolíná se v něm realita s fantazií.

Christensenova kniha měla úspěch ještě dřív než byla Severskou oceněna radou. Prodalo se jí 158 000 výtisků. Po rozhodnutí Severské rady chce mít doma Polovičního bratra skoro každý. Kniha se tak stala pro vydavatele zlatým dolem. První vydání bylo beznadějně rozebráno, nápor zaznamenaly i knihovny. Například Deichmanova knihovna má nevídaných 709 čtenářských rezervací. Zkrátka nepřišly ani antikvariáty – podle listu Aftenposten zaznamenávají zájem i o starší díla tohoto autora.

Pavel Dobrovský, podle Norden This Week, 20. února 2003

---

Lars Saabye Christensen (*1953) a jeho „Poloviční bratr“

Lars Saabye Christensen je renomovaný norský autor více než deseti svazků románů a povídkových sbírek, z nichž několik bylo zfilmováno. Za poslední román Poloviční bratr (Halvbroren, Cappelen, Oslo 2001, 640 stran) byl poctěn literární cenou Nordisk Litteraturpris, kterou každoročně uděluje Severská rada nejlepšímu románu severských literatur.

Málokdy se v Norsku stává, aby měla kniha domácího autora tak pozoruhodný úspěch jako Christensenův poslední román. V případě úspěchu však nastává s železnou pravidelností stejná situace: čtenáři ji kupují (a snad i čtou), vydavatelé vydávají a kritici se dělí na dva nerozlučné tábory. V našem případě jedna část kritiků přirovnává tuto tragikomickou rodinnou kroniku a autorův vypravěčský talent k Irvingovi, či dokonce k Hamsunovi, jiní jeho objemný román odsuzují k věčnému spočinutí na polici lehkého a nevýznamného čtiva.

Román lze chápat jako rodovou kroniku rodiny z Osla, zahrnující osudy čtyř generací, zároveň jako román růstu hlavního hrdiny pojmenovaného výstředním jménem Barnum. Dva nevlastní bratři (mají společnou matku) vyrůstají v hlavním městě během 50. a 60. let 20. století. Starší z nich, Fred, nejzáhadnější postava celého románu, je nemanželský; jeho matka byla v den skončení války znásilněna. Fred má složitou povahu, temnou a násilnickou, jeho mladší bratr Barnum však zbožňuje jeho sílu a neoblomnost. Sám nemá ani jednu z těchto vlastností, je zranitelný a zakomplexovaný. Otec Barnuma utekl v mládí z Lofotských ostrovů k cirkusu a celý život o sobě prohlašoval, že se živí jako obchodní cestující, jeho činnost je však více než záhadná. Další pozoruhodnou členkou rodiny je dánská babička, která čeká na návrat svého milého, jenž se vydal před padesáti lety do Grónska a zmizel v ledu. Páteř a spolehlivou oporu rodiny tvoří pouze ženy. Jakmile Barnum vyroste (nevyroste však bohužel moc, a odtud další komplexy), sledujeme nejbližší okolí, školní zážitky i příběhy s přáteli jeho prostřednictvím.

V taneční škole se seznámí se dvěma nerozlučnými přáteli – s obtloustlým Petrem a krásnou Vivian. Oba se liší od generačních druhů – stejně jako Barnum – svým rodinným zázemím a introvertností. Přátelství s nimi je to nejhezčí, co Barnum v životě zažije.

Všichni tři milují film a v kině také vznikne Barnumovo rozhodnutí stát se scénáristou. Má úspěch: ožení se s Vivian, stane se zakladatelem severského typu filmu (northern analogicky k western), propadne však pití. Shledáním s bratrem Fredem po letech se mnohé vysvětluje a kruh se uzavírá. Leccos však zůstává nedořečeno a zahaleno tajemstvím.

Vypravěčský talent Christensena je skutečně pozoruhodný, vyprávění je intenzivní a naléhavé, autor nás vtahuje stále hlouběji do spleti osudových náhod – a čtenář se nebrání (přestože musí přečíst více než 600 stran), protože prožívá čirou radost ze čtení.

Česky vyšlo v roce 2004. Pozn. red.

Jarka Vrbová, přejato z www.iliteratura.cz, 13. dubna 2003