Ve stylu Hanne Ørstavikové

Hanne Ørstaviková, Filosofická fakulta MU Brno
(foto Kristína Poljaková)

Norská autorka představila svou knihu v Brně.

Narodila se v severonorském kraji Finnmark v devětašedesátém. Na univerzitě v Oslo studovala psychologii, sociologii a francouzštinu. Pracovala ve státním zdravotním sektoru. Když jí bylo pětadvacet, vyšel její první román Hakk. Za pár dnů jí bude třiatřicet a do dneška vydala románů sedm. Poslední, Uke 43, vyšel letos v srpnu. Bylo jí uděleno několik literárních cen, nejvíce za její pátý román Like sant som jeg virkelig, který vyšel v německém, francouzském a švédském překladu. Optikou jejího literárního pohledu je ultracitlivé oko kamery klouzající po povrchu dění zachytávajíc i ty nejjemnější detaily. Vzápětí se však její voyerismus prudce mění v detailní vnitřní sondu. Je z něj malé zvíře, čilý parazit pod kůží. Lpí na tkáni, filtruje krev. Skrz kůži vidí vnějšek, pod kůží cítí vnitro. Neunikne mu žádná vibrace. Je to senzor. Detektor. Je to Hanne Ørstaviková.

Druhý listopadový týden vyšla v brněnském vydavatelství Doplněk v pořadí čtvrtá kniha Hanne Ørstavikové – Láska (v originálu Kjærlighet). Od roku 1997, kdy tato kniha vyšla poprvé v Oslo, byla přeložena mj. do švédštiny a francouzštiny, ve Finsku vyjde příští rok. V českém jazyce (v překladu Miluše Juříčkové) však vychází nejen Láska, ale i Ørstaviková poprvé.

I samotná autorka byla v České republice poprvé. Přijela na pozvání Severské společnosti a norského velvyslanectví v Praze uvést překlad své knihy. Média o ní nevěděla, její návštěva proběhla v tichosti komorní atmosféry. Koneckonců právě to je autorce nejbližší. Ve své vlasti je považována za „rodinnou spisovatelku“ věnující se tématům spíš intimně soukromým. Píše o rodině, o vztazích uvnitř ní. Láska je explicitním příkladem způsobu vyprávění Ørstavikové. Líčí paralelní světy svobodné matky Vilmy a jejího osmiletého syna Jona. Rodina menší, než jsme zvyklí. Na základě našeho sociálního diskurzu se nám jeví nekompletní. Ørstaviková ovšem nevidí nekompletnost v počtu, ale v pociťování stálé touhy po něčem. Po někom. Po lásce, po usmíření, po prosté blízkosti. Její postavy jsou živé, toužící a trpící.

„Čtenář se s mou knihou musí potkat. Musí se potkat s tím, co stojí v mé knize. Když se mé dílo nepotká se svým čtenářem, tak zemře,“ řekla autorka.

Láska se odehrává v průběhu jediné mrazivé noci v nejsevernějším cípu Norska. Matka a syn společně zasedají k večeři, aby se pak opětovně rozdělili, jdouce za svými povinnostmi. Jon při domovních pochůzkách prodává výherní losy sportovního klubu. Vilma míří do knihovny, aby si půjčila další román. Čte jich hodně, jako náhražku všeho, co jí chybí, po čem touží. Ale knihovna je ten večer již zavřena, tak se Vilma vydá do zábavního parku. Tam potkává mladíka, který ji nejdřív pozve na kafe do své maringotky, pak do baru. Vše je (o) hledání.

„Nevěřte mým postavám. Nevěřte tomu, co stojí v mých knížkách. Nevěřte tomu, co mé postavy říkají. Klamou, opravdu klamou. Jazyk klame. Já sama mu nevěřím, ačkoliv jsem spisovatelka. Já sama jsem služebnicí jazyka,“ řekla Hanne Ørstaviková na besedě se studenty Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Na besedě, kde mluvila nejen o své právě vyšlé knížce, ale i o svém vztahu k psaní, čtení a literatuře obecně.

Oficiální křest románu Láska se však konal sice ten samý den, ve čtvrtek 14. listopadu, ale jinde – v Literární kavárně knihkupectví Akademia na náměstí Svobody v Brně. Atmosféra byla opět komorní. Kromě autorky, překladatelky a zástupkyně vydavatelství se setkání zúčastnili především příznivci skandinávské kultury – členové Severské společnosti a studenti nordistiky. Autorka četla ze své knížky úvodní pasáž v originálu, překladatelka Miluše Juříčková doplnila ekvivalentní pasáž ze svého českého překladu. Pár projevů, pár rozhovorů. Neformálních a ne nadlouho. Spíš krátce a tiše. Aby vše bylo naznačeno, ale ne nutně dopovězeno. Aby bylo o čem přemýšlet až pak – dodatečně, v soukromí. Ne ve velkém stylu. Nýbrž ve stylu Hanne Ørstavikové.

Kristína Poljaková, 14. listopadu 2002